Slavné historky zbojnické

Dalším z početné galerie zbojníků je Jožka Šobri z uherské pusty. Ve skutečnosti byl synem kováře z obce Endréd. Mezi zbojnické výtečníky se dostal díky své mimořádné odvaze, aniž by v životě kohokoliv zabil nebo snad na něj jenom zacílil. Pravda, vydatně zbojničil. Byl to romantický loupežník v pravém slova smyslu: chudým rozdával a bohatým bral. Vyspěl v pohledného mladíka, jemuž nedokázala odolat žádná z okolních dívek a žen… [b]Jožka Šobri[/b] Maďarsko devatenáctého století. Šobri společně se svými kumpány Jánem a Imrem vesele zbojničí. Kradou ovce, koně, daří se jim a nakonec ukradnou i vojenskou pokladnu. Šobri byl velkorysý zbojník, lup si ani příliš neužil, většinu toho rozdal a nikdy nikoho nezabil. Někdy se mu dařilo lépe, jindy hůře, a tak se také jednoho dne ocitl ve vězení. Tady se setkává s mladým hrabětem Lužanským. Je to sice šlechtic, ale současně člověk, kterému není cizí žádná podlost. Neuspěl v armádě, z niž byl pro cizoložství s manželkou plukovníka propouštěn. Rozhodl se proto pod Šorbiho jménem pro dráhu zbojníka. Jenže loupeže v jeho provedení nesou pečeť jeho charakteru. Potupa a pomsta v podobě skutečného Šorbiho na sebe nedají dlouho čekat. Stane se tak při přepadení potulného herce, kdy Šorbi Lužanského odhalí a nechá spráskat jako potulného psa. Toto ponížení mu hrabě nikdy neodpustí. Nechá se najmout do vojenských služeb a vydá se po Šorbiho stopách. Když jsou Šorbi a jeho kumpáni vojskem dopadeni, Lužanský vyzve zbojníka na souboj.