Nejmladší z rodu Hamrů [TV seriál]

Seriál poplatný své době, ale jako sonda do   povah často jednodušších lidí je vlastně   geniální. Politické scény mě nebavily, ale   uznávám, že to k tomu prostě patřilo.   Dějová linka není špatná. Nemám rád   Havelkovou, a to v žádné roli, tu hnusnou   babiznu matku / tchyni, co má tendenci do všeho   strkat svůj odpudivý rypák, snad ani nehrála.   A nebo možná hrála, pak ale výborně. Postavu   matky Hamrové jsem nenáviděl od první chvíle,   být snachou Věrou, tak té čarodějnici   roztřískám hrnec na mléko o hlavu. Satoranský   hraje sice na jedné straně docela pokrokového   jézedáře, na druhé straně je to maminčin   pucínek, co si snad bez svolení té   čarodějnice nedojde ani na záchod. Výborný   výkon podal Ilja Prachař v roli starého   Zajíčka, já bych se ten šílený moravský   hantec nenaučil :-)

Jaroslav Dietl uměl psát seriály ze života.   Jako všechny i tento je mnohem lepší, než ty,   které dávají nyní v televizi. Je zde popsáno   krásně, jak se zakládala JZD, jak se mnozí   lidé nechtěli vzdát svých políček, zkrátka,   jak se žilo na venkově v padesátých letech.

Dedinská poľnohospodárska kronika mapujúca   obdobie od obsadzovania gazdovstiev po vyhnaných   sudetských Nemcoch do rozbehnutia normalizácie,   kombinovaná s históriou jednej rodiny. Na to,   že sa jedná sa o propagandistický seriál ma   prekvapuje, že udalosti nie sú popisované nijak   extra ružovo. Osídľovanie pohraničia je pre   niektorých len príležitosťou ako sa rýchle   obohatiť, kolektivizácia nie je napriek dychovke   pri rozorávaní medzí príjmaná nijako   nadšene, ľudia plačú a vrhajú sa pod   traktory, jemnej kritike sú podrobené aj   budovateľské heslá a eštébácke metódy 50.   rokov, svoje si samozrejme odnesú kulaci a iní   škodiči. Na druhú stranu predseda Hamr,   tajomníci a iní členovia strany to vždy myslia   dobre a napriek tomu, že majú plné ruky práce   v boji za lepšiu budúcnosť, nestrácajú pri   občasných cholerických výbuchoch kontakt s   obyčajnými ľudmi. Po zakolísaní v   šesťdesiatom ôsmom sa veci navrátia do   správnych koľají a nás čaká svetlá   budúcnosť...
Herecky zahviezdila pani   Havelková ako dominantná matka, ktorej ide o   blaho rodiny, niekedy bez ohľadu na jej členov,   ktorí pozvoľna opúšťajú rodné hniezdo.   Jaroslav Satoranský je uveriteľný ako obetavý   predseda, ktorý si spočiatku nechá po hlave   skákať. Najsympatickejší mi asi boli Ilja   Prachař v kulackom tréningu na Trautenberka a   Václav Lohniský ako pohotový prezliekač   kabátov a oznamovateľ veľkých vecí.
Trochu   ma prekvapil ešte v polovici 70. rokov pri tak   rozsiahlom diele čiernobiely obraz, ale nejako k   tomu celému pasuje a dotvára atmosféru. Celkovo   sa jedná o veľmi kvalitnú záležitosť, po   scenáristickej, režisérskej aj hereckej   stránke. A že sú v nej zmanipulované a   zidealizované dejiny, vtedajšia súčasnosť aj   medziľudské vzťahy? V dnešných filmoch a   televízii sa nemanipuluje a neidealizuje o nič   menej.

Tak jsem po více než 38 letech od natočení   poprvé zhlédl seriál Nejmladší z rodu Hamrů.   Autorem seriálu je nepřekonatelný Jaroslav   Dietl. Preciznost scénáristického textu je   vidět i na tomto z části agitačním seriálu.   Je to vlastně jiný pohled na dobu poválečnou a   na dobu prvních dvou dekád svobodného   Československa.
Seriál by si jistě zasloužil   podrobnější rozbor. Hlavního hrdinu   poznáváme na počátku mírové doby jako   třináctiletého či čtrnáctiletého chlapce.   Sledujeme jeho životní osudy až do doby, kdy se   stane šéfem velkého zemědělskovýrobního   podniku. Cestou zažije první lásky, svazácké   nadšení, tvrdou práci, těžké učení,   zklamání ve vztazích i životní křivdy. Honza   Hamr je však člověk poctivý a ač "k nim   nakonec vleze" si zachovává svůj   chartakter poctivého muže a pracanta. Jeho   slabostí je to, že nerad chodí do konfliktů,   kterým se nakonec stejně nevyhne.
Seriál má   hodně svých kritiků, kteří jej považují za   lživý. No, ona třeba dnešní Ordinace v   Růžové zahradě je plná pravdy, že? :-)   Seriál má však také své zastánce.
Seriál   je svým způsobem povrchní a má v určitých   místech velké časové skoky.
Kulaci jsou zde   vykreslováni jako padouši, kteří nakonec   pochopí, že kolektivizace a budování velkých   podniků a velkovýkrmen má smysl. Diváci však   ví, že některé věci byly jinak, než je   znázorněno v seriálu. Ale to nic nemění na   tom, že tento seriál je koukatelný a má dobrý   scénář.

Tohle seriálové dílo považuji za neprávem   označované jako seriál silně formalistický,   přisluhující době. Podle mne jde o hraný   dokument, přičemž na rozdíl od dnešních   seriálů dokázal štáb tohoto díla za   minimální náklady natočit seriál, který je o   obyčejných lidech, a pro obyčejné lidi, což   Jaroslav Dietl jako autor scénáře, velmi dobře   pochopil.

