Přejezd Kassandra

Klasika spadající do stejného ranku filmů jako   Aféra Concorde nebo Posádka v ohrožení.   Delší rozjezd, jasná definice hodných a   zlých, efekty bez počítačů, nadstandardní   hudba, velké hvězdy, dost nesmyslů, hlavně co   se fyziky týče.
Při posledním zhlédnutí   tohoto snímku mě napadla taková myšlenka. Jak   by se příběh odvíjel v dnešní době, kdyby   bylo ve vlaku pár mobilních telefonů.

Kvůli finále jsem na tom byl kdysi vícekrát.   Nevšiml jsem si nesmyslů a ani herců, jen   efektů na konci. Nu, staré krásné časy.   Herecké obsazení je skutečně hvězdné,   slušná hudební kulisa, ale také spousta   nelogičností a spousta chyb. Hlavně mapa, na   které vede trať z Jablunkovska do Polska.   Ovšem i přesto dávám po letech tu šedesátku   a přiznávám, že dvacítka je z nostalgie, ale   také jako pocta, co se tehdy   natočilo.  
 
 

Katastrofický příběh o virové problematice,   který je z dnešního pohledu narvaný hereckými   hvězdami. Námět je empatický a na svou dobu   přívětivě zpracovaný. Nepřehání se v   lecjakých monstrózních akcích či nuceným   dramatem. Scénář pevně drží už v základech   a vlivem postupného a hlavně plynulého vývoje   veškerého dějství se už správná atmosféra   buduje sama. A uspokojivé je, že se tato   vlastnost drží po celou dobu stopáže. Mnohé   postavy jsou sympatické, mnohé dokonce i   zajímavé. Každý má v příběhu své místo a   jeden nad druhým nevyčnívá. Což i znamená,   že nikdo není středem zájmu, i když to   zdánlivě vypadá, že je to Dr. Jonathan   Chamberlain, kterého si střihl Richard Harris.   Tedy jeden z cestujících ve vlaku snažící se   zachránit co se dá. Snímek je ze sedmdesátých   let a stal se tak hluboce inspirativní, že se   určité dějové nápady používají dodnes.   Máme tu nebezpečí ve vlaku, který se úřady   rozhodnou řešit neadekvátní cestou. O co jde   už prozrazuje název snímku. A jedná se o   nejsilnější okamžik, který však už po   tolika letech není po technické stránce zrovna   evidentní. Umělost je hodně vidět obzvlášť   na vagónech, které v určitých úhlech spíše   vypadají jako malé železniční modely. Zub   času tedy již nějaké své záděry zanechal. I   tak snímek ještě stále umí zaujmout. Jedná   se o silný film, který ční nemalou   reálností, co se týče událostí ve vlaku.   Otázkou je, jestli by bylo reálné i dané   řešení. Politický nadhled v daném konceptu je   prostě všude. A tak se jedná o film, který má   v rámci filmových klasik své stanovené místo.

Vidět film tak před 25 lety, asi by mě oslovil   více, ale i tak je to slušný katastrofický   thriller, který má dobré herce, napětí a   slušnou zápletku.

Film se zajímavým námětem, atmosférou i   zpracováním. Nelze si však nevšimnou hloupých   nesmyslů a chvílemi to spíš vypadá jako   nudná přehlídka herců. Takže z mé strany   trochu rozporuplný pocit a i když osobně nedám   filmu vysoké hodnocení, rozhodně bych ho ke   shlédnutí doporučil.

Jako celek lze film hodnotit pozitivně, včetně   zřejmě hlavní myšlenky, co vše si může   americká vojenská administrativa v evropských   podmínkách dovolit, včetně předstírané   úcty k lidským životům.

