Obsah filmu 13. komnata Pavla Bobka
Pavel Bobek se stal inženýrem architektem a teprve později se začal profesionálně věnovat zpěvu. Když zpíval hity jako Nedělní ráno, Vincent, Má dívka N, Já jsem byl bloud, bylo mu už přes čtyřicet. Zatímco řada jeho kolegů zaznamenávala ústup z dřívější slávy, jeho popularita stoupala pomalu, ale bez velkých výkyvů. Nikdy nepatřil ke kontroverzním osobnostem, avšak byl vždy svůj a kvalitu jeho písní oceňovali posluchači i kritika. Dařilo se mu, měl spokojené rodinné zázemí. Byl příkladem člověka, který umí moudře stárnout a leckdo by mu mohl závidět životní pohodu a štěstí. Až do srpna roku 2005, kdy náhle těžce onemocněl. Dva týdny prožil...
16. září 2006 oslaví první narozeniny po tom, co se díky přístroji znovu nadechnul. Po probuzení byl velice zesláblý, nemohl chodit a - což byl pro něj šok - nemoc mu poškodila hlasivky, takže nemohl zpívat. Pavel Bobek však v sobě našel sílu bojovat. S podporou rodiny a přátel se fyzicky i psychicky zotavuje a hlas se mu vrací.
Pavel Bobek říká, že už byl na "druhém břehu" řeky zapomnění, ale dostal ještě šanci. Na jak dlouho neví. Vracíme se prý většinou pro něco. I on chce ještě něco udělat. Posadit na vrchol toho svého muzikantského dortu ještě třešničku, bonus. Podat své osobní svědectví o tom, že se člověk nemá vzdávat. Že se má snažit. Dokud je tady... O tom, jak v sobě najít sílu znovu vstát a jít, se svěřuje průvodkyni tohoto dílu 13. komnaty Zuzaně Burešové.
Česká televize < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Typ filmu: Středometrážní
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 28.10.2017
Inženýr Pavel Bobek patřil k velice oblíbeným zpěvákům, který každé své vystoupení v televizi zpříjemnil. Dnes se již tyto pořady nenosí, kdo by si nepamatoval ty jeho krásné písničky, skvělou angličtinu, skvělé duety a to nejen s Marií Rottrovou...
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 17.2.2014
Zamýšlím se nad samotným zpěvákem Pavlem Bobkem i jeho osudem, konečně i poslední životní zkouškou, než-li se odebral do hudebního ráje. Tohle vždy nastane, juak říkal mistr Ondříček, když v nás film vyvolá emoce. U tohohle filmu to platí dvojnásob, když jste Pavla Bobka opakovaně slyšeli a viděli ještě během jeho životní pouti. Měl snad jedinou slabinu, nic významného, zpíval převážně převzaté věci. Nutno přiznat, že tím některé přivedl poprvé před českého posluchače, ale on sám věděl, že originál je originál. Měl při tom všem štěstí na výborné textaře, takže jsem si sám pro sebe říkal, že to byl i přesto formát.
