Televízny seriál o vojakoch bojujúcich na tajnom fronte na Slovensku proti hitlerovskému fašizmu počas druhej svetovej vojny.
Jednotlivé časti:
1.-Tajomná loď
2.-Záhada Laury
3.-Boj v éteri
4.-Transport
5.-Zlatý poklad
6.-Poslanie generála Wolfa
1. Tajomná loď
Zoznámime sa s Helenou, hlavnou hrdinkou celého seriálu. Dejová zápletka prvého dielu vrcholí pri dramatickej akcii okolo získavania dôležitých tajných materiálov, ktoré sa nachádzajú na záhadnej lodi zakotvenej v bratislavskom prístave.
2. Záhady Laury
S hlavnou hrdinkou Helenou sa stretávame ako s pracovníčkou nemeckej tajnej továrne, ktorá je vybudovaná na strednom Slovensku. Helena získava pre svoju skupinu dôležité informácie a napriek tomu, že je v závere odhalená, podarí sa jej zásluhou oslobodiť politických väzňov a zastaviť výrobu v továrni. Helene sa podarí v kritickej chvíli uniknúť.
3. Boj v éteri
Dostávame sa do prostredia bratislavskej rafinérie ropy, ktorá pracuje pre potreby nemeckej vojnovej mašinérie. Dominikovej skupine sa podarí nasadiť Helenu medzi zamestnancov továrne, kde sa pokúša pre sovietsku rozviedku získať dôležité údaje o výrobnej kapacite továrne a o presune jej výrobkov pre potreby východného frontu. Helena po splnení svojho poslania odchádza z rafinérie v čase, keď spojenecké letectvo podniká nálet na objekty závodu.
4. Transport
Stretneme sa s partizánskou skupinou, ktorá operuje vo Vysokých Tatrách. Skupina potrebuje zbrane a muníciu. Helena dostane za úlohu nadviazať spojenie s partizánskou skupinou z oblasti Podbanského. Spolu s partizánmi pripraví prepad transportu, ktorý preváža zbrane pre gardu v Poprade. Napriek tomu, že akcia je v poslednej chvíli prezradená, Helena vďaka svojej duchaprítomnosti a odvahe prispeje k úspešnému uskutočneniu akcie.
5. Zlatý poklad
6. Poslanie generála Wolfa
Zdroj: Slovenská televízia
Minulou středu skončil svou šestou částí seriál slovenské televize VE STÍNU VLKŮ (scénář Roman Košta), zatím poslední v poměrně dlouhé řadě pořadů tohoto typu na našich obrazovkách. Tento seriálový typ si u diváků získal značnou oblibu, a proto taky „válečných“ seriálů – i původních – rychle přibývá. Původním posláním těchto příběhů z období druhé světové války bylo zachytit její hrůzy i nelidskost fašismu a na druhé straně vyzdvihnout hrdinství těch, kdo proti tomuto zločinnému vandalství bojovali i pokládali své životy. Protože jedním z cílů těchto pořadů bylo a je přiblížit tyto doby i mladým divákům, kteří je znají vlastně jen z vyprávění, proto je tu i logický požadavek po dobrodružnosti, napínavosti, dějovém spádu: to je vlastní jak období, v němž se seriály odehrávají, tak i mentalitě dnešního, zejména mladého diváka. Jedním z nejlepších příkladů takové tvorby je sovětský seriál
Pobočník jeho Excelence, který naši diváci dobře znají.
Postupně se však začal vytvářet jistý stereotyp těchto příběhů, určitý přístup k dané látce, který nutí k zamyšlení. Tematika se zužuje, válka sama už se někdy stává jen vnějším rámcem, umožňujícím dobrodružné rozvinutí příběhu, zpracování skutečných událostí a skutečných osudů ustupuje zcela volné fabulaci, kde už lze těžko rozluštit, co skutečně souvisí s historickou pravdou a kde začíná samostatná autorská spekulace. Do popředí se dostávají jacísi izolovaní hrdinové, kteří v krajních případech mají blízko spíš k hrdinům kreslených komiksů. Ztrácí se prostě cit nejen pro vyváženost formy a obsahu, ale především pro historickou pravdu. Myslím, že v právě skončeném seriálu Ve stínu vlků jsou – místy velmi zřetelné – náznaky tohoto nesprávného stereotypu, nad nimiž by se měli autoři tohoto i jiných podobných žánrů zamyslit. Režisér
Karol Spišák řekl v televizní besedě na závěr seriálu, že tvůrčímu týmu tu šlo vědomě o vytvoření jistého romantizujícího pohledu na protifašistický odboj a jeho hrdiny. Je však třeba se zamyslit nad tím, jestli tu autoři nezašli až příliš daleko. Honičky na střechách, rvačky v hotelových chodbách, přestřelky až příliš podobné scénám z amerických gangsterských filmů a podobné vnější efekty (ještě k tomu zdůrazňované v úvodu každé části), takhle by se snad neměla zkreslovat válka, ani když jde jen o její malý výsek. Fašismus by se snad neměl redukovat jen na pár až neuvěřitelně hloupých esesáků, skuteční hrdinové odboje snad nebyli zázračnými, neprůstřelnými a nepolapitelnými Helenami… Zdá se, že v jistě dobře míněné snaze přiblížit prostředí a atmosféru došlo k určitému posunu hodnot, k zdůraznění především dobrodružné složky, k málo citlivému vztahu k tematice, která se tu stává skoro jen vnější kulisou. I jednotlivé příběhy žijí jaksi samy o sobě, bylo by je možno situovat i do jiného prostředí, s malými úpravami by se nemuselo skoro nic měnit.
Divák potřebuje samozřejmě i na obrazovce napětí a dobrodružství a má na ně právo. Nedochází tady ale k nedorozumění, nesměšují se tu dvě odlišné věci? Je možno a je to správné aplikovat postupy, které jsou úměrně běžnému dobrodružnému nebo detektivnímu příběhu na tuto tak citlivou tematiku? Mohou si tak lidé, kteří historické období střetu s nacismem nepoznali, vytvořit správný obraz o této době? Nezkresluje se tu – proti vůli autorů – sám protifašistický odboj? (Všimněme si jen, jak ve skutečnosti je celá odbojová skupina v seriálu Ve stínu vlků včetně Heleny v jakémsi odpolitizovaném vzduchoprázdnu!). Autoři seriálu Ve stínu vlků měli jistě snahu vytvořit sled příběhů, který by mohl poznat dobu, její hrdiny i boj, který bylo třeba vést. Otazníky, které v souvislosti s jeho uvedením vznikají, se však netýkají jen tohoto seriálu, „romantizující“ pohled, idealizace individuálního hrdiny ve skutečnosti odtrženého od širokého proudu těch, kdo byli skutečnými nositeli hrdinství, jistá apolitičnost a s tím vším související zkreslování historické skutečnosti, to jsou úskalí, která při dosavadním vývoji by rozhodně tento žánr poškodila, a jímž je třeba se vyhnout, má-li si válečný seriál zachovat i nadále své původní poslání.
MRAČNO, Oldřich.
Na okraj obrazovky: Otazníky nad jedním seriálem. Rudé právo. 1972, roč. 53, č. 234 [4. říjen], s. 5. [upraveno]
