Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 23.2.2014
Myšlenka, že chce někdo vysvobodit ušlechtilé zvíře z područí bezcitných lidí a vyvést je na svobodu do divočiny, je sice chvályhodná, ale jinak je to, lidužel, jedno filmařské klišé za druhým, v pravidelně se opakujícím sledu: trochu toho vlastenectví, trochu toho trapného humoru, nezbytné honičky s policajty, tklivé a bolestné vzpomínky a hodně a hodně lááásky a hraní na city. Uááá... - zívám. A samozřejmě opět reportérka v popředí. Páni scénáristé si prostě nedovedou vzpomenout na nic jiného kromě svého bývalého oboru. Strašná slátanina.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 19.1.2011
Nelehký, nejednoznačný film
Něco pro ty, kdož jsou unaveni plochostí a stupiditou většiny filmů. Tady se prolíná snění, předtuchy, vzpomínky a fikce s realitou. Najdeme tu vznešené city, hluboké myšlenky, něhu i děs. Líbí se mi názory samotářského starého pána, jenž se společně se svou nejmilejší dcerou směje potřebě lidí po pevném řádu. Žije na samotě - a setkání s vnějším světem, jejž přináší jeho rodina, názorně demonstruje uklízení, peskování dětí a americká narozeninová odrhovačka. Vynikající byl opět výkon Chaplinové. Je sice škaredá, ale její herecký projev nepostrádá éterické krásy. Nelíbila se mi dosti nudná manželská scéna v autě, která byla možná nutná (jako rámec příběhu, jako rám pro obraz), ale přesto bych ji vyškrtnul z jinak výborného scénáře. Po této "vztahové" sekvenci následuje sporný a nejasný, mírně erotický obraz starého otce s dcerou, který symbolicky, nikoli doslovně, vyjadřuje pouze duševní spřízněnost, a ne snad přímo incest, jak by se mohl jednodušší divák domnívat. Je to podle mého názoru jen obrácená manýra rozšířeného (zlo)zvyku vyjadřovat lásku sexem. Vhodně byla zvolena hudba a také ony tíživě lomozné ruchy jakoby od nějakých řemeslníků ve chvílích největší tísně.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 10.2.2011
Hloupost vítězí!
Na pořad se pravidelně dívá moje matka, která při své nekonečné prostoduchosti věří všemu, co vychází z televize, jako slovu Božímu. Mám hrůzu z toho, kolik peněz asi takto protelefonovala a kolik rodinných tajemství možná vyzradila cizím lidem, kteří veřejně zneužívají lidské hlouposti. Už tu jenom chybějí televizní kazatelé jako v USA, i když některé nedělní státoprávní pořady k nim nemají daleko. Je to jako kurva: "Obelhej se, naval prachy - a padej!"
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 4.3.2015
Do ostrého protikladu je v této výjimečné kriminální komedii dána citová chladnost miloučkých spořádaných lidiček se svými maličkými problémečky a cíli kontrastující nápadně s chtivou neurotičností lidí, kteří se pro pár peněz neštítí ničit životy sobě i jiným. Proč to dělají? A co z toho mají, takhle se honit? Že jim to stojí za to... V této mrazivé krajině střelců a pěšců mohou vzplanout ohně vražedných vášní, brzo však pohasínají a rozhostí se znovu poklidná zima a chlad.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 6.2.2014
Člověk je často už tak uhoněný jako ten chrt na psích dostizích, ale cíl toho štvaní bývá jednak nedostižitelný, a za druhé ani nestojí za to, aby kvůli němu člověk ztratil své soukromí, klid a bezpečí, vůbec celý svůj dosavadní život. A když si to uvědomí a nechce dál závodit, bývá už většinou pozdě, protože je najednou příliš svázán s nějakou mocnou mafiánskou firmou, vládními úřady, s úplně cizími lidmi, kteří se domnívají, že jim on patří - jako ten chrt, na kterého se sázejí velké peníze a který nepatří sám sobě, ale svému pánovi. Chce-li se z toho dostat, zjišťuje náhle, že bojuje o holý život. - Je to vlastně všeobecný jev: vždyť i v běžném životě si tolik lidí činí nároky na naši vlastní osobu: vyspí-li se muž s ženou, oba si pak myslí, že jim ten druhý patří (z "lásky"); mají-li pak dítě, také ono pak každý považuje za svůj majetek (a opět z "lásky", ze "starostlivé péče"); koupíte-li si něco u obchodníka, také on si už myslí, že mu patříte ("nechce ztratit zákazníka", kulantně řečeno); stejně se chovají úřady, vláda, policie, armáda, celá společnost, celý stát, kdokoli - a kvůli čemukoli. Nikdy nikdo vás nenechá na pokoji, abyste patřil výhradně sám sobě.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 1.10.2015
