Naruby obrácená opereta o nesmrtelné lásce bájného pěvce a záletné Eurydiky ze Salcburského hudebního festivalu 2020...
Operetní fanda režisér Barrie Kosky měl obrovský úspěch s
Jacques Offenbach parodickým zpracováním orfeovského mýtu na Salcburském festivalu 2020. Kosky vytvořil magicky přesnou a vtipnou inscenaci s pestrými, výstředními kostýmy v zářivě opulentní výpravě s doslova ďábelskou choreografií. Pro mluvené dialogy nalezl působivě důmyslné řešení, jelikož nejsou přednášeny zpěváky. Pronáší je znamenitý německý herec
Max Hopp v roli Johna Styxe (název podsvětní řeky), který předvádí „opravdový vokální zázrak“ (Neue Zürcher Zeitung) v hanswurstovském stylu. Vynikající obsazení zaujme virtuosním zpěvem americké sopranistky Kathryn Lewekové v roli Eurydiky s „křišťálově čistou koloraturou a suverénně zazpívanými vysokými tóny“ (Salzburger Nachrichten), švédskou mezzosopranistkou
Anne Sofie von Otter jako přísným Veřejným míněním, nebo australským basbarytonistou Martinem Winklerem jako bláznivým otcem bohů Jupiterem. Pod přesnou taktovkou italského dirigenta Enriqua Mazzoly skýtají Vídeňští filharmonici „nádherný jiskřivý orchestrální zvuk“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung). Podle New York Times je to „Ztřeštěná báječná show“... Orfeus v podsvětí byl „poslední kartou“, kterou vytáhl koncesovaný ředitel divadla Bouffes-Parisiens
Jacques Offenbach, aby splatil dluhy, které ve vedení divadla narostly. Za pakatel prodal právo na vytištění celovečerní novinky nakladateli Heugelovi. Přípravy k světové premiéře také nebyly snadné: cenzura požadovala úpravy, aby se některé situace nedotkly císařského veličenstva Napoleona III., anonym hrozil skandálem, hlavní představitelka při generálce žádala tygří přikrývku, aby se dostala do patřičné nálady a Jacques F. Halévy odmítl být na plakátech s Hectorem Crémieuxem jako spoluautor libreta, protože právě povýšil na šéfa v nově zřízeném ministerstvu pro Alžír. Nicméně 21. října 1858 slavný večer nastal, kdy Offenbachův Orfeus v podsvětí prvně spatřil světlo světa. Přestože obecenstvo přijalo Offenbachovo dílo, hýřící vtipem, satirou a gejzírem nápadů, spontánně, rozpoutala se dravá polemika kritiků a hudebních teoretiků, protože skladatel s libretisty zesměšňovali do té doby tabuizované mýty – o nesmrtelném Orfeovi a nymfě Eurydice, kteří se podle tohoto výkladu nemohli vůbec vystát.
Zdroj: Česká televize
