Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 3.11.2011
Propagandistické filmy nemám rád. Tento mi vším špatným, co nenávidím, připomněl obdobný vojensko-vlastenecký škvár s názvem "Neporažení", který jsem také hodnotil jednoznačně nejhůř.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 13.2.2011
Líbí se mi, jak ušlechtilý divoch, odhodlaný se bránit proti přesile, svalnatý a nelítostný k nepřátelům, v podstatě k cizákům, kteří zabrali jeho zem, sám porazí a pobije celou tlupu těch nejodpornějších zástupců lidstva.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 1.8.2011
Po Gagarinově výletu nad mraky (no dobře, tak nad atmosféru) měl Barrandov potřebu natočit propagandistický film o budoucích cestách lidstva ke hvězdám. Podíl na scénáři byl svěřen známému skeptikovi a životnímu pesimistovi Pavlu Juráčkovi. A zpočátku všechno skutečně zdánlivě směřuje k tragédii, nicméně optimistické vyústění muselo prostě přijít za každou cenu, a ani Juráček tomu nemohl zabránit. Já nicméně nepovažuji za příliš šťastné a optimistické, že se lidstvo, byť jen ve sci-fi filmu, šíří jako nebezpečný virus vesmírem - stačí, že se tak ničivě rozšířilo zde na Zemi.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 8.8.2011
"Ne jako gorila! Copak to nechápete? Nežil jsem jako gorila! Ale s nimi! Chápete ten zázrak? Divoká zvířata přijala mezi sebe člověka!"
Vědec uprostřed afrických hor nalezl v soužití s divočinou a jejími tvory svobodu, klid, vnitřní mír, harmonii a dokonce i bezpečí. Kdo to jednou zažil, ten pohrdá pak navěky a nenávidí lidskou společnost a nechce se více vrátit mezi lidi - mezi ty diktátory, kteří se před deseti tisíci lety vydali na ničivý pochod světem.
Ano, zabíjel. Došlo k mnoha vraždám. Neboť on bránil svou gorilí rodinu před lidmi. A ve vězení pro nebezpečné psychotiky poznal jen další lidskou obdobu klecí pro divoká zvířata. I tam bránil svou "rodinu". I tam toužil po svobodě v lidském světě, jenž je jedinou takovou velkou klecí.
Krásný byl závěr filmu, kdy "šílený" vědec prchá z vězení, stoupá k lesu a mizí navždy v temné zeleni džungle.
"Nenajdete ho. On už se nevrátí."
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 1.8.2011
Myslím, že starobylý misantropický námět, známý již z literárního zpracování Menandrova, Aelianova, Shakespearova, Molierova (a konečně i z mého), si získal v této české filmové komedii důstojného pokračovatele. Třeba z toho bude jednou také klasika, těšící nás, misantropy!
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 5.10.2012
Typická slátanina beze smyslu, jako většina filmů s tématem nacismu, navíc nepřehledná, chaotická. České titulky "překládající" německé dialogy jsou neúplné, nepřesné, často úplně chybějící anebo nepochytily začátky a konce vět. Maska Adolfa Hitlera (s lidskou, nikoli ďábelskou tváří!) je ovšem asi nejdokonalejší filmové vystižení jeho skutečné podoby.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 24.2.2011
Některým hercům občas ulétnou oči směrem ke kameře a také zvukař má problémy přesunout včas mikrofon do sousední místnosti, v níž se právě nachází mluvící osoba. Nechápu, jak to mohli nechat! Výslovnost anglických jmen je výjimečně uspokojivá. Jinak si myslím, že Oscar Wilde by byl spokojen. Já spokojen jsem. TV zpracování podle mého názoru nijak za literární předlohou neklopýtá, což je jistě také vzácnost. Námět je sice prostoduchý (nesahá opět výš než od pasu dolů), nicméně gejzír vtipných průpovídek všechno vyrovnává.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 19.10.2015
Nejpůsobivější scéna byla ta závěrečná, téměř apokalyptická, kdy zoufalý "nejbohatší člověk ve městě", který se však nemůže svými zpronevěřenými penězi nikde pochlubit, přiznat se k nim a mít z nich veřejně radost, vyšplhá jako zvěstovatel radostných zpráv na věž kostela, rozezvučí na ní zvon a pak sběh lidí pod sebou zasype svými nevyužitelnými bankovkami. Lidé je horečně sbírají, cpou si je do kapes a rvou se o ně ještě mnohem nenasytněji než ubohý ztýraný defraudant. "Tak, a teď mě může někdo soudit."
