Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 30.9.2011
Místy úplně pitomé, trapné, směšné a nelogické, ale na druhou stranu místy zase s vynikajícími, skoro až bergmannovskými záběry. Snaha byla.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 24.12.2012
Pohádka má některé společné rysy se starořeckou bájí o Amorovi a Psýše. Sugestivní náladu snímku vytváří a podtrhuje naprosto skvělá hudba.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 25.7.2014
Zajímavý snímek s dobře vystavěným příběhem a docela napínavý, ovšem postavy jsou opět značně schematické, slabé (např. ten gestapácký bijec není vůbec výrazný) a nevěrohodné, jak bývá, lidužel, zlozvykem u válečných filmů. Příslušníci gestapa sice nadělali hodně chyb, ale i mně bylo brzo jasné, že Čermák nebude skutečná osoba, nýbrž krycí název odbojové organizace. Příběh musel navíc vyznít optimisticky, a tak bylo nutné, aby se "chytrá" herečka ve službách gestapa Herta Lenz nakonec dopustila mnoha pro ni fatálních a naivních chyb v konspiračním bytě - což nepůsobí příliš věrohodně. A ještě něco: zdá se, že veškerý český odboj se odehrával v okruhu železničářů (viz Ostře sledované vlaky aj.) - to také velmi hrubě nesouhlasí s dějinami. Scéna, kdy zadržené osoby s podezřelými dokumenty stály čelem ke stěnám na chodbě gestapa, připomněla mi mé vlastní na vlas stejné zážitky z vyšetřoven Veřejné Bezpečnosti, a to jenom proto, že jsem byl punk. Film nicméně nepřekračuje obvyklý průměr.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 30.10.2015
Nepřehledná zápletka, málo zřejmý děj, rozuzlení bez pointy. Vůbec jsem nepochopil, o co vlastně šlo. Já těm detektivkám vůbec dost málo rozumím. Často málo chápu za prvé pohnutky zločinců, za druhé policajtů. Pochopím snad, že zločin je živobytím jedněch a zaměstnáním druhých, ale proč se na to mám dívat? Kvůli pobavení to být nemůže a pro poučení také ne. Proč tedy? Aspoň kdyby to bylo natočeno nějak zajímavě, ale i v tomto bodu je snaha mizivá.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 29.7.2011
Ženský kastrační komplex nečekaně přechází do celkového kritického podobenství o současné vykastrované společnosti a o zákulisí politiky "s koulemi" a potom i "bez koulí". Dobrá švanda.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 9.3.2011
Humorného efektu se zde nejčastěji dosahuje syrovým zobrazením všelijakých těch maniakálních povah, jež tvoří základ všeho lidstva, ale v reálu už pak moc vtipné nejsou. Nakonec jsou všichni tak nějak usmířeni další, jednou velkou maniakální reakcí: vojenskou okupací malé zemičky, která se rozhodla žít si po svém, což právě maniakální povahy bytostně nesnášejí.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 17.8.2013
Námětem téměř celé této vynikající komedie je ono klasické "ráno poté" a vystřízlivění z "ohromné" lásky, které většinou přicházívá, když je už takzvaně vše odbyto. Pozorováno nezaujatým pohledem zvenčí je to samozřejmě švanda (pohled, který by měl převládat vždy, všude a ve všem) -- a když se k tomu ještě přidají i nezbytné facky, pak rozličné držkopády, alkoholické halucinace a náměsíčnost, je o vskutku dobrou zábavu postaráno.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 3.11.2011
