Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 19.9.2013
Ta pověra, známá mimochodem i z prvního jednání Čechovových Tří sester, že třináct hostů u stolu je nešťastné číslo, budí možná u některých lidí hrůzu, jak vidno, ale navíc, jak píše Čechov, "když je u stolu třináct lidí, znamená to, že je tam někdo zamilovaný", což budí hrůzu zase u mne. Podle toho vypadá i tento nepovedený film, celý jakoby prokletý nějakým zlým malodušnictvím. Možná mu opravdu scházelo něco nebo někdo do toho správného magického počtu.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 1.2.2011
Překvapivě dobré
Mám rád filmové příběhy, v nichž se spojují krásná hudba s divokým talentem. Usedal jsem k televizoru s obavami, ale nakonec jsem byl mile překvapen jak látkou, tak i zpracováním. Ztrápenou duši může léčit jen láska k hudbě. Trochu to připomíná životní příběh fenomenální francouzské klavíristky Helene Grimaud, která byla v mládí také velice divoká a nespoutaná a teprve v hudbě nalezla svůj přístav i domov. Ta mladá pianistka z tohoto filmu byla vyloženě sympatická, i když místo klasické německé hudby měla radši "negerské pazvuky" čili jazz. Mluva té staré nacistické učitelky klavíru byla vůbec překvapivě důsledná a dobově věrná ("teroristický útok Američanů", namísto spojeneckého náletu, jak říkají dnes dokonce už i sami Němci, kteří již neznají pravdivou historii svojí země, atd.). Klávesy klavíru potřísněné krví, netypická ekvilibristická hra i závěrečný strhující koncert v impozantní budově Německé Opery upomínají pak na blahé paměti stejně divoké koncerty Filipa Topola a Psích vojáků.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 10.9.2010
Nejlepší ze všech čtyřech "pokojů" byl jednoznačně ten třetí s Banderasem a zlobivými dětmi. Tim Roth drží v hořícím pokoji v jedné ruce za nohu mrtvou prostitutku, v druhé třímá injekční stříkačku, kluk kouří, holka pije šampus a v televizi běží striptýz. "Nezlobily vás?"
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 13.12.2015
Když jsme byly děti, kino se s námi otřásalo smíchem; teď po letech a v dospělém a zralém věku už je účinek těch poněkud prosťoučkých srandiček oslaben a z větší části pominul. Stále však dobrá, i když nenáročná groteska, u níž bych dnes ocenil více satirických jízlivostí, snad i s nádavkem rafinovanějšího humoru.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 27.8.2015
Název vynikajícího klasického francouzského černobílého filmu Les diaboliques, česky doslova "Ďábelští" (či "Ďábelské") byl poněkud nepřesně a zavádějícím způsobem uveden do české distribuce jako "Ďábelské ženy". K tomuto názvu by však sváděl pouze začátek filmu, nikoli jeho pokračování, a už vůbec ne překvapivé vyústění. Titul by měl znít spíše "Ďábelští lidé", nebo také "Ďábelské úklady", neboť je nepřipravovaly pouze ženy, nýbrž i muž, jak se ukáže, jenž se zdál být z počátku jejich obětí. Film je velice napínavý a udržuje diváka až doposledka v napětí a nejistotě. Rozuzlení tajemného zmizení úkladně zavražděného muže je naprosto neočekávané a má otevřený konec. Jedna z posledních scén, při níž vychází vše najevo, je mistrným kouskem světové kinematografie. Jsou v ní hrůza a napětí, jemně dokonce smíšené s lehkým erotickým vzrušením (viz průhlednou noční košilku na nahém těle půvabné slabosrdcaté ženušky). Po všech stránkách velice zdařilý film se stal zřejmě inspirativním i pro jiné: namátkou uveďme úvodní záběr na kolo přijíždějícího automobilu, které drtí dětskou hračku - sekvence, tuším, použitá v některém z dílů Terminátora - a také výrazná postavička neodbytného policejního inspektora ve výslužbě, který s doutníkem v ústech a v ošuntělém balonovém plášti pátrá z vlastní vůle po údajně utopeném manželovi, připomene pozdějšího inspektora Columba. A česká komedie Ďábelské líbánky z r. 1970 je podobná nejen tím názvem, ale je blízká i námětem, jenž je jakoby volným pokračováním úkladů Ďábelských lidí! Skvost světové kinematografie.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 9.4.2011