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 25.10.2011
Nákaza lidskosti se u vodnictva šíří krví a pohlavním stykem s obyčejným smrtelným člověkem, úplně stejně jako AIDS - a to několik let před objevením této nemoci! Vodníci (stejně jako například židé) se proto musejí vyhnout pozření masa obsahujícího krev. A opačně se musejí chovat, chtějí-li se stát smrtelnými lidmi: "Když není (krvavá) tlačenka, tak bude (krevnatá) Růženka!" - Lidstvo je příčinou vyhynutí vodníků. Starý svět pohádkových bytostí ustupuje lidské rozpínavosti a úředně nařízeným asanacím. Tato zdánlivě jednoduchá lidová komedie obsahuje mnoho znepokojivých náznaků.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 8.8.2012
Nápad prokopat tunel z vlastního domu do sousední banky použil později Woody Allen v komedii "Darebáčci".
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 30.9.2011
Jan Cimbura je velice romantický, ale také velice nacistický film - dokonce i s nezbytným malým protižidovským pogromem, když ženy svých mužů přepadnou ve spravedlivém hněvu Židovu nálevnu, srovnají ji se zemí a jeho vyženou... a "věčný Žid" putuje světem dál kazit zas jinou obec a korumpovat jiný národ... Hlavní hrdina Jan Cimbura je ztělesněním árijského nadčlověka: je silný, rovný, čestný, poctivý, pracovitý, neohrožený, je trochu samotář, ale nad nikoho se nevyvyšuje, nepije, nehýří a nekouří, ovládá a krotí své vášně, myslí na zadní kolečka i dopředu, projevuje cit ke zvířatům, nejen jemu hospodářem svěřeným, ale i k divokým, je sečtělý... - je to zkrátka ideální muž, ideální sedlák, spjatý krví s půdou a srdcem s venkovem; města nenávidí a žít by v nich nemohl, ale je dojat krásou hlavního města, uvědomuje si jeho slavnou historii - je to tedy zároveň i film velmi český, vlastenecký, oslavující českou státnost: není tedy asi pravda, že němečtí okupanti potlačovali národní sebeuvědomění - spíš naopak, pokud se jim nestavělo do cesty. Přes toto všechno, co nás nyní učí nenávidět, je to stále krásný, chvílemi i dramatický, ale v jádru poetický film, jakých je málo. Zamrzí pouze kaňka v podobě zpotvořených exteriérových postsynchronů: zřejmě je natáčeli v nějaké prázdné nezařízené místnosti, protože výsledný zvuk zní nepřirozeně dutě, jako zevnitř kovového sudu.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 22.11.2012
Děj a téměř všechny osoby (kromě Husovy matky Markéty a šaška krále Václava) jsou zřejmě převzaty z Tylovy stejnojmenné dramatické básně, pouze dialogy jsou jiné. Faktor oblbologie je tu velmi vysoký, jak tomu bývá vždy u těchto typů historicko-životopisných filmů; některé vypjaté scény a promluvy postav jsou prostě k smíchu, to zkrátka normální "člověk" nemůže brát vážně, jen se nad tím pousmát a doprovodit to jen tak pro sebe nějakým tím trefným cynismem, sarkasmem, ironickou poznámkou, a tak si ulehčit. Ale jiné scény jsou zase naopak velmi emotivní, dojemné, dokonce burcující, protože málo platné, Jan Hus byla prostě osobnost fascinující, opravdový svatý muž, vnitřně silný svým vědomím práva a pravdy - třeba proti všem. Kam se dnes např. poděla mravní síla jeho požadavku hájit pravdu za každých okolností, ať je jakákoli a ať je komukoli nepříjemná? Nebo jeho zásada, že nemáme a nesmíme poslouchat vrchnost, pokud tato žije nemravně a v hříchu? (Avšak nemravné nebo alespoň eticky pochybené je přece každé vládnutí někoho nad někým!) A dokonce i jeho vynález českých