Film byl na festivalu Jeden svět 2012 oceněn Diváckou cenou Bageterie Boulevard.

Film se natáčel od června do srpna v New Yorku, také na Plaza de Espaňa v Seville a na ostrově Fuerteventura.

Na festivalu Jeden Svět 2012 film obdržel Zvláštní uznání Poroty Rudolfa Vrby.

Na festivalu Jeden Svět 2012 film obdržel Zvláštní cenu Poroty Václava Havla za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv.

Film na festivalu Jeden svět 2012 získal Cenu za nejlepší režii.

23. října 2010 v Afghánistánu šlápl Joao Silvana pěchotní minu během na hlídky s americkými vojáky v oblasti Kandaháru. Joao přišel o obě nohy pod koleny. Jednalo se již o jeho druhé zranění ve válečné zóně, poprvé byl zasažen do obličeje střepinou granátu.

Marinovich a Silva vydali knihu: The Bang-Bang Club: Snapshots from a Hidden War (Bang-bang Club: Momentky ze skrté války), která popisovala jejich zážitky z konce apartheidu.

Dokument pojemenovaný The Death of Kevin Carter: Casualty of the Bang Bang Club byl nominován na Oskara v roce 2006.

Velké cesty malých aut

Československo jako technologická velmoc nabízela cestovatelům milujícím ozubená kolečka skvělé příležitosti, takže všechny výpravy využívaly domácí stroje. Z našeho pohledu je zajímavé, že až na jednu výjimku žádné z aut nemělo výkon větší než 25 koní, my jich máme celých šestadvacet.

1931 - F. V. Foit a J. Baum s Tatrou 12 (14 k) napříč Afrikou ze severu na jih. (J. Baum v roce 1933 kolem světa a v roce 1938 do Afriky, oboje s nákladní Tatrou 72)

1933 - manželé Elstnerovi (+ další dvě posádky) severní Afrika s Aerem 662 (18 k), 14 000 km

1934 - sedm studentů, Praha-Kalkata, nové lidové vozy Škoda Popular (23 k), 14 800 km

1936 - manželé Elstnerovi se Škodou Popular (23 k), USA a Mexiko, 25 000 km

1936 - J. B. Procházka a J. Kubias, kolem světa za 100 dnů východním směrem s ojetou Škodou Rapid (30 k) (měla najeto 60 000 km). Za 98 dnů jsou zpět, komise Autoklubu dosvědčila, že plomby na motoru zůstaly neporušené

1936 - manželé Škulinovi se Škodou Popular (23 k), z Dakaru napříč Afrikou na Madagaskar, pak na jih do Johannesburgu a odtud napříč na sever do Egypta, 52 000 km.

1947 - manželé Elstnerovi se synem jihozápadní Afrika s Aerem Minor (20 k), sprint k rovníku a zpátky, 13 110 km

1947 - Hanzelka a Zikmund s Tatrou 87 o úctyhodném výkonu 75 k vyrážejí na svoji první cestu. Doba malých aut pomalu končí, velké cesty zůstávají.

Tvorba Valčíku s Bašírem trvala dlouhé 4 roky, od momentu, kdy se začalo s pátráním, do posledního střihu. Celý rok zabralo shromažďování vzpomínek z první libanonské války.

Poté, co skončilo pátrání, Ari napsal precizní scénář pro celý hraný film. Ten byl celý natočen ve studiu, po celou dobu natáčení zde byla snaha udržet co nejvěrnější postupy dodržující volání Ariho po autenticitě všech procesů. Například: když Ari hovoří s Carmim během jízdy v autě, přestože sedí na židlích ve studiu, požadoval herec/režisér, aby Carmi držel volant.

Studiové natáčení dalo ve výsledku 96-ti minutový hraný film. Celý proces zabral osm měsíců a nakonec byl podroben promítání před celým animačním týmem, producenty a dalšími lidmi, kteří měli možnost tento polotovar analyzovat a kritizovat.

Na počátku byl celý projekt exkluzivně financován televizí Israeli channel 8 částkou 120 000 dolarů. Na konci film vyšel na celé 2 miliony dolarů.

Nejdříve napsal Ari tříminutovou scénu, ve výsledném filmu scénu závěrečnou, kterou David Polonsky a Yoni Goodman běhěm šesti bezesných týdnů proměnili v to co je nyní známé jako „pitch scene“, která výrazně pomohla navýšit rozpočet.