Po vizuální stránce velmi pěkný film. Výtvarné kompozice obrazu zde dosahují uměleckého vrcholu. Horší je sice kvalita zvuku, která kolísá od neslyšitelnosti k přílišné hlasitosti, ale to se dá vcelku odpustit. Na tomto filmu je nejdůležitějším smyslem zrak. Také obsah je závažný: na době křesťanské totality ukazuje názorně, že svobodný a svobodomyslný člověk je a vždy bude trnem v oku vládnoucích.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 2.11.2011
Nepěkná názornost a doslovnost se tu střídá s velice umně volenými symboly, jak v různých děsivě bláznivých obrazech, tak v opakujících se zlověstných zvucích. Režisér Radok byl mistr jevištní choreografie, již se mu dobře dařilo převádět i do své filmové tvorby. Židé pochodující jako stíny do ghetta připomínají (ne náhodou) pochod dělníků z Metropole; děti, nově přibyvší do ghetta z vyhlazovacího tábora, se smrtelně vyděsí při pohledu na obyčejné sprchy; dětský hlásek, opakující dokola hrůzostrašná jména Osvětimy, Majdanku a Treblinky, zní nevinně jako dětská říkanka. Působivý snímek. Ale byli to nakonec jen lidi; titíž, kteří totéž dělají zvířatům. Zajímavý je doslov, v němž se říká, že v koncentračních táborech druhé světové války zahynulo 7 miliónů lidí. Dnes hovoříme pouze o šesti miliónech, neoficiální hlasy toto číslo dále snižují.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.4.2011
Spřeženci ďábla řídí potravinářskou korporaci, jejíž hybnou pákou je globální přelidněnost a světový hlad. Za rádoby ušlechtilým cílem nakrmit hladové se skrývá snaha zbavit lidi půdy a udělat z nich nesvéprávné otroky neboli zákazníky. Horor se stal běžnou součástí našeho světa. Ale lidé to nevidí, protože sami tento horor denně vytvářejí. Vším přesycení lidé se toho příjemně děsí pouze ve filmu, kde je vše přehnáno do krajnosti a zapleteno do jakéhosi neživotného katechismu. Upřený pohled zlých očí, disonantní satanská symfonie, krkavci, děsivé výkřiky úzkosti a zaschlá krev na znetvořených mrtvolách, zasypaných v temných kobkách uprostřed pouště, kterou opustil každý dobrotivý bůh.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 4.12.2011
Mohla to být dobrá satira - kdyby se opět, po americku, nezvrhla v úsměvnou, všeobjímající a všeodpouštějící parodii na život ve světě, kde všichni mají rádi svou práci, ať je jakkoli bezectná, podrazácká a škodlivá, protože každý musí holt splácet hypotéku, že? Nechybí, opět po americku, soudní drama, patriotismus a šťastný konec v náručí smířené rodinky. Tvůrci tak vlastně stvořili parodii na sebe sama a na filmové diváky. Jako bych slyšel, jak si producenti cynicky povídají někde v zákulisí, aby je nikdo neslyšel: "Tohle tam těm blbcům dáme, tohle ne, tohle zabere na jejich blbé citečky, na tohle se povalí do kin a budou solit penízky." Jako vystřižené z filmu. Jako vyňaté ze skutečnosti.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 24.10.2011
Když člověk uteče z koncentráku, nemá zdaleka vyhráno, neboť se pouze z malého ocitnul ve velkém. Syrovost fašismem prolezlé společnosti je zřejmá, mrazí z ní i bez velkých slov.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 14.2.2011