diakritických znamének dnes pomalu zaniká - stejně jako čeština sama! Jane Husi, tys měl vědět, že kdo s vírou zachází, ten s ní také schází! Tvá pravda nikdy nezvítězí, poněvadž má málo příznivců. My sice uznáváme, že lhát se nemá a že pravda se má říkat, ale jen o těch druhých, nikdy ne pravda o nás, tu se dozvídat nechce nikdo, pro tu se zlobí všichni, pro tu by tě všichni znovu upálili i dnes. Co zůstává, je stále jen ta mocná církev, jakožto tu státem trpěný, onde jiným státem podporovaný nástroj panování. Film by přesto potřeboval trochu zaktualizovat: kupčení s všespásnými papežskými odpustky je již zastaralé, dnes by se mohlo zvednout nějaké hnutí třeba proti podobně "všespásným" emisním povolenkám vydávaným ministerstvem životního prostředí.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 10.9.2015
Poměrně svižná veselohra, v níž jde sice zase hlavně o "to jedno", tedy o vdavky (to u Molièra konečně taky), leč o neotřelé humorné nápady a komické gagy nouze není. Na druhou stranu ovšem k úplné spokojenosti chybí nějaký ten osten ironie nebo ostřejší hrot satiry. Mladý budoucí profesor se na venkově ujímá prázdninového doučování věčného repetenta Jarky a činí tak formou zábavné hry a zdravého pohybu v přírodě. Jsou to tedy stejné metody, jejichž průkopníkem byl Jean-Jacques Rousseau, tak jak je popsal ve svém pedagogicko-filosofickém díle Emil čili O vychování. A stejně pak Jarka ve škole učební látku bezduše oddrmolil, jako kdyby ji nabifloval vsedě zavřený v dusné místnosti, a ještě za to dostal od nadšeného profesora jedničku! Film obsahuje jednu malou chybičku ve střihu (zkus ji najít!). Jinak mě překvapilo, když jsem právě teď zjistil, že název této komedie zní poněkud kostrbatě Jarka a Věra - Já bych jej zrýmoval nejlépe na "Jarka a Věrka", jak se přímo nabízí a jak jsem jej vždy vyslovoval Já.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 19.9.2016
Až surrealisticky natočené hrůzy Velké vlastenecké války. Strhující je zejména závěr, kdy předčasně zestárlý a vrásčitý sotva odrostlý chlapec jakoby mstí se střelbou do obrazu Adolfa Hitlera spadlého v blátě a představuje si v zpětném chodu různé fáze Vůdcova života, dokud nedojde až k malému Adolfkovi, coby dítěti v matčině náručí. Mstitel v tu chvíli zapláče a puška mu bezmocně klesá... Děti jsou přece nevinné.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 7.9.2015
Z počátku to vypadalo slibně: vtipné scénky a hlášky. Ovšem nakonec to opět sklouzlo do nastavovaných, zbytečně prodlužovaných sekvencí – a čistokrevná sranda přešla v sentimentální porozumění a všelidskou sounáležitost. Vždyť obézní lidé jsou přece také lidé. Není to pravda. Tlustí lidé jsou zrůdy, odporná prasata, ztloustlá žraním roztomilých prasátek. Jsou to odporní slaboši, kteří si nedovedou odepřít nechutné žrádlo. Jsou to zrůdy bez kouska vkusu, kterým nezáleží na tom, jak odporné mají tělo. Jsou to ubožáci bez vůle a disciplíny, kterým zřejmě nevadí jejich špatný zdravotní stav. A myslivci na posedu si je spletli se stádem muflonů. Zvolený širokoúhlý formát se ukázal být jako samoúčelný, neboť kamera nenabízí žádné zajímavé záběry, panoramata ani davové scény, horní a dolní část obrazu bývá vinou toho často neúplná. Hudba je příšerně přesládlá sračka a dramatický hudební podkres je ukraden z filmu Postel. Celý film je vůbec špatnou napodobeninou mnohem lepších Sedmi hladových. Postava Veroniky, která tajně pozoruje