Tragédie lidského života. Úchvatná je scéna s dítětem ve vlaku, když Štěpa ztratila naději na vlastní dítě. Naopak směšně dnes působí onen optimistický silvestrovský projev z přelomu 19. a 20. století, podle nějž nebudou války a práce nebude otročinou. Dnes už by se nikdo podobných bláhových předpovědí neodvážil; víme, že to tak bude navždy anebo předpokládáme již jen apokalypsu. Na jinak vynikajícím filmu se mi nelíbí opět ryze české specifikum: naturalistické výjevy zabíjení zvířat, v tomto případě střílení holubů syfilitickým důstojníkem. Štěstí, že jsme se nemuseli přímo dívat i na zastřelení toho malého králíčka. Lidé jsou prostě bestie, a žádná jejich třeba sebevětší tragédie proto nedojímá.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 20.7.2020
Typická americká historicko-hystericko-histrió nská nalejvárna do hlavy o ve všem všudy dobrých Američanech, o ve všem všudy zlých Mexikáncích a o ušlechtilých negrech úpících ve jhu otroctví. Přebujelé a nesmyslné krváky se střídají se stejně přebujelými a nesmyslnými dojáky, které budí leda znechucení a nudu. Vše potřebné je tedy přítomno v takovém množství a složení, aby si průměrný divák přišel na své a aby se znalcova jemnochuť nenaplnila ani z poloviny.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 9.11.2012
Jeden z mála příběhů z druhé světové války, který není hloupý a který je prost obvyklých klišé, jako jsou falešná sentimentalita, schematičnost postav nebo agitační propagace toho či onoho politického názoru (většinou žido-bolševicko-humanistick? ?ho). Vidíme vcelku zdařilý pokus o co nejvyšší možný realismus: jak v chování postav živých lidí, kteří se ne vždy chovají správně nebo nesprávně, ať mají být zlí nebo dobří, tak i v chování umírajících: lidé umírají tiše, bez pathosu, bez jinde obvyklých přehnaných výkřiků, bez efektního odskakování a zmítání se, bez závěrečných buditelských proslovů, bez mohutných proudů vystříklé krve; jejich mrtvá těla realisticky strnou v nejneobvyklejších polohách apod. Cenné je dále, že zde nikdo nic mravoličně nekomentuje, a celý film se dokonce obešel úplně bez sexu, to je téměř nevídáno! - Snad jedinou bezvýznamnou chybičku jsem zaznamenal pouze ve scéně na prkenném nadchodu nad ghettem: jeden muž z davu statistů se tam prošel v téže sekvenci nejméně dvakrát až třikrát za sebou! - Z replik mě zaujala ta, kterou pronáší kápo nově zverbované židovské policie: "Někdo to dělat musí." Ta věta je sice hodně stará a otřepaná, táhnoucí se staletími a dějinami poroby, ale přesto stále mocná a vzbuzující otázky v závislosti na místě a době. Úplně stejně se dnes odpovídá např. na námitku, že politika je svinstvo (svině prominou): "Ano, to je sice pravda, ale někdo to holt dělat musí." Jedna z otázek, které to budí, je tato: "Jak bych se zachoval Já, kdyby mě dnes chtěli lidé takto ponížit, zneuctít, zotročit neřkuli zahladit? Také bych je nechal dělat si se mnou, co chtějí? Také bych s nimi takto krátkozrace spolupracoval na svém vlastním zničení? A nedělám to již vlastně, jen jinou formou, ne tak přímou a brutální? A co ostatní? Nenechali si i oni vnutit jistý zažitý modus své nesvéprávnosti? Když by jim bylo nařízeno přestěhovat se, nechat se zavřít, označkovat, očipovat, platit další poplatky..., jak by se zachovali?" V jistém smyslu žijeme vlastně všichni v jakémsi ghettu - jen tomu tak neříkáme a většina si to ani neuvědomuje. "Někdo to přece dělat musí."
