Nick Cave: 20 000 dní na Zemi [2k digital]

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti   čtyř hodin v životě toho sebestředného   bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho   dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů   v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí   postele a koupelny, si držel až moc velký   odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo   jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek   a obrovské osobní charisma.

Nick Cave. Hudební osobnost, která mě po   hudební stránce nijak k srdci nepřirostla.   Přesto jsem se šel podívat na dokument o jednom   jeho pracovním dnu. Ráno zazvoní budík, Nick   vstane a jde. Jde do výru událostí nadsázek,   uhrančivosti, filozofična a hlavně   muzicírování. Snímek je natočen vkusně a   opravdu tak nějak životně. Jeden den jednoho   spěváka. Debata o životě, koncertech, hudební   zkouška, skládání nových skladeb, večerní   koncert. Snímek vyzdvihuje jeho osobnost a   zároveň ho ponechává jako člověka. Člověka   z masa a kostí. Závěrečná ukázka z koncertu   vskutku vyvolává husí kůži. Tak grandiózní   to je. Ne, lepší dokument jsem opravdu neviděl.   Toto je dílo plný lidství, démonů a tvůrčí   osobitosti. I ti, co Nicka zrovna nemusí, si   mohou tento dokumentární počin nenechat ujít.   Po umělecké stránce nadmíru honosné dílo.

Démoni kteří nikdy nespí
Aura pro rockovou hvězdu je zároveň závazek,   ale i také vnoření do sebe sama (nakolik bere   sama sebe a nakolik je schopna udržet odstup).   Nejlepší v tomto dokumentu, jsou scény z   nahrávání či z koncertů (sám o sobě Cave   mluví jako
o jiné bytosti...resp. dříve, kdy   se dostával do extrémních stavů, cosi z   představení génia i režiséra, který   začlení publikum do představení...dnes již   zklidněný vlkodlak, který se dříve bavil   tím, co je všeho schopen..V této dokumentární   biografii kamsi zmizela a vytratila se Anita   Lynetová.. jeho původní můza...takže obraz   není určitě zcela úplný a celistvý..není to   tak nepodstatné, jak by se mohlo zdát. Jeho   písničky, o kterých má vždy určitou   představu a rozvíjí ji, se v určitém momentě   stávají samotnou entitou a žijí svým   vlastním životem. Nahlédnout do tohoto   Australana znamená uvědomit si, že vždy   zajímala čistota duše (přesahuje život i   smrt)inspirování ikonografií i biblí se táhne   celým jeho životem, i když někdy dostává až   bizardnější podobu.
(ale ta k životu   patří...všechno vyjde najevo..mí přátelé se   vzdají. Uvidí mé dílo v jiném světle. V jeho   postavě se tak i na plátně setkává nutkání   býti rockovou hvězdou s její aurou všeho, co k   tomu patří s zvídavostí kam jít
(a jak bylo   uvedeno již v nadpise - staří démoni, nikdy   nespí)...