Na tuto veselohru se asi nejvíc hodí tento Aristotelův výrok z Politiky: "Obecně platí, že spolužití a společenství ve všech lidských věcech je obtížné. Svědčí o tom již společenství spolucestujících. Téměř všichni se nepohodnou a znepřátelí se navzájem pro běžné maličkosti." - Tolik moudrý antický filosof. V této naší optimistické komedii se ovšem spolucestující nakonec dohodnou a jako jeden muž tlačí společně porouchanou "škodověnku" a porouchané soužití do šťastných zítřků. To je ovšem pouze ve filmu a pouze optimismus, nikoli skutečnost.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 23.8.2010
Další rozmanitá přehlídka gagů Vlasty Buriana. Zaujal mě jeho jazykový cit pro nápodobu zvuku a přízvuku hned několika světových jazyků (z nich asi nejméně se povedla překvapivě ruština). Tento a některé jeho další gagy, taneční výstupy a slovní vtipy se opakují i v jiných jeho filmech, ale to nikterak není na závadu: nehraje tam sám a ostatní herci mu zdařile sekundují. Komické je jeho číslo se dvěma smetáky coby berlemi s kývavým pohybem nohy v sádře.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 2.3.2012
Výjimečný historický dokument o předním muži nacistického údobí, snažící se podat maximálně objektivní pohled na říšského ministra propagandy, a to jeho vlastními slovy z deníkových záznamů, bez jakýchkoli přidaných komentářů. Vše je vhodně doplněno dobovými filmovými záběry všedních i dramatických okamžiků. Nevystupuje tu však před námi žádný "ďábel v lidské podobě", nýbrž docela obyčejný politik jako každý jiný, se svými touhami, vášněmi, obavami, plány, slabostmi, starostmi, ctnostmi i nectnostmi, muž, který dovede být překvapivě i uvážlivý, přemýšlivý, upřímný a milující. Při sledování pořadu tak máme téměř dojem, že přihlížíme nějakému antickému dramatu, kde hrdina zápasící s neúprosným osudem je sice obtížen mnoha vinami a zločiny, ale není to přesto hrdina záporný, nýbrž pouze a jen tragický. Slovo "Experiment" v názvu pořadu lze tedy chápat jako vybočení z obvyklých lží, polopravd, tendenčností a mravnostních odsudků, jež zpravidla provázejí jiné dokumenty z tohoto historického údobí. Myslím, že se tento pokus nadmíru vydařil.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 28.7.2012
Přes veškeru tragiku příběhu nechápu optimistický závěr filmu: gorily naprosto nejsou zachráněny před vyhubením, ale navíc se stalo ještě přesně to, proti čemu Dian Fosseyová bojovala: z životního prostoru goril se stala pouťová atrakce, kam se hrnou davy turistů. V celé oblasti by neměly být hubeny gorily, jak se denně stále děje, ale spíš lidé.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 30.7.2014
"Bylo nebylo... v nacisty okupované Francii..." Ale spíš nebylo, než bylo, abych parafrázoval Jana Wericha. Skutečně nic než pohádka. Skvěle natočená, s vynikajícími dialogy, výbornou hudbou, humorná atd. - vše je téměř dokonalé, jako vždy u Tarantina... -, ale přeci jen pohádka. A nesmí si ji nikdo plést s učebnicí dějepisu, jak se tak často děje u jiných takzvaných historických filmů. Buďme však tentokrát snášenlivější, zapomeňme po čas filmu na skutečné dějiny, a můžeme se krásně bavit a smát - vždyť přece nacisty nemá rád nikdo, kdežto Židy a Američany musí každý milovat. Tarantino si tím "šplhl" u židovských producentů, jejichž peníze jistě nebylo obtížné získat na takovou humánní věc. Příště by to snad jen chtělo nedělat to tak okatě - i když je pravdou, že stopa skutečných příčinných událostí druhé světové války se stírá všude, nejen v USA. Takže znovu: Bylo, nebylo..., ale spíš by nemělo být.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 3.8.2012
Typická slátanina o geneticky zmutovaném superhrdinovi, v níž lze až příliš snadno poznat, které konkrétní slavnější filmy vykradla.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 21.1.2011
Kromě všech ostatních kladů, jichž je ve filmu nepřeberně, bych zvláště chtěl vyzdvihnout naprosto geniální hudbu.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 6.11.2011
Vyprávět nějaký příběh pozpátku není vůbec neobvyklé. Ale zatímco jiné filmy se sice - řečí kvantové fyziky - přesunou do jistého kvantového pole v minulosti, ale potom v tomto časoprostorovém kvantu už běží čas po jistou dobu zase normálně kupředu, originalita tohoto filmu spočívá v tom, že příběh sice plyne pozpátku, ale zachovává přitom dál také zpětný běh času. Je zajímavé, že takto veškeré dialogy, monology i příběh sám dávají pořád smysl, dokonce často zcela nový, překvapivý a také vtipný, dvojsmyslný, zábavný i nutící k zamyšlení. Smrt se tak stává vlastně vstupem do života, rozchod shledáním a narození odchodem ze života. A my cítíme, že i přes svou zřejmou absurditu to má přece jen svou zvláštní logiku. Svou smrt jsme si vysloužili svým narozením. To, myslím, říkal už Buddha.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 10.4.2016
Trapný pokus o napodobení mnohem lepší americké série Přání smrti v hlavní roli s Charlesem Bronsonem. Příležitost daná přestárlému Michaelu Caineovi je známkou toho, že nikdo mladší by nepřitáhl diváky, a tak byla úloha mstitele bezpráví upravena pro vysloužilého vojáka v důchodu. Výsledek dopadl nanejvýš trapně, včetně zařazení "atraktivních" vulgarit a rádoby drsných scén. Nepovedl se ani způsob moderního digitálního natáčení, jehož začátek lze sledovat přibližně už někdy před rokem 2000 a který pravděpodobně jednou zcela zničí umělecký film jako takový, pokud jej už vlastně nezničil. A to zcela pomíjím směšné taktické chyby, jichž se takzvaný bývalý profesionální mariňák dopouští, ale jichž by se jako správný voják s výcvikem dopouštět neměl, jako například to, že prvně střílí na zraněného, a až teprve potom na zdravého protivníka, který samozřejmě uteče, anebo že nezlikviduje nepřítele při první vhodné příležitosti, ale čeká, váhá a dokonce se k němu přibližuje na dostřel. Možná tyto chyby vnesly dramatický náboj, ale spíš prozrazují o scenáristovi, že nebyl nikdy na vojně. Film je opět plný stokrát ošoupaných klišé a šablon, kamera odfláknutá. Snad jen ta náznaková myšlenka o neschopnosti policie zjednat pořádek a víceméně pesimistický závěr mě částečně uspokojují, ale to je strašlivě, strašlivě málo...
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 2.4.2011
Haškovy povídky jsou velmi těžký materiál k převedení do filmu. Neboť není z nich jednoduché vyloužit jemné a téměř nepostižitelné ironické podtóny. To může zvládnout jen opravdový Haškův znalec, to jest ten, kdo jeho nesmrtelnému dílu rozumí. A musí mít k tomu také hodně nadaných herců. Obojího zde bylo, myslím, dosaženo k plné spokojenosti. Ještě bych chtěl dodat, že humorista Haškova formátu, anarchický, posměvačný, provokativní, v dnešní době zoufale chybí. Jak ten by ji uměl zesměšnit! Látky by měl věru přehršel... P.S.: Když jsem četl Trampoty pana Tenkráta - zvlášť tu část, kdy se dáví vlasem v dortu - chechtal jsem se dva dny v kuse, kdykoliv jsem si na to vzpomněl. Ve filmu to ani zdaleka nevyšlo tak legračně jako přímo z geniálního Haškova pera.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 14.3.2012
Z této tzv. "komedie" je jasně vidět, že komunismus k nám nespadl v únoru 1948 jen tak z nebe; nejdůležitější složka společnosti - intelektuálové - byla už dávno předtím rudá až za ušima; lidužel ne hanbou. Takováto uvědoměle optimisticky upracovaná "veselohra" se snad hodí už jen do muzea Klementa Gottwalda.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 8.2.2012
Příliš dobově poplatná historie, tedy nutně falešná; přizvaní historikové druhé až třetí třídy, nezasvěcení, tendenční, slovního projevu koktavého, často příliš mladí na zkušeného historika, s vědomostmi pouze katedrovými. Sporná je též otázka, zda lze o dějinách, tedy o předmětu, jenž by měl být pojímán ryze objektivně (např. bez nejmenší stopy po humanismu nebo morálce), zda lze o něm vůbec diskutovat a touto diskusí se vůbec k něčemu (např. k objektivní skutečnosti) dopracovat. Dějiny by měly být pravdivé, a přece se odjakživa nejvíc lže právě v ní a pomocí ní. Ztráta času.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 10.2.2011
Skutečné, autentické záznamy dob minulých jsou lepší a poučnější než stohy dějepisných knih, neřkuli učebnic. Často k těm starým filmům nepotřebujeme ani komentář, abychom se jimi přenesli do oněch časů a utvořili si na ně svůj vlastní názor. Vidíme například dávnou podobu měst, v kterých jsme žili, přírody, již jsme obdivovali a která už není, podobu, již už nemůžeme znát, a pokud ano, připamatovat si ji. Dále můžeme vidět na vlastní oči i to zdánlivě "nepodstatné", co se nevešlo do učebnic, ale co je přesto mnohem podstatnější než to, co po letech vybere historik.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 25.3.2014
Lidé jsou krutí a zlí. Být tak strážcem majáku! Tam bych jim ukázal, že nejsem neschopný hlupák bez odvahy!
V této vynikající filmové studii děsivého dna lidské povahy není žádný kladný hrdina. Pochopitelně.
Mimo to jsem si povšiml ještě jedné neméně znepokojující vlastnosti onoho vzorného občana a milujícího synáčka bachaře Vildomce: dokud byl plný dětinské dobroty k lidem, trápil krutě zvířata (svého psa a ptáčka v kleci), ale jakmile ze své lidumilnosti prohlédl a začal být zlý na lidi, odpláceje jim, hned už nesl láskyplně kostičky pejskovi, kterého ještě včera nemilosrdně týral bitím. - No, vlastně je to docela logický závěr, a to nejen tohoto zdařilého dramatu. Snad jsou to dokonce jakési spojené nádoby.
A mně bylo líto, že už je mu konec. Pokračování životních osudů takto přerozeného Pepíčka Vildomce by bylo zrovna tak zajímavé a podnětné. Být tak strážcem majáku!
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 16.12.2012
Je to stále totéž: pošetilá honba za bohatstvím, kvůli němuž se člověk musí štvát na konec světa, potápět se až na dno moří, riskovat život, sám se dopouštět nesmyslného násilí... - Z toho všeho na mne čiší taková prázdnota, že jsem se už po pár minutách nudil, a to právě při té tzv. nejvzrušivější akční podívané. Nuda, nuda, nuda..., prázdnota, prázdnota a prázdnota lidských srdcí.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 23.10.2014
„Kam by lidstvo přišlo, kdyby se namlouvání svěřilo počítačům!“ - To taky, ale měl bych i jiný, snad výstižnější slogan: "Každý člověk je až takový výlučný sobec a sebestředný narcista, že špatně snáší, má-li někdo jiný tytéž vlastnosti, jaké má on sám." - A jako vhodný podtitul této jinak nepříliš zdatné veselohry by se potom hodil výrok jistého Caelia, jak nám jej podává Seneca ve spise O hněvu, který nesnesl stálé přisvědčování a zvolal: „Řekni něco proti mně, abychom byli dva!“
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 15.8.2010
Zachraň se, kdo můžeš: Homolkovi mají auto! Teď je z nich teprve ta správná hogo fogo rodinka. Banalita malého českého člověka ztvárněná na filmovém pásu. Vybavují se mi obdobné zážitky z dětství. Život však píše ještě větší trapné všednosti. Znám v sousedství lidi, jimž Homolkovi nesahají ani po kotníky, co se té navýsost sprosté směšnosti týče. Jenomže čemu se v komediích smějeme, to si ve skutečném životě většinou ošklivíme. Body strhávám za nechutné záběry "přátel myslivosti a kynologie", při nichž jsem od filmu odešel, jakkoli jsem se do té doby docela dobře bavil. To už se nedalo vydržet. Všeho moc škodí.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 11.3.2011
Jedním slovem: ordinérní - to jest tak naprosto a zoufale obyčejný, až je to protivné. Tak by se dal charakterizovat tento film. Neshledal jsem na něm vůbec nic pozoruhodného, snad až na jednu hlášku, která mi kouzlem nechtěného přišla vtipná (viz sekci "hlášky").