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 5.3.2011
Naprosto strhující hudební film! Když jsem poprvé uslyšel album skupiny Pink Floyd "The Wall", byl jsem uchvácen a myslel jsem si, že se stanu jejím fanouškem. Ale nestalo se tak, protože ostatní jejich nahrávky mě nechávají chladným. Tolik k hudební stránce filmu. Obrazová část filmu je ovšem neméně strhující. Tak třeba hned na počátku: rychlé prostřihy mezi bojujícími vojáky (spíše dobytkem hnaným na jatka) a školní mládeží - jak příhodně se to doplňuje, že? Děti se vyvalí ze vrat školy jako živoucí lavina, ale nesmějí se radostí; naopak jsou "pacifikováni" policajty, neboť každé z těch dětí není nic než jen další cihla ve zdi. Tolstoj kdysi napsal, že pokud jedna vypadlá cihla může zapříčinit pád celé stavby, pak je taková chatrná stavba zřejmě nesmyslná. Měl pravdu: každá společenská stavba se zakládá na násilí a nesvobodě jejích jednotlivých cihel.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 13.11.2015
Plaché příběhy jsou strohým filmovým přepisem tří vybraných Povídek z jedné kapsy od Karla Čapka. Tyto filmové přepisy literárních děl mají ovšem povšechně tu základní vadu, že jsou právě příliš strohé, nepřidává-li k nim film také něco ze svých uměleckých možností, jako v tomto případě. Pak je lépe, a to vždy, vychutnat si krásu psaného jazyka, pokud film neposkytuje krásu obrazovou. Prostřední povídka Vražedný útok navíc dokládá to, jak film obecně vulgarizuje: Pan rada Tomsa v původní literární povídce poslouchá ve sluchátkách Dvořákovy tance ("To je přece muzika, říkal si spokojeně"), ve filmu to je jakási obyčejná písnička se špatnou melodií a průměrným přednesem.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 2.9.2011
Všechny filmy o planetě opic jsou velice misantropického vyznění, pouze v tomto převažuje nepěkný humanismus, který z duše nenávidím. Opice pojmou ušlechtilý úmysl vyhladit lidstvo, coby nerozumnou, nebezpečnou a škodlivou pakáž, a zbytek ponechat v klecích pro užití při vědeckých pokusech – ale z nebes jako zázrakem spadne jako nový Ježíš člověk (samozřejmě, ehm, jak jinak, příslušník amerického letectva, že) a plán se hned hatí, člověk opět – lidužel – vítězí nad zvířetem, nad přírodou a hned je obklopen bandou věřících. Zde už není původní pesimisticko-optimistická (jak pro koho) literární předloha (také ostatně velmi dobře napsaná, doporučuji přečíst!) Pierra Boulla vůbec k poznání. Debilita podle typického amerického střihu tu čouhá z každého kouta. Nelogické i faktické nesmysly téměř ve všem. Namátkou: Opice se vody nebojí, člověk nežije se zvířaty v míru (ledaže by to byl jen nějaký PAX HUMANA) a lidé nezacházejí sami se sebou hůř než s opicemi. Čím novější zpracování tohoto námětu, tím horší.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 15.5.2011
Hrůza!
Na tomto filmu je mi všechno odporné. Místo smíchu, jak by bylo lze očekávat od avizované komedie, jsem naopak zase jednou zděšeně přihlížel, čeho všeho je chorá lidská psychika schopna. Nejenže to je plytká komunistická agitka, současným smířlivým žargonem eufemisticky nazývaná "budovatelská", ale vyskytují se zde i hrubé technické chyby, jako např. špatné nasvícení. Herci a herečky, kteří se zúčastnili této monstrózní ukázky filmového nevkusu a všelidského blbství, se u mne zcela odpravili: jako lidmi jimi pohrdám. Já bych tedy některé věty nevyřkl, ani kdyby mě nutili; radši bych šel "k lopatě". Mnohé naznačil už úvodní nechutně antropocentrický proslov o tom, že po přírodní pohromě musí lidé přispěchat přírodě na pomoc. Jako kdyby se bez nich nic neobešlo - a jako kdyby právě bez nich nebylo na světě lépe. Ale jaká to má být pomoc od lidí, kteří sami jsou tou největší přírodní katastrofou? Vichřice polomila les a lidé "pomáhají" přírodě tím, že jako hyeny vrhnou se na kosti popadaných stromů. To je jejich "pomoc". Při svážení klád po vodě přitom neváhají kolektivisticky zapojit celou ves a dokonce soudružsky po vzoru Ruska "poručit přírodě" odvážným inženýrským řešením, když neprší a stav vody v řece je nesplavný. Optimismus pokrokového lidstva však za sebou zanechává jen zničenou zemi, což je shodou okolností, recte zákonitostí, i případ samotného natáčecího místa. Zmije se zde běžně a chladnokrevně ubíjejí a ušetření jednoho stromu, v jehož větvích má hnízdo pěnkava, výsledný dojem nezachrání, spíše podtrhne celkovou obludnost tohoto propagandistického filmu.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 7.3.2016
Opět jako v celé sérii případů kriminalisty Kalaše do poslední minuty napínavý a spletitý příběh, mrazivý ve své černobílé surovosti (opět vyzdvihávám skvěle a děsivě realisticky naaranžované mrtvoly!), psychologicky zajímavý a propracovaný. Roztomilé jsou dobové detaily: Romové jsou zde ještě staří dobří Cikáni a homosexualita je stále brána jako chorobná psychická úchylka. Osobně jsem tipoval vraha dětí toho myslivce, který objevoval těla, ten by se na sadistického pedofilního zabijáka hodil přímo svým "povoláním". To by ale Svaz myslivců nejspíš těžko "vydýchával". Škoda: tak nakonec vražedně vzrušovala krev jiného odporného úchyla.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 4.8.2016
Pobočník někoho bývá jinak nazýván také jeho "pravou rukou". V případě nadporučíka Patery (Vlasta Burian) je spíše Jeho Výsosti "ruka levá", která je dost nešikovná a hodně smolná, leč bodré povahy a hlavně zábavná. Tyto jeho věrné vlastnosti dojdou u Jeho Výsosti obliby a spravedlivého ocenění, a tak nadporučík s někdejším přívlastkem "nejšpatnější voják v monarchii" nakonec "bude dělat kariéru".
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 4.4.2012
Je to stále stejný americký příběh: lidé pronásledovaní ve vlasti za svou víru (v tomto případě vědu), hledají si novou zemi zaslíbenou v cizině, a to i se všemi stereotypními náležitostmi, jako je nezdolný optimismus, víra v sebe, selfmademanství, věčný boj s protivenstvími a nepřáteli, oslava díkůvzdání a vánoc..., a práce, práce, práce - ti Američani z toho opakujícího se stereotypu prostě nevyjdou... Nechybí dokonce ani ničení přírody, ale tentokrát bez vyvražďování původního obyvatelstva. Všechno jako při dobývání Ameriky před staletími, pouze zasazeno do současných reálií. V něčem to bylo ale přece jen zidealizováno: největšími hatiteli snů o novém ráji tu jsou pouze tři bandité a jeden zavilý misionář. Kde však zůstali ti vskutku ze všech nejhorší kazisvěti, to jest vládní úředníci? - Velice podprůměrný film, jejž zachraňují jen občasné povedené hlášky a vtipné proslovy, jako např. "Hele, ostnatý drát - křesťanský koncentrák", nebo "Otče, hoří televize" (v sekvenci se zapálením kostela s televizorem uvnitř).
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 25.11.2019
Film má hodnotu především v jinotajném podobenství moci člověka nad člověkem. Něco takového napsal Jean-Paul Sartre v divadelní hře Mrtví bez pohřbu.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 9.12.2014
Ačkoli jistě patřím mezi nadšené obdivovatele Poeova díla (mimochodem: nepíše se Allen, to je Woody, ale Allan Poe!), nepatřím bezvýhradně k obdivovatelům bezduchých filmových přepisů jeho povídek. Na Poeově literárním odkazu není totiž hlavní ani tak CO vypráví, jako to, JAK to vypráví. A filmy většinou vyprávějí špatně. Tenhle však vypráví naprosto příšerně. První povídka ještě jakž takž ušla (zaujme pěkná výprava, kostýmy, exteriéry), zbývající dvě jsou prostě strašné, zvlášť ta poslední, Felliniho. To je prostě hrozné.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 25.3.2011
Na různých konspiračních teoriích není ani tak zneklidňující to, že nemají reálný základ, jako to, že spíše vyplývají zcela přirozeně ze zákonitostí života a lidské společnosti, její evoluce a hlavně devoluce. Neboť kdyby za postupným zhoršováním života stála jen nějaká zlovolná klika spiknutých lidí, dala by se vůči nim ještě najít nějaká obrana. Ale jak se bránit samotným přírodním zákonům, jež my sami utváříme svými vlastními životy?