svůj idol, neschopna jej přímo oslovit, starající se o starého otce a o kdekoho, je zkopírována podle Amélie z Montmartru. Všichni si pochvalovali zahranou písničku rockera George Hrubého, ale my, diváci, jsme z ní neslyšeli ani notu. Hlavně že tam musel účinkovat Petr Janda z Olympicu, ale ani od něho nezazněl ani tón. Všechno jako by bylo samoúčelné na tom filmu. Snad kromě toho, že celý film je nechutnou reklamou na rádio Frekvence 1 – podle hesla: „Náš sponzor je náš bůh, vykašlem se na umění, lepší prachy míti nežli dluh.“ V závěru už jsem se u toho tak nudil, že začal jsem uvažovat o vypnutí – když vtom přišel, jako vysvobození, konečně konec.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 16.2.2012
Jinak výbornou komedii kazí jen odporný zjev Heleny Vondráčkové a její písničky. H. V. neumí vůbec zpívat, a tak si nedostatek talentu vynahrazuje příšerným řvaním. O její ženské kráse a herectví existují také četné pochyby.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 30.10.2012
Střílel po všem, co se kde hnulo. Tomu neříkám "měl rád přírodu". Jakže to říkal starý Medvědí dráp? "Indiáni říkají, že člověk má zabíjení v krvi." Velká a samozřejmá pravda. Proč se musí ze všeho dělat akční krvák? - Protože všechno ostatní je zřejmě příliš nepřitažlivé a nudné.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 11.8.2013
Na tomhle filmu je dokonalé úplně všecko. Kupříkladu už jen gesta a mimika herců jsou tak výrazné, že by se daly oželet i dobové titulky z té úžasné zlaté němé éry a rozuměli byste všemu! Ve srovnání Kabinetu dr. Caligariho s dnešním pojetím výroby filmů (už ne uměleckou tvorbou) působí moderní filmy jako pouhá domácí videa či televizní reportáže. Jak k tomu mohlo dojít?
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 6.8.2015
Docela obstojný ruský koprodukční film z ranku takzvané „přírodní mystiky“. Hlavní hrdina mi sice moc blízký nebyl, protože to byl lovec a pořád se chtěl ženit a mít kupu dětí, ale ve filmu byly jiné a lepší momenty. To když například jeho žena se ho táže, kdo je oddá, když nalezli kostel prázdný, bez kněze.
„Tak nám požehnají jeleni.“
„Ale Niko, jeleni přece nemají duši!“
„Co blázníš! Všechno má přece duši!“
- to se mi líbilo.
Nebo když se po „obřadu“ zjeví naší dvojici záhadný stařec, požehná jim a na otázku kdo je, odpoví, že duch řeky Jeniseje a opět záhadně zmizí v mlze.
Po přírodním neštěstí, když velká jarní voda odnese školu i s dětmi, hodlá se lovcova mladá ženuška odstěhovat ze severské tajgy někam na jih. Vtom se ozve Nikův vnitřní hlas:
„Vzpomínáš na jaře na toho jezevce chyceného do klece, jak se mu stýskalo tolik po svobodě až z toho zchřadl a zemřel? Neopouštěj, Niko, Sibiř a její svobodu, sic také zemřeš!“
Nato náš hrdina opustí manželku a zůstává sám na svobodném severu.
Lovec Niko v honbě za medvědem (či v úprku před medvědem) dokvačí k smrti znaven do ztemnělého lesa, jeho pohled padne na vrcholky stromů uzavírající se nad ním jako klenba katedrály a do toho zazní tklivé zvuky varhan.
Vrcholem filmu se stává Nikovo setkání se záhadnou, duševně nemocnou, samotářskou a divou ženou, která jen mručí jako medvědice. Ta mi byla nejsympatičtější. Už jen tím, že utekla a víckrát se nevrátila, když si ji chtěl Niko vzít a odstěhovat se s ní do města, aby jejich dítě mohlo být přijato úřady a chodit do školy. Chytrá holka! I když Niko tohoto svého pochybení hořce litoval, ona se už nevrátila.
