Náměstíčko

Existuje v jednom nejmenovaném okresním městě jedno malé náměstí, kterému se odjakživa říká Náměstíčko. Tvoří velice zajímavou část města. Přes všechny styly je to náměstíčko současné, protože je rok 2002 a žijí v něm naši současníci. O co jde? O deset příběhů deseti obyvatel tohoto Náměstíčka. Protože se zde po léta všechny rodiny znají, některé více, některé se pouze zdraví, tudíž jejich příběhy na sebe vzájemně navazují, podporují se, prostupují, i když jde vždy o uzavřenou povídku. Není tu zkrátka jeden hlavní hrdina, jsou tu lidé z Náměstíčka, mozaika jejich příběhů vytváří jeden velký obraz. Abychom postavy lépe poznali a nevstupovali nám do budoucích příběhů jako neznámé, vykonává našich deset hrdinů a hrdinek jednu společnou zájmovou činnost. Jsou členy a členkami kostelního sboru v kostele, který taktéž na Náměstíčku stojí. Prožíváme příběh učitelky mateřské školy, která přijde o práci, příběh truhláře, který před svou smrtí vytvoří své životní dílo pro místní kostel, příběh lékařky, která prožije lásku s uměleckým fotografem, příběh ženy, která je celý život mezi lidmi, ale je věčnou Robinsonkou, příběh rodiny, která málem ztratí lásku své dcery, a další. Příběhy obyčejných lidí – žádných současných supermanů managementu, podnikatelů, kteří by dnes nenastoupili do škodovky, i když ještě nedávno jezdili do práce tramvají. Samostatné příběhy jsou spojovány ještě jednou linkou, která nenápadně proráží jako rez. Toto místo, které s celým bytovým fondem patří městskému úřadu, se zalíbí několika zahraničním firmám. Pro diváka vznikl seriál deseti zajímavých a přitažlivých povídek. Co si z toho vyvodí, necháváme na něm.