Ve filmu starém sedmatřicet let mě zaujalo, jak jednoduše oproti dnešku se ještě tenkrát cestovalo letadlem: žádné kontroly, zavazadlo (i s vloženou časovanou pumou) bylo lze jen tak odevzdat nosiči a o víc se nestarat... - a bylo možno nastoupit na poslední chvíli do letadla a letenku si zakoupit až v něm od letušky. To je dnes prostě nepředstavitelné. Kdo stojí za tím spiknutím?
Po technické stránce film pouze asi dvakrát zaskřípal při nešikovném střihu, jinak byl bez chyby.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 30.1.2016
Takhle to ale Alois Jirásek nenapsal! Zfalšovaná, překroucená předloha. Pro větší vzruch přidány akční scény, které se v původním Pokladu vůbec nevyskytují (např. výbuchem zatopené sklepení, i s nezbytnými krysami), dále do popředí vypíchnutá postava hraběnky, která v Jiráskově novele hraje jen okrajovou roli a téměř tam nemluví, smrt hraběte, závěrečná honička včetně zastřelení nevinného vesnického děvčete atd. Obecně nemám rád tyto filmové adaptace známých literárních děl, protože ve většině případů pak dopadají takto zfalšovaně; a lidé, kteří jsou líní číst, si podle nich udělají nesprávný dojem a zaměňují jedno za druhé; tím hůř, že zamění dobrou literární předlohu za špatnou filmovou adaptaci; že zamění dílo, na jehož napsání bylo vynaloženo více intelektuálního úsilí než na sepsání ubohoučkého scénáře.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 16.1.2011
Horší průměr
Nesnáším Nedošinskou. Nechtěl bych mít doma obtížný hmyz, psa, vlhko - a Nedošinskou. Rozčiluje mě na jejím projevu to, že pořád střídá plačtivou náladu s rázností hloupé, jednoduché, sprosté a panovačné ženy, třebaže je to v základu bodrá bytost a třebaže to takzvaně "myslí dobře". K smíchu to však mnoho není, zvláště když scenárista nezná míru a trvá to dlouho a vyskytuje se to často. Nepovedená komedie, v níž jde zase jenom o to "jedno". Ani náznak nějaké satiry, která přece dělá komedii komedií. Venkovní ruchy (zpěv ptáků) byly příliš slyšitelně pořízeny snad nějakou pouťovou píšťalkou nebo okarínou, a dokonce i kokrhání kohouta vyrobil nějaký nepříliš zdatný lidský imitátor. Hudební, či spíše pěvecká čísla, byla taktéž hrozná. Lída Baarová na začátku své písně vůbec netrefila tóninu a vrcholem odpornosti bylo nevkusné hulákání "talentovaného bankéře", při němž zaléhal těžce zkoušený sluch, příliš jemný pro tento otřesný "hlas jako zvon".
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 30.4.2011
Když se člověk žijící léta v nudném stereotypu práce a manželství náhle vzbouří a povstane proti základní falešnosti lidského světa, řádí jako amokem stižený Malajec, jenž běhá se zkrvaveným krisem okolo. Podobá se to lidské vzteklině, šílenství, ale lidská společnost je šílená daleko víc. On se jí jen brání a mstí se. Uklidnění přináší Edmondovi až vězení, kde "je všechno tak jednoduché"...
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 28.3.2011
Lehká, zábavná akční komedie, dělající si sebeironicky srandu sama ze sebe i z neprůstřelných superhrdinů hollywoodských škvárů.
Kat-humanista - to se povedlo. Teď by měl přijít nějaký posměváček typu Jaroslava Haška a připsat k tomu něco podobného jako napsal v povídce Malý oznamovatel Národní politiky: Ušlechtilý majitel psince hledá touto cestou... atd. Může být majitel psince ušlechtilé povahy, když při kupírování štěňat řeže jim ohony a stříhá uši? Stejně by se mohl otisknout inzerát: Ušlechtilý katův holomek hledá touto cestou... V tom případě dal bych značku „Od oltáře k šibenici“ do adm. Národní politiky.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 23.10.2015
Hravá představivost a nespoutaná obrazotvornost dvou pošetilých starců, kteří ve svých bláznivých myslích stvoří si nekonečnou rozlohu dobrodružné přírody s lesy a horami uvnitř jediné místnosti, bývá nemilosrdně rušena pravidelnými vpády nelítostné skutečnosti v podobě hrubě lající slečny opatrovatelky Dobromily. Myšlenka dobrá (nepříliš však zřejmá), provedení není dobré (příliš zřejmé). Nechybí sic roztodivné dialogy, vedené zvláštním jazykem, nechybí původní Polívkovo nenapodobitelné šaškovství, ale zdá se mi, že tomu všemu chybí - vtip. Navíc vložit nezapuditelnou imaginaci právě do osoby myslivcovy nápadným jest protimluvem, neboť bouchalové ničím takovým vznešeným neoplývají, spíše naopak. Bouchalům se smějeme nanejvýš zcela jinak: humorem satirickým, nikoli chápavě úsměvným. Zabolí pohled na padnuvšího jelena, leč příměr s umírajícím lesníkem není přiléhavý. A sluka je lovným ptákem asi tak stejně, jako je lovným zvířetem člověk.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 10.9.2011
První verze komedie o polepšení despotické hlavy rodiny s Hugo Haasem v hlavní roli. Vynikající jsou zde také Darja Hajská a Jára Kohout. Ale jelikož žák vždy lehce překoná učitele, mně se líbí víc druhá, nepatrně pozměněná verze tohoto příběhu pod názvem "Poslední mohykán" (z roku 1947) a s jinými herci. Jinak výborná komedie je k závěru pokažena zvážněním.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 10.1.2011
Ďábel je ukryt mezi politiky, ve vedení velkých korporací, v armádě. To není tak úplně hloupý námět na horor.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 29.1.2011
Monumentální dílo
Na realizaci filmu (vlastně dvojfilmu) byly vrženy všechny nejlepší lidské i materiálové zdroje tehdejší doby - a je to vskutku znát. Musíme si např. připomenout, že barevný čs. film byl ještě dlouho poté výjimkou. Barva filmu, ten barevný odstín, ostatně díky tehdejší dostupné kvalitě materiálu skvěle vytváří spojitost s prvoválečnými ručně kolorovanými pohlednicemi, čímž skutečně navozuje atmosféru doby. Všímám si i jiných nepatrných drobností: např. v pohledu na putimskou strážnici, z níž se ozývá ožralé pění písně "Hej, Slované", ožívá vzpomínka na Ladovy idylické obrázky vsí. Pozoruhodná je scéna na nádraží, plného vojska, kde je názorně vidět keťasení typických pejzatých židů v kaftanech, kteří si mnou spokojeně ruce nad uzavřenou dohodou s vojáky, kteří jim prodávali kradený vojenský materiál. Něco podobného natočit by si dnes už také nikdo netroufl.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 21.4.2012
Tzv. "jasná inspirace dílem F. Kafky" je jasným nepochopením Juráčkova krátkometrážního veledíla. Je to velice ošklivý (a vůči Juráčkovu géniu i velice snižující) zlozvyk označovat všechno, čemu nerozumíme, slovem "kafkovský". Protože máme tu jednak Kafku a jednak Juráčka. A oba spolu vzájemně zaměňovat nebo připodobňovat svědčí leda tak o kritikově tuposti, omezenosti a lenosti duševní. Juráček je jen jeden a Kafka je také jen jeden.