V mírně zcenzurované nahotě se tu ukazuje svět byznysu, který je stejně tvrdý, nelítostný a nesmlouvavý jako válka a v němž panují stejná pravidla jako v darwinistické přírodě. Žádná morálka, jen zákon nabídky a poptávky, špionáž, bezohledné násilí a krutost, rutinní sobectví v boji o přežití za každou cenu. Nenamlouvejme si, že to tak není i ve skutečném životě. Tak daleko lidstvo není a ani nikdy nebude. A pokud jde o tu cenzuru, někdo by plnou realitu nevydýchal, nicméně stále je to hnusné pokrytectví: každý ví, co tam je za tou vymazávkou, ale přesto to nesmí nikdo vidět.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 9.2.2013
Nesnáším věčně ubrečené matróny Antonie Nedošinské, nemám rád ctnostné naivky Věry Ferbasové, odporní mi jsou chlapi, kteří se žádostivě sápou po každé dívčí tvářičce, aby ji bez ustání mohli oblizovat, a nesnáším debility. Tenhle film je bezesporu velká debilita; na to se zkrátka nedá dívat. V této úděsné a mimořádně slaboduché "komedii" ještě k tomu hraje onoho donchuána takový odporný chlap (S. Strnad), který zkazí každý film, v kterém vystupuje, už jen tím, jak je nepříjemně podobný Miloši Zemanovi (zamlada samozřejmě); už jen na něho je strašné podívání, natož na stejně odpuzující zbytek.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 14.3.2016
Poněkud slabší díl se série o majoru Kalašovi tentokrát v barvě už nevyznívá tak ponuře, ale stále je to dobré. Tomu lidskému hyenismu opravdu barva sluší méně než černobílá, lépe řečeno šedivá, jakoby na novinových stránkách černé kroniky. Kamera je především špatná, vynikající je však hudební podkres. A ta ženská, která chodí jako bledý přízrak smrti do nemocnice, čekajíc s nadějí na skon dosud živé dárkyně ledvin pro svého muže... - to je mistrovské dílo, z něhož mrazí. "Ale paní, to nesmíte..."
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 31.8.2014
Politickou satiru nemám rád, zvláště takto neskrývanou. Diktátor vlastně ani žádná satira není, je to pouze propaganda, která nepatří ani do grotesky, ani do filmu. To se však, lidužel, děje právě nejvíc. Správná satira totiž využívá jinotajů, u nichž se musí přemýšlet, co se za nimi skrývá, abychom mohli mít radost z jejich objevování, a dělá si legraci z poněkud obšírnějších základů, nikoli až z konkrétních politických následků, které z nich vyplývají. Tak je také nejúčinnější - a nejzábavnější. Tohle prostě neberu. Polopatická sdělení (házená na tebe jakoby lopatou) jsou vždy hrubá a sprostá. A z nějakých takových podobných humanismů nebo judaismů, jichž je v Diktátorovi rovněž plno, z těch jsem už také otrávený až do nenávisti. Tyhle věci by v komediích neměly zkrátka vůbec být, ty mají být cynické, nad věcí, nevážné - a mají se smát všem a všemu bez rozdílu. Mnohé scény jsou navíc příliš dlouhé a nudné, jako například Diktátorovy projevy nebo neúměrně nastavovaná návštěva Mussoliniho alias Napaloniho. Diktátora tak zachraňuje od úplného propadáku jen výjimečný Chaplinův komediální talent. Ale kupříkladu trampoty malého německého vojáčka v soukolí velké války lépe sehrál Benny Hill!
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 10.11.2011
Typický etno-miš-maš beze smyslu a bez humoru. Pawlovská se později prosadila v televizi, kde se konečně našla - ta je zřejmě více na její duševní úrovni.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 14.11.2012
Mohou neblahé zážitky z minulosti negativně poznamenat vztah citlivé duše k lidem a k životu vůbec? Z Dity Saxové udělaly prožitky z terezínského ghetta pesimistickou fatalistku, která vše a každého prohlíží až na dřeň a která už vůbec z ničeho na světě nemá strach. Ale co když k tomu není naprosto nutné prožít pouze to, co se stalo v minulosti, ale třeba i jen to, co se stalo nebo děje někomu jinému, nebo dokonce co by se stát mohlo? Jak lze potom žít?