Docela dobrý film. Dá se na to dívat.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 12.10.2015
Juráčkův diptych se výrazně odlišuje od všech jiných filmů z vojenského prostředí. Je to dáno tím, že on sám byl velice zvláštním, ojedinělým a výjimečným člověkem, proto i jeho umělecky přetvořené vzpomínky na vlastní vojančení jsou velice zvláštní, ojedinělé a výjimečné. Pro ty z nás, kteří jsme byli kdysi také vojenskými mocipány násilím odvedeni na "vojnu", když nám bylo sotva dvacet let ("Je mi dvacet! Je mi dvacet!" křičí zoufale podroušený vojín), je tento film příležitostí k blednoucím vzpomínkám na to, jak kluci o rok mladší museli vykat klukům o pouhý rok starším (později i o půlrok), jak se návratům z vycházek zpátky do kasáren říkalo "jít domů", a na jiné absurdity, na něž byl Pavel Juráček zvláště citlivý. V jeho denících se nacházejí i mnohé další postřehy, často kruté a syrové, které by filmová cenzura nepovolila, například sprostá vojenská mluva, hloupost a nevzdělanost důstojníků a podobné. Přesto je tento vynikající Juráčkův film absurditami opět přímo nabit. A nejen jimi: i zajímavými dialogy a výstředními obrazy, za všechny zmiňme vysoce ceněnou sekvenci s vysloužilým koněm a prostoduchým ("blbým"), leč soucitným vojáčkem, který ho chce armádě prodat, aby nemusel jít na jatka; anebo závěrečnou scénu, kdy se na vojáky pořádanou taneční zábavu dostaví jediná dívka (která putuje jako němá svědkyně celým filmem), vypije limonádu a aniž by ji kdokoli z přihlížejících vojáků vyzval k tanci, zase beze slova odejde. Zkrátka, když se budete pozorně dívat a vnímat nejen zrakem a sluchem, shledáte jistě tento film nadmíru vydařeným.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 23.10.2012
Sugestivní snímek. Uprostřed zábav, lásek, studia a všední práce se kamera náhle zastaví, nečekaně, jako zákeřná smrt statisíců v atomové válce. Slovo je nyní dáno autentickému účastníku hirošimské apokalypsy, který rozervaným hlasem pomalu přednáší své vlastní otřesné zážitky z města mrtvých, spálených na uhel. V lidech prý odpradávna existuje cosi jako tušení zániku. Vkrádá se to na mysl jako úzkostný sen, z kterého se probouzíme zaliti mrazivým potem uprostřed noci. A nemusí se to týkat jen atomové hrozby, ale třebas i zničení čistého životního prostředí, ztráty svobod (měli-li jsme kdy jaké), bídy z přelidnění apod. Většina se snaží zapomenout a jiní se podobají jednookému prodavači výherních losů, který vyvolává: "Poslední den! Poslední den! Kupte si své štěstí! Kupte si svou naději!" Kdo však nezapomene, nemůže normálně žít. V tomhle světě ne.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 17.2.2011
"Svobodu snům!" Toto heslo budou o dva roky později psát po zdech studenti ve vzbouřené Paříži a tento český film je v tom tedy předstihl. České filmy ze šedesátých let jsou nejlepší na světě. Všimněte si toho nečekaného společensko-kritického přesahu: Toto je sice komedie, ale padají tu závažné věty nevtíravou, zábavnou a humornou formou. Nevýhodou je snad jen to, že hlupák je právě kvůli tomu ani nepostřehne. Ale co je nám do hlupáků... Hle, jaké užitečné naučení plyne z tohoto filmu: Všemocná věda sice potlačila zlé a společensky škodlivé soukromé sny, ale - ta hrůza! - ony přesto nezmizely, naopak se zhmotnily.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 24.10.2015
Velmi špatná komedie, při jejímž sledování se mohou pobavit a zasmát na účet obyčejných smrtelníků leda bohové na výsostech. Jak nerozumnými vášněmi je zmítán lidský rod! Jak nestálé a viklavé jsou lidské city! Milují se a nenávidí, žení se, vdávají a pak zase rozvádějí - a to všechno stihnou téměř naráz. Božská komedie v uvozovkách.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 9.1.2012
Pokračování "jedničky" Killa Billa pokazil Tarantino útlocitnými a plačtivými scénami se zabijáckou "maminkou" a děckem. To tam neměl dávat.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 6.5.2011