Tři muži vniknou do mezinárodního   zdravotnického centra (či něčeho podobného) v   Ženevě s cílem vyhodit to tam do povětří.   Jenže při konfrontaci s ochrankou dojde k   průstřelu nádoby s izolovanou bakteriální   infekcí. Jeden muž je mrtev na místě, druhý   umírá během několika málo hodin v nemocnici,   ale třetímu se podaří uniknout a dostat se do   mezinárodního rychlíku na trase Ženeva –   Stockholm. Infekce je velmi nakažlivá a tak se   americká vláda rozhodne jednat. Pod vedením   plukovníka MacKenziho a za vydatné asistence   několika cestujících z vlaku – slavného   lékaře Chamberlaina, jeho bývalé ženy,   průvodčího a starého Hermana se povede   teroristu objevit, než však dojde k jeho   transportu vrtulníkem pryč, muž   umírá…Vrtulník tudíž odváží pouze   jednoho nakaženého baseta. Plukovník má plán   vymyšlen dopředu – v Basileji se vlak odkloní   od běžné trasy a bude pokračovat přes   Norimberk, kde se provedou některá nutná   opatření,do polského Janova. Všechno to má   ale ještě jeden háček – před cílem cesty   čeká na rychlík jakási prověrka osudem – je   jím přejezd Kassandra – železniční most,   který se nepoužívá už od roku 1948 a místní   čekají že každou chvíli spadne…
Nemám   příliš v oblibě katastrofický filmy,   většinou mají úžasný (nebo alespoň   slušný) vizuál a hrozně plytkej příběh,   mizerný dialogy, vlastenecký kecy a spoustu   patosu kolem. Maximálně je tak ještě   zachraňuje hvězdný herecký obsazení. Možná   jsem trochu předpojatej, ale prostě to vidím   takhle. Přesto mě tahle postarší věc   neskutečně zaujala. O obsazení nemá moc cenu   psát – jména jako Richard Harris, Sophia   Loren, Ava Gardner nebo Martin Sheen mluví sami   za sebe. Překvapilo mě, že jsem se bavil hned   od prvních minut a od prvních záběrů na   nemocného si film začal budovat velmi dobrou   atmosféru, která se stupňuje ve vlaku při   pátrání po druhém, kdy nám kamera ukazuje kde   a okolo koho se dotyčný pohybuje a já si jenom   řikal – aha, tak ten/ta sou mrtvý…Atmosféra   stoupá s přibývajícími nemocnými a tak   nějak vrcholí v Norimberku při nástupu   bílých zakuklenců do vlaku, potom se to trochu   láme a další nárůst nepokračuje, naopak v   tomhle směru filmu dochází trochu dech, ovšem   objeví se trochu akce, se kterou jsem opravdu   nepočítal, ale naštěstí dobře zapadá do   celý situace psychicky napjatých cestujících   vydaných napospas vojákům, kteří   nepřemýšlí, pouze plní rozkazy. Ono vůbec   příběh je velmi podstatný důvod proč mě to   tak zaujalo a naštěstí jsem se nedočkal   žádnýho masakru stovek lidí, čehož jsem se   docela obával – naopak, ač je vize tohohle   příběhu mírně apokalyptická, zemře opravdu   málo lidí, asi tolik co v mírnějším akčním   filmu což je netypický, ale taky jednoznačně   klad. Maličkej problém mám akurát s asi pěti   minutama při nájezdu na most – zklamalo DVD,   takže nevim jak to pořádně proběhlo, ale   opravdu pochybuju že by to byla taková bída,   která by mě donutila filmu snížit   hodnocení…Akorát bych přivítal na konci   přidaných ještě tak pět minut s   pokračováním celýho toho dění, páč po   Kassandře film vlastně končí, scéna přepne   do velícího ústředí a já se tudíž těšil   alespoň na plukovníkovu sebevraždu, leč   nedočkal jsem se ani demise…Ale to sou opravdu   jenom nepříliš podstatný detaily na jinak   téměř dokonalém filmu…

americano nebo italiáno ?
Film se mě líbil,ale kdyby tam nebyla Lorenová,   tak to bylo ještě lepší. Když si vzpomenu jak   na konci umírají cestující a druzí nasazují   životy druhým, vyleze z vagónu Lorenová,která   se rozhlíží,sundává sluneční brýle,   nepoznává, jestli je v Las Vegas nebo v Saint   Tropez,v obleku,jako by šla hrát ruletu a nebo   Black Jack.

Velice pěkně natočený snímek na svou dobu.   Hvězdné obsazaní Sophia Loren,Richard   Harris,Martin Sheen dává filmu strhující   náboj v boji o přežití ve vlaku se smrtícím   virem.

Tento film patří k těm snímkům, které ve   Vás ve svém průběhu vyvolají různé vlny   postojů. Přejezd Kassandra je považován za   jeden z výborných počinů v oblasti   katastrofického filmu. Přiznám se, že k jeho   sledování jsem se odhodlávala poměrně dlouho.   Hlavním důvodem byla přítomnost Sophie Loren,   kterou jako herečku příliš nevyhledávám,   tedy i filmy s ní. Když jsem se konečně   odhodlala, zprvu žádné velké nadšení.   Akční úplný začátek (útěk nakaženého   jedince) a pak dlouho nic...milostná tlachání   dvakrát rozvedených manželů Chamberlainových   až příliš rozvleklá a nudná. Stejně tak   afektovaná madame Dresslerová a její   "zajíček". Pokud bych hodnotila film   jen podle jeho první třetiny, bylo by to na s   bídou na 70 procent se zavřenýma očima.   Posléze se však konalo stále větší   překvapení. Přítomnost viru ve vlaku je   odhalena dr. Chamberlainovi, pasažéři jsou   vystaveni tvrdé realitě - zapečetění vlaku a   naprostému odříznutí od světa pod hrozbou   smrti. Ve výsledku neustále se přibližující   přejezd přes dávno nepoužívaný železniční   most Kassandra, který zřejmě přítomnost   drážního tělesa staticky nevydrží...ta   úplně poslední třetina filmu je fantastická!   Napětím a udržením koncentrace diváka   srovnatelné s fenomenálním katastrofickým   snímkem Skleněné peklo. Vlak nemilosrdně   odpočítává další kilometry, pekelný   přejezd se blíží...za každé stéblo naděje   na záchranu cestujících se vyplatí bojovat i   před samopaly hlídkového komanda v   dezinfekčních kombinézách...po neúspěšném   proniknutí do strojovny vlaku a pokusu o jeho   zastavení se jako jediná šance jeví odpojit   část vagónů, aby na železničním mostě   nevznikla tak obrovská zátěž. Šokující a   dech beroucí konec, lítost a vztek na vedení   zdravotnického výzkumného střediska v   Ženevě, které nechalo celou věc dojít tak   daleko a obětovali životy nevinných pasažérů   i přesto, že virus moru se nakonec podaří   zvládnout.

Dávám 9 bodů, za tu druhou   půlku filmu a zejména její poslední fázi,   protože tam katastrofický film skutečně   splňuje svůj účel. V kontextu dalších   událostí mi pak přestala vadit i Sophie Loren   se svým příšerným bezchybným účesem,   schovívavě odpouštím filmařům i některé   efekty, které vypadají přespříliš trikově   (Navarro na stěně vlaku), dávám body za   šokující konec, fascinující stavbu   železničního mostu představujícího přejezd   Kassandra, dávám body i za to, že nakažený   pes přežije a uzdraví se - přesto to zdaleka   není kýčovitý happyend. Posudťe sami...