Den, kdy se zastavila Země

Temná 50. léta, USA, Washington DC. Studená   válka je v plném proudu a vládní propaganda   neustále udržuje americkou populaci v obavách z   útoku Sovětského svazu. Hrozba jaderné války   hrozí z obou stran barikády. A do takové   atmosféry náhle přiletí kosmická loď, ze   které vystoupí muž a prosí lidstvo a mír a   porozumění, jinak v opačném případě za své   činy bude pykat. Takové je politické pozadí   filmové sci-fi klasiky natočené dle románu   Harryho Batese 'Farewel to the master' vydaného v   roce 1941. Dnes už vcelku těžkopádný   konverzační snímek o soucitném   mimozemšťanovi snažící se pochopit nelogický   lidský sklon k násilí. Byla v jeho osobnosti   snaha vytvořit symbol spasitele podobného   Ježíši Kristu? Těžko říct. Jeho   inteligentní vystupování a myšlenkové   sounáležitosti k daným skutkům a   jednoznačnostem k tomu skutečně inklinují. Je   tady spousta vyřčených věcí k zamyšlení.   Když si vezmeme jenom senzacionismus médií a   způsob, jakým strach ovládá životy těmi,   kteří je ovládat chtějí, je nejen stále   aktuální, ale i nadčasový. Snímek byl   natočen naprosto jednoduchou cestou. Minimum   speciálních efektů a velmi často statická   kamera. Po herecké stránce také není o co   stát. Herci jen na určitých místech od   říkají svůj text a je hotovo. Napětí tedy   žádné, o nějaké atmosféře nemůže být   řeč už vůbec. I tak se v rámci žánru jedná   o klasiku, která by se měla velmi často   připomínat v rámci osvěty protiválečných   skutků.

Zápis z mého soukr. film. deníku ze dne   22.X.1994.
Slabý a nudný snímek s perfektní   myšlenkou světa bez válek. Efekty poplatné   své době na slabší úrovni.   (9202)++++++

Souhlas s mým starším zápisem.   Málokterý film, pokud vůbec jaký, začíná   takto přímo. Většinou by se začalo u kluka,   matky a milence. U každé této postavy by   následoval dvaceti minutový psychologický   rozbor, , načež by se to zabývalo vztahy a pak   teprve by přiletěl talíř. Je to dobrý film,   ale po začátku nejde poznat, že by šlo o   sci-fi. Takže s hodnocením před lety   souhlasím, stejně jako ve starém, za čtyřicet   ze sta.

Film jsem viděl tak před deseti lety a docela   mě svým způsobem uhranul. Na první pohled   působil tak trochu naivně a směšně, ve   skutečnosti jsem se neubránil pocitu, že se to   dramatické a nutící k zamyšlení, odehrává   kousek ode mne.

Den, kdy se zastavila Země
Abych pravdu řekl, jako první jsem viděl remake   s Keanu Reevesem, který mě donutil podívat se i   na originál. Porovnám-li teď tyto dva kousky,   musím uznat, že jsou oba velmi povedené   (shodně hodnotím 80 %) a hlavní myšlenka je   obsažena zcela totožně (i když Klaatu byl v   roce 1951 o hrozně moc hodnější, než jeho o   57 let starší nástupce). Ve verzi z roku 2008   se projevuje více akčnosti a armáda se chová   trochu logičtěji než zde, přesto je ale   originál velmi povedený a myslím, že jde i   více do hloubky.
Po druhé světové válce byl   svět rozdělen na dva nepřátelské tábory a   hrozila atomová pohroma. The Day the Earth Stood   Still se snaží upozornit na tuto hrozbu a   ukazuje, jak malicherné mohou naše spory být,   zobrazuje neschopnost na čemkoliv se domluvit,   ignoraci a xenofobii ze všeho nového. To je   hlavní věc, kterou na Dni, kdy se zastavila   Země, oceňuji. A pro svoji tehdejší   aktuálnost zapadá více než dnešní   uvedení.
Nechybělo zde napětí, nezaznamenal   jsem žádná extra hluchá místa a celkově jsem   se při sledování bavil. Uteklo to jako voda a i   přes více jak půl století staré efekty nejsme   ani v nejmenším zklamán...