Ve válce asi opravdu mlčí múzy. Film má sice všechny potřebné náležitosti, aby upoutal romantikovu poetickou duši, ale přesto mu cosi chybí, co by bylo jaksi navíc. Zřejmě to bude absence podílu nějakého geniálního básníka, např. Šrámka (při vnucujícím se srovnání se Stříbrným větrem nebo s filmem Řeka zpívá). Už úvodní prozódie na řeku dětství a mládí je při vší snaze velmi slabá a zbytek jakbysmet. Marná snaha po vyjádření nějakého sublimnějšího citu byla patrná u postav ztělesněných E. Kohoutem a Zorkou Janů, ale první měl pitomý text a druhá svým kopírováním herectví své starší sestry L. Baarové také zklamala. Povedl se však dlouhý smutný záběr na vzpomínající babičku, při němž pomalu jedoucí kamera nakonec skončí u podobizny ztraceného syna. Vůbec byly interiéry lepší než venkovní sekvence. Múzy mlčely. Právě tehdy probíhající válka dala za pravdu i válčícím "120 klukům" a také někdy v té době si zřejmě začali lidé po soudružsku třást pravicemi, namísto dřívějších úklon, pukrlat a líbání dámských ruček. Dříve se děti posmívaly těm, co nosily boty, dnes by to už bylo také naopak. A malá klukovská válka vejde s jejími dětskými aktéry do věku dospělosti a přeroste ve válku velkou, skutečnou; vždyť i ta není koneckonců nic jiného než klukovina velkých dětí s prapory a indiánskými totemy.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 16.3.2011
Gang vrahů, který zabíjí slabé, aby silní mohli žít? To je sociální darwinismus v praxi. Má jen jedinou chybu: nechává se jediným policistou střílet jako holubi na báni.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 1.4.2018
Dobrý a napínavý film kazí jen špatně nasvícené noční scény, což bývá, žel, dosti obvyklé a časté. Ideologický střet, jehož jsme svědky v tomto silném příběhu, podle mého charakterizují dvě mrazivé promluvy, které tu zazní: že ti záškodníci "chtějí zase přivést zpátky Němce, aby byla válka", a nepochopitelná věta kolektivizátorky: "Vy máte to pole stejně rád jenom proto, že je vaše..."
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 27.3.2011
Hrůza. Kola. Bicykly. Dámská i pánská, převážející na svých sedlech nejen lidi, ale i nábytek a matrace. Všude samá kola. Ale smysl jejich zaznamenání na filmový pás či digitální disk a snaha začlenit je do jakéhosi chabého děje - tento smysl, pokud tam vůbec měl být, mi uniká. Film svou nezáživností připomíná podobné balkánské zívací akce páně Kusturicovy. Asi je to na mne příliš lidské; protože, jak známo, vše lidské je mi cizí.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 30.7.2015
Kdo neudrží své emoce na uzdě, ten prohraje. Komisař Maigret to ví, a tak stačí nalíčit jen malou psychologickou past, aby se vždy labilní zločinci sami do ní chytili a přiznali se k svým bídným zločinům. V závěru použije dokonce známý biblický trik krále Šalamouna, jímž chytne na vějičku ze dvou žen tu, která víc miluje svého milovaného vraha, pro nějž je schopná i vraždy. Všimněme si, že "pan Maigret", jak mu posměšně říká vrah v anonymních dopisech, k chycení a k usvědčení pachatelů nepotřebuje ani žádnou pistolku z výbavy dnešních filmových drsných "poldů", ale zvládá rozřešit téměř celý případ převážně psychologicky - a bez sprostých slov a nadávek. Duch vždy vítězí nad hrubou silou - alespoň ve filmu.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 9.4.2012
Jako kdyby Woody Allen četl deník scenáristy Pavla Juráčka: Filmy dělají jen samí hochštapleři a mohou je klidně točit třeba cvičené opice, přičemž ty nejhorší sklidí největší úspěch. Rozdíl mezi slepým režisérem a geniálním tvůrcem nikdo nepozná, protože filmová studia řídí ignoranti a stejní blbci určují i hodnotová měřítka. "Film je prašivé umění", říká Juráček - kritikou jeho výroby lze nicméně natočit docela zábavnou satirickou komedii.