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 14.6.2012
Divá Bára je nezkažené dítě přírody, vysmívá se pověrám, nebojí se pánaboha, blesku, čerta ani hluboké vody, dělá si co chce a říká lidem pravdu do očí, čímž si u nich nemůže vysloužit nic jiného než ostouzení, závist a zášť... Divá Bára je snad jediný film, který překonává literární předlohu. Nejen proto, že se mimořádně povedl, ale má to ulehčeno také tím, že podle mého názoru - názoru možná ojedinělého a kacířského - neuměla Božena Němcová vůbec psát a s námětem si ani zdaleka neporadila tak dobře jako tento film, který je doslova nabit tak překrásnými obrazy, až srdéčko plesá. Vynikající je také hudba nesoucí se jakoby v romantizujícím duchu Wagnerových operních ouvertur. V lecčem připomene jiné dva filmy: Riefenstahlové Modré světlo a našeho Jana Cimburu.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 31.10.2012
Povedené jsou kostýmy a masky žákyň čarodějnické školy. Někdy vídám takové originální zjevy na ulici a musím říct, že jim to moc sluší. Je také zajímavé - a snad je to jen shoda náhody - že Saxana úpí tři sta let "po škole", tedy stejnou dobu jako úpěl národ český pod habsburskou nadvládou. Líbily se mi také ty hrátky s proměňováním lidí ve zvířata a naopak: ten Lexikon kouzel by se hodil! No, jen si to zkuste, říct třeba zaklínadlo Dexempo multo šunkoplex! a proměnit se v bílého králíčka! Já to zkusil - a opravdu to funguje. Jenže pak mě lidé chtěli klepnout, udělat na smetaně s brusinkami a přidat na jídelníček, a tak jsem raději zase vyslovil Fexopuro noblety hemenex a proměnil jsem se zpátky v člověčí podobu. Ale ani to pak nebylo o mnoho lepší: lidé od té doby po mně chtějí ustavičně nějaké prachy nebo mi pořád nabízejí nějaké přihlášky... A tak teď nevím, co je vlastně lepší: být králíkem, anebo člověkem?
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 16.4.2011
Neotřelý a vtipný námět. Lída Baarová tentokrát zahrála bez chybičky a dobře zvládla staročeskou mluvu. Nápaditější než jindy byly tentokrát také stavby a vůbec celková výprava. Rušivých nebo odporných elementů bylo také výjimečně málo, takže výsledkem je velmi slušný nadprůměr.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 25.3.2016
Česká socialistická "kriminálka" natočená v americkém stylu i s jakýmsi poameričtělým dějem, kdy vidíme celý ten rozklad společnosti od cikánských gangů (v americkém filmu by to byli negři), přes nepoctivé prodavače opékaných klobás a šlapky, až po organizované překupníky, jejichž korupční chapadla sahají do nejvyšších vládních míst. Co proti tomu zmůže jeden nadšený policista (takto příslušník VB), který má kvůli svému nadšení problémy s nadřízenými pro údajné insultace, ale který sám pořád dostává přes držku? To nemůže a ani nevede k nijakému optimistickému závěru. Film je natočen s důrazem na akčnost, ale poněkud neuměle. Hudba je příšerná, nicméně kombinovaná v napínavějších sekvencích zvukovým podkresem vřeštících ženských, což působí velice dobře hrůzostrašně. Velice povedená je scénka s ubitím prostitutky, která se polomrtvá a zkrvavená děsuplně plazí po bytě. Naopak velmi amatérsky až komicky je natočena závěrečná přestřelka ve staré umývárně. Jedna z vykachlíkovaných stěn se dokonce po opření znatelně prohne.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 27.2.2011
Skutečný příběh divokého chlapce, v podstatě takového evropského Mauglího, je mi velmi vzrušující inspirací i výstrahou zároveň. Inspirací pro divoký život v přírodě, výstrahou před tím, co se stane, když se takové divoké dítě dostane do područí lidí. Civilizovaní jsme jen uměle, násilně. Zůstaneme-li sami, na svobodě, zdivočíme a vrátíme se ke krásnému zvířeti hluboko v nás.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 26.10.2012
