Kořist

Belmondo jako zloděj smaragdů a jeho protivník,   zkorumpovaný policajt Omar Sharif tvoří   perfektní duo, které se mezi sebou výborně   doplňuje a hýří super hláškami. Úvodní   část filmu, kdy dojde k loupeži smaragdů se   obejde klidně deset minut bez slov, aniž by   postrádala napětí. Potom už začnou v rychlém   spádu akční automobilové honičky, spousta   kaskadérských kousků mistra Bebela, u kterých   jsem zíral s otevřenou hubou, co ten ďábel   všechno vyvádí. Nejdrsnější a zároveň   nejnebezpečnější kousek předvedl, když ho z   korby nákladního auta vysypou kamsi do lomu sto   metrů hlubokého a Belmondo se kutálí dolů   hlava nehlava, kotrmelec za kotmelcem a mezi tím   padají z i balvany, kterým se mistrně vyhýbá.   Fakt neskutečnej řízek!! Z dalších herců   zaujmou "Žofré" Robert Hossein -   parťák Belmonda, nebo Dyan Cannon, známá jako   milenka šéfa gangu z Pomsty růžového pantera.   Režisér Henri Verneuil umí filmy točit s   odlehčenou dávkou humoru, která jim zatraceně   prospívá. Jen mě k Belmondovi neseděl dabing   přestárlého Krampola. Je sice pravda, že po   Třískovi byl jeho hlas taky výbornej, ale to   byly osmdesátý léta. Když ho daboval před   deseti lety ve svých sedmdesáti, tak je to sakra   poznat a působí to hodně nevyváženě. Ale i   tak jsem si film nadmíru užil!!

S odřenejma ouškama 60%, film se celkem táhnul,   vyšší tempo by mu slušelo více, ale zas   pěkné lokace, sympatičtí herci, Belmonďák ve   formě, takže za shlídnutí snímek stojí, ale   je poplatnější době vzniku.

Stará dobrá francouzská škola žánrového   gangsterského filmu, kde se setkala dvě herecká   esa. Omar Sharif v roli zkorumpovaného policisty   a Jean-Paul Belmondo jako kasařské eso, kteří   jsou osudově postaveni proti sobě. A to by   nebylo, aby nešlo o loupež diamantů. Hlavní   devizou snímku jsou dramatické okamžiky bez   jediného tónu doprovodné dramatické hudby a   jediného zbytečného slovíčka. Jedná se v   podstatě o filmové mistrovství, kdy i přes   tyto neobvyklé detaily si ony scény dokáží   udržet náležité napětí. Snímek také patři   k řadě filmů z dlouhými automobilovými   honičkami. Tady scéna trvá necelých osm minut   a jak již bylo uvedeno, bez jediného tónu   doprovodné hudby. I přesto tají dech. Scéna je   dobře sestříhaná, takže si udržuje rytmus a   nápaditost. Děj také obsahuje nemálo   kaskadérských scén v podaní samotného   Belmonda, který si to později nejednou   zopakoval. Inu, proti gustu žádný dišputát.   Když na to má dispozice a diváky to přitáhne,   tak proč ne. Snímek natočený v roce 1971 má i   přes své značné stáří stále co nabídnout   a v podstatě může být pro další tvůrce   takovýchto filmů nedílnou inspirací.

Zvláštní směs filmařské profesionality a   scénaristické naivity okořeněná   kaskaderskými kousky Jean-Paula,skvělou úvodní   hudební etudou mistra Morriconeho a v této době   již bohužel vzpomínkou na herecké výkony   O.Sharifa.

Lahůdková podívaná. Přitom osnova příběhu   nijak originální a tuctová. Jenže ve   Verneuilově podání se míjí účinkem   přísloví, že z hovna bič neupleteš. On ho   upletl a ještě to pěkně švihalo. Dvě   honičky jsou úplnou pastvou pro oko a na   odstředění dramatické atmosféry zbylo ještě   trochu místa na pár výborných vtípků.   Akorát Hossein si tady moc neškrtnul a Omar   Sharif je mi úplně buřt, proto nemůžu dát   plnej počet.