Zavádí nás do Zlína, kde působí mládežnický tým hokejistů, co si říkají HC Vlci. Ještě jednou: jedná se o středoškoláky, přesto jejich zápasy sem tam komentuje Robert Záruba. Tak určitě, na jednu stranu je to tak, že hokej bez Záruby je jako Terminátor bez Arnolda, nicméně tohle není na Smečce to nejnaivnější. Právě ta občasná do očí bijící a do uší hučící naivita jest tím hlavním, co tomuto jinak pozoruhodnému a v našich zeměpisných šířkách nevídanému počinu ubírá body. 

 

Hlavní klučina se jmenuje David a chytá. Když se nově přidá k týmu, musí projít lehce ponižujícím příjimacím rituálem. Jenže šikany si užije až dost. Vybízí k tomu i tím, že je cukrovkář, že jeho otec má hodně prachů a ledacos za něj řeší, a pochpitelně nesmíme zapomínat ani na ty vlasy, protože právě ty sehrají později dost podstatnou roli. Chodí s Carol, která je ovšem značně přelétavá. Postupně se rozhoří konflikt mezi ním a spoluhráčem Mikym, na jehož straně je i kapitán Jerry, jenž rozhodně nehraje fair play. 
 

 










 

Ve sportovních filmech není nic neobvyklého, když se do popředí dostává outsider. David taky předkonává překážky, aby mohl hrát hokej, který zbožňuje. Na rozdíl od některých spoluhráčů, kteří mnoho talentu nepobrali. A kdy už, tak ho nerozvíjejí a místo toho se raději navážejí do kamarádů, než aby společně táhli za jeden provaz vstříc lepším výsledkům. Takhle to asi zní docela tuctově, ale to jenom proto, že je to fakticky docela tuctové. Jelikož postavy jsou velice prvoplánově napsané. 

 

Naštěstí kladné stránky převažují. Jednou z nich bude nepochybně střihová skladba, ačkoli se ukázalo, že v tomto případě ledacos usnadnil fakt, že se natáčelo na tři kamery, přičemž obrazovou stránku měl na starosti Andrejs Rudzats, ze stejného postu též zodpovědný za válečné drama Otec noc. Dále je znát, že režisér Tomáš Polenský je bývalý hokejista, tudíž do scénáře zakomponoval věci, které se klidně mohly stát. Dočkáme se tedy některých drsnějších kousků a děcka mluví hodně sprostě, což ovšem nepůsobí nijak samoúčelně. Troufám si tvrdit, že jsou ve skutečnosti v současné době v tomto směru ještě odvážnější. 

 

Další důležitou věcí bylo, že režisér obsadil jednotlivé postavy vhodnými tipy herců. Tomáš Mrvík působil se svým hereckým kolegou ve Všechno bude značně rozpačitě, ale teď ukazuje, že to bylo dáno přílišnou nejednoznačností jeho postavy. Ