Šógunovi nindžové

Ano,
je to naivní dílko. Mnoho bojových scén se   pomalu ale jistě stává karikaturou sebe sama.   Herecké výkony zoufalé, hudba místy tak   katastrofální, že výtahová hudba je oproti   tomuhle vrcholem umění. Scénář až trapně   prostý.
A přeci v tom filmu je něco, proč   mě baví.
Ale neumím to vysvětlit. Protože je   to fakt strašná krávovina.

Některé pasáže filmu byly zcela nedívatelné.   Valná většina soubojů působila naivně a   místy přecházela až do trapné grotesky a   kousky jenž předváděli pavoučí ninjové   patří už spíše do sci-fi. Nechápu čím si   vysloužil Chiba, jako choreograf a režisér   bojových scén, takového věhlasu, mě zatím   nepřesvědčil. Snaha zakomponovat tento   „příběh“ o pomstě do historických   souvislostí byla víceméně zbytečná a minula   se účinkem. Mnohdy nelogické a nesmyslné   chování některých postav, slabé herecké   výkony a přemíra nezdařilé akce je u   béčkových filmů k pobavení typické a s   určitou mírou nadhledu se dají tolerovat. Co   jsem ovšem tolerovat nedokázal, byla   příšerná, úděsná, hrozná, odpudivá a   zcela neposlouchatelná hudba. Zejména při   tónech šíleného saxofonisty jsem doslova   trpěl, mnoho nechybělo od toho, abych sáhl pro   svou katanu a spáchal seppuku. Ale i v notně   nepodařených filmech, jako je tento, lze nalézt   i některá pozitiva, zde například, že rudá   krev na bílém kimonu působí značně esteticky   :-). Ač veliký, mnohdy až příliš   nekritický, příznivec samurajského žánru,   pro tentokrát bych nechal všechny   zainteresované uvařit v oleji.