Nejzábavnější bylo ono Dobromilino kouzlo, jímž proměňovala pivo na jakési sérum pravdy. Takový zázrak kdyby byl dokázal Ježíš, jenž prý svého času proměnil pouze vodu na víno, to by byla na tom světě sranda! Tím by teprve každý, kdo by něco takového dokázal, svět spasil! Ale spíš by se jenom prostě a pro jistotu přestalo chlastat. To spíš.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 7.9.2015
O co v tom filmu vlastně opravdu jde, jsem částečně pochopil až zpětně přečtením poněkud nepřesné a stručné anotace – a ještě k tomu špatně. Nepochopil jsem totiž jeho účel a celkové vyznění. Dva spolužáci, dříve kamarádi, se nesnášejí kvůli odlišným zájmům (jeden se zajímá o bojový sport, druhý o hudbu) a sociálním poměrům (jeden je z bohaté rodiny, druhý z chudší). Ale že by v jejich rivalitě hrála hlavní roli jedna jejich spolužákyně, to je dost sporné. Ani jeden z nich o ni neusiluje, ona odmítá každého. O lásku, o sex zde nejde vůbec – viz scénu z mejdanu, kde se všechny děti svléknou donaha, ale záhy se zase obléknou, protože se jedno před druhým stydí a je jim to trapné. Tvůrci vůbec chtěli zřejmě ukázat, že školní děti mají na takové věci ještě času dost. Ovšem mravní smysl nebo účel toho všeho? Snad to, že lidé odlišných zájmů a odlišných sociálních poměrů mohou být přesto přáteli. Dost pochybné. Oba bývalé kamarády dosti neústrojně opět spřátelí až úraz spolužáka, který je přítomen jejich hazardnímu nočnímu závodu na římse polorozpadlého baráku. Dost nerealistické. Děj je nezáživný a málo výrazný. Tím trapněji a nadbytečněji vyznívá i několikerý slabý pokus oživit jej holými zadky. Jde o jakýsi mdlý příběh o dětech a zřejmě i pro děti, jimž to možná takhle špatně stačí. Obraz je často roztřesený a „plave“, poněvadž je natáčen ruční kamerou. Zvuk je málo zřetelný, některým replikám není v důsledku toho a v důsledku špatné dikce „herců“ rozumět. V podobných případech a u podobných žánrů, to jest například v televizních reportážích, bývá zvykem duplikovat nezřetelný hlas alespoň titulky. Zde chybějí, protože se prý jedná o český hraný film. Chybějí však také kvalitní studiové postsynchrony, aby to byl vskutku film, a ne reportáž. Líbilo se mi pouze, jak jedna z postav říkala všem masným výrobkům „smrtelně jedovaté“: smrtelně jedovatá tlačenka, smrtelně jedovaté buřty, párky... To jediné snad bylo trochu zábavné a originální. Zjevná, stejně jako marná snaha tvůrců dostat na plátno nějaké smysluplné ponaučení mládeži – nebo dát vůbec filmu nějaký smysl – byla zmatečná. Označení „komedie“ je omylem.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 29.12.2012
Prášilovská freska byla nanesena na původní zdivo v příliš hutném množství, zdá se mi, a proto jakoby svou vahou oprýskala a opadla. Navíc se přímo nabízí srovnání se staršími prášilovskými filmy (hlavně českými), např. od Zemana nebo s Vlastou Burianem - a právě tady v tom srovnání se jeví nedostatky (nebo spíše nadbytky) tohoto filmu nejzřejměji; ve srovnání s našimi českými Prášily tento naprosto propadá.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 14.3.2012
Kromě všech kladů, jimiž tato komedie oplývá, dobrou práci odvedli také maskéři; podařilo se jim vtisknout Haškovým postavičkám touž podobu, jakou jim udělil Josef Lada v původních knižních ilustracích, to jest špičaté nosy, odstávající uši a jakoby psí obličeje vojensko-policejních šarží. Za pozornost stojí též všelijaké ty secesní serepetičky, ozdůbky, bytové dekorace a dobové kostýmy.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 2.4.2011
Ten film jsem viděl tenkrát poprvé v kině jako školou povinné dítko. A bylo to zjevení. Neboť jsou věci a události, jež vás ohromí svým bleskem poznání jako za noční bouře a vy si najednou v tom světle dokážete dát do souvislostí celý váš dosavadní život, to, co bylo pro vás dosud záhadou, anomálií, nejasným tušením. Když jsem se vrátil z biografu domů, byl jsem jako vyměněný, ihned na mně poznali, že se mnou něco je; že jsem se změnil – a že už nikdy nebudu jiný. Snad ze mne šel i trochu strach. Tehdy se ze mne stal plně uvědomělý misantrop. Zmíral jsem touhou ničit lidstvo tak, jako ono ničí mšice na záhonu orchidejí. Chtěl jsem být jako on, jako Morlar, spisovatel z filmu, jenž pouhou silou myšlenky způsobuje smrtelné choroby, nehody, dohání lidi k sebevraždám a k infarktům – a shazuje celou katedrálu na bandu mezinárodních budižkničemů a na jejich tupé hlavy. Morlar – chtěl jsem se mu podobat, ještě víc podobat. Mimo jiné jsem si vytkl za cíl psát také takové znepokojivé, uštěpačné, sžíravé, hrozivé a zlé knihy. I to jeho jméno se tak nápadně rýmuje s mým oficiálním příjmením! Neuvěřitelné.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.4.2011
Sice si v jedné sekvenci skočili Hemmer a Mandlová vzájemně do řeči, protože zřejmě buď Mandlová řekla něco navíc, co neměla, nebo začal Hemmer mluvit příliš brzy, ale režisér si toho buď nevšiml, nebo hůř: prostě to tak nechal - typický český šlendrián. Mnohomluvnými tirádami proti šlechtě se tu také až příliš nevkusně oslavuje republika. Ale jinak je to skvělá sranda s vynikajícím Tréglem a samozřejmě s excelujícím Burianem, který zde předvádí opět své zaručené vtípky sestávající z komické mimiky a z legračního pletení slov a přebrebtů; až příliš často však poučuje a moralizuje.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 1.4.2016
Podobná detektivka jako je o dost lepší jiný český film Znamení raka: také vraždy v nemocnici, také jsou podezřelí všichni okolo, také zavraždění možného, leč slabomyslného svědka... Jen ta výraznější psychopatologická souhra na povrch náhle vyplynuvších charakterů je zde chabá. Děj je málo dramatický, rozluštění případu a odhalení pachatele příliš uspěchané a zkratkovité.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 28.11.2015
Hlavní postavou je směšná figurka takzvaného pomocníka bývalé Veřejné bezpečnosti, který se pro svou všudybylost a hloupost sám nevědomky připlete do zločinu jako nadšený spolupachatel. Takových policajtských nátur jsme poznali dost - a všichni byli takoví - známe je i dnes. Vídáme je účastnit se nočních policejních hlídek, které obtěžují pokojné osamělé chodce, ale do míst prolezlých zločinem, opilstvím a výtržnostmi se bojí vkročit. Na vsích se takové policajtské nátury stávají policisty proto, aby mohly svým odznakem krýt své vlastní drobné krádeže a pytláctví. Zkrátka komický, ale o to agilnější "pomocník", který do všeho strká nos, je k vidění pořád. Ovšem nehledě na smích je třeba dodat, že náš filosof Ladislav Klíma popsal ve svém eseji ony policajtské nátury mnohem lépe a důkladněji než tato mírně krotká satirka.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 18.2.2012
Až na to, že je film značně potrhaný a rozkouskovaný a že některá políčka úplně chybějí, nemám, co bych mu jinak vytkl. Je to čistokrevná zábava, která nenudí, nemoralizuje a která se dokonce obešla i bez lásky a milování. A pak že to nejde. Roztomilá byla krkolomná domluva Čecha s Polákem: "Parlez-vous francais?" - "Ja, natürlich!" Nebo: "Vy... židle." - "Nie, ja nie Žid."