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 2.2.2016
Taková dívčí obdoba o něco lepší veselohry Matěji, proč tě holky nechtějí?, dokonce i s podobným hereckým obsazením.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 25.4.2011
Je to sice zase o lásce a vše končí povinnou svatbou, dokonce dvojitou, ale jinak je to švanda a nic než švanda, místy i groteska (chaplinovské podkluzování a pády na zledovatělém chodníku), kterou navíc zdobí vynikající herecké výkony a pěvecká čísla: slavný "videoklip" Slunečnice, v podání zvláštní, charismatické a šarmantní Inky Zemánkové, působí po všech těch letech ne jako zjevení z jiného století, ale jako z jiné planety; navíc je to docela příjemná písnička; už jenom extatické dirigování Emana Fialy svědčí o tom, že to musel být velký šlágr. Líbili se mi jako vždy Ferenc Futurista jako opilec ("Prosím vás, jdu tudy správně po zemi?") a Jára Kohout jako zřízenec hlídací společnosti. K zulíbání roztomilá byla potom Nataša Gollová.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 14.3.2012
Naprosto nezáživná ukázka nejhnusnějších stránek lidské povahy, lásky i života obecně, v níž samozřejmě opět nemůže chybět výlučné české filmařské specifikum: naturalistické výjevy týrání zvířat (na což začínám být už notně alergický; to není projev kultury, ani vrcholu kultury, to je zkrátka konec veškeré kultury). A spíše než avizovaná inspirace dílem Franze Kafky (ostatně se domnívám, že by s tím on sám prudce nesouhlasil) mě jako charakteristický pro tuto nepodařenou alegorii napadá oproti filmu mnohem kratší a výstižnější verš od Valeria Maxima: "Sladkost žití nutí člověka mnoho potupného dělat i snášet." - Co však nutí diváka, aby sledoval něco tak nudného a odporného na pohled celých sto minut?
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 6.3.2011
"...A když už jste úplně zoufalý, otevřte si penzión." Výborný komediální seriál, jehož ústřední postavou je ředitel malého hotýlku, který nenávidí svou práci a pohrdá svou nedosti honosnou klientelou.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 23.11.2014
Docela obrazově i zvukově zdařilá TV inscenace, horší je slovesná úroveň, nehledě na pokleslý žánr a námět vůbec. Čelakovský ovšem píše - v rozporu s touto inscenací -, že upír či vampír není znám coby původní slovanský výraz; ve stejné úloze prý vystupuje v našich pohádkách národních bytost jménem "morous". Buď jak buď, praví již biblické přísloví 30,15: "Upír má dvě dcery: Dej! Dej!“ - Ale tu stříbrnou kulku by si měli lidé ulít raději sami pro sebe. Ten zahrocený dřevěný kolík by se lépe vyjímal zatlučen v lidském zčernalém srdci. Na česnekovém věnci by se měli lidé radši oběsit. Jedině toto by byla účinná ochrana před nečistými silami zla.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 26.9.2012
Výstižná byla scéna, kdy se ředitel ptá zaměstnance, zdali je zrůda on, který mu nařizuje svléknout se a projít se nahý po podniku, anebo on, zaměstnanec, který beze všech protestů nařízení svého šéfa hodlá provést.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 28.8.2011
Shrňme si to: Vysloužilý voják se svědomitě musí vydat do samého pekla, peklo se hroutí, hrozí mu invaze nebeských vojsk, obrací se vzhůru nohama, loupežník a poustevník musejí začít potupně pracovat - a to všechno jenom proto, že Káča a princezna chtěly své ženichy.
Pohádka to je až příliš odvážná, nejednoznačně dvojsmyslná a s mnoha provokativními hláškami, aby to byla jen prostinká pohádka pro děti - spíš pro dospělé -, i když hodné nebo zlobivé dětičky z ní mohou mít také radost a prospěch, pakliže se ovšem budou dobře dívat a pozorně poslouchat. Také technicky se jedná o velmi povedený film, v němž se zvláště vyznamenali výtvarníci. Výborně!