Abych mohla zhodnotit tento seriál "mistra   pera" J. Dietla, oprostím se od hodnocení   doby, v níž se příběh Jana Hamra a jeho   rodiny odehrává. Shlédnutí seriálu po   dlouhých letech jsem díky své švagrové,   která mi jej nahrála, prožívala s chutí a   zvědavostí. Z dětství jsem si ho příliš   nepamatovala, jen jsem si příběh čas od času   připomněla přečtením knihy, která je takřka   doslovným přepise scénáře. Věděla jsem   tedy, do čeho jdu. Pokud by mi věci, které   příliš protežují tehdejší dobu, byly   nepříjemné, nedívala bych se vůbec.  

Kronika rodu Hamrů je v prvé řadě obrovsky   lidským příběhem. Rodina odchází do   pohraničí, začíná od nuly, buduje si svou   existenci, sice ve vidině lepších zítřků,   ale díky pracovité a střízlivě uvažující   mamince, vědí všichni, že zadarmo a bez práce   se jim lépe nepovede. Také Honzík je odmalička   veden k práci, zodpovědnosti, úctě ke   starším. Ani jeho zdánlivě jednoduchá   kariéra v JZD Bernartice není tak snadná,   nástrah a nepříjemných překážek musí   překonat také dost. Oč se mu pak více daří v   práci, o to víc bojuje o své štěstí v   soukromí. Láska k sousedce Marii končí takřka   před oltářem. Oceňuji, že postava Jana Hamra   není ani veskrze kladná, ani záporná. Je to   chybující člověk, žádný vyložený Mirek   Dušín protkaný bezchybností. Jeho protipólem   je mírná a tichá Marie, žijící ve stínu   svého otce, který však si chtěj nechtěj také   získal mé sympatie. Starý pan Zajíček je   poctivý prototyp starého sedláka, dříče, pro   něhož je jeho grunt kus vlastního života.   Největší osobností je bezesporu maminka   Hamrová, k níž cítíte chvílemi nesympatie i   obdiv zároveň. Na jedné straně máte pocit,   že je to typická tchýně, která se snaží   své syny chránit před nevhodnými nevěstami,   na straně druhé však hluboce přemýšlící   žena s tzv. "čuchem" na lidi. Však   ona Štěpánova žena Jiřina, která má s   maminkou časté spory, není ukázkou vzorné   snachy a pro ostré slovo nejde daleko. Mé   sympatie si získala i Věra, Janova spolužačka   a později manželka, na jedné straně   rozmazlená slečna z města, avšak ruku na srdce   - kdo by na druhé straně si uvykl žít ve zcela   jiném prostředí, než žije celý život? Mám   to přesně opačně - pocházím z vesnice a   nepřivykla bych životu ve městě. Někoho to   prostě táhne tam, kde jsou jeho kořeny a   přirozenost. Rozuměla jsem ale i mamince   Hamrové v celkem nenápadné scéně sporu o   hrnec na ohřev mléka. I pro mne jsou různé   novoty často španělskou vesnicí a říkám,   že dokud něco, co je osvědčené, funguje,   není nutné to vyměňovat a modernizovat.   Seriál je zkrátka ukázkou mezilidských   vztahů, pochopení, houževnatosti a touhy po   osobním štěstí. V tom tkví jeho hlavní   hodnota. Smekám před Dietlovými seriály,   neboť i přes určitou poplatnost době jsou i   dnes, po dlouhých letech, přínosnou ukázkou   lidských vztahů, morálky a vzájemného   porozumění.

takový jsme byli
K seriálu bych chtěl dodat,že jsme na něj   koukali jinnýma očima než dnes,neměli jsme   skoro žádný televizní výběr   programu.Myslím,že by si černobílý seriál   našel i dnes diváky,ale seriál jeho typu,už se   nenosí.Ať si na něj kdo chce nadává,ale   Libuše Havelková je senzační a role maminky   Honzíka Hamra byla její životní role. Děkuji.   A Regině Rázlové to také slušelo..

Ve své době byl tento seriál naprostá bomba -   a to právem. Dnes mu mnozí nemůžou přijít na   jméno,ale podle mé babičky,pamětnice oné   doby, to bylo vcelku pravdivé vylíčení dlouhé   cesty českého venkova. I ona a její bratr byli   jedni z těch,kteří nevěřili,že by je   kolektivní hospodaření mohlo uživit. S očima   plnýma slz vzpomínala u obrazovky na těžké   začátky a dřinu na poli i ve stájích,kde   chyběla mechanizace. Jako důchodkyně pak ale   obdivovala nový kravín, kde, jak říkala   "bydlí teď dobytek líp,než kdysi   lidé". No,dnes už je zase všechno jinak...   Lépe nebo hůře - kdo ví???

Dá se to snést, hlavně když se na děj   díváte s nadhledem a vezmete si z něj   ponaučení. Protože takhle nějak to tehdy   opravdu bylo a (nedej bože) to tak může být   zas!

Mimochodem - černobílý obraz spolu se   zvláštně "zadumanou" hudební   složkou vytvářejí neskutečně depresivní   dojem z celého seriálu, ačkoliv to zřejmě   nebylo záměrem tvůrců :-). Ale aspoň to není   typicky socialisticky jásavé.

Typicky socialistický budovatelský seriál od   Jaroslava Dietla o době, na kterou snad   někteří vzpomínají s nostalgií, ale   většina se pokouší zapomenout.

Charakterní   sestava českých herců, děj, i dialogy napsaný   mistrem svého pera, přesto bych doporučoval   jiná díla, která neobsahují tolik   komunistického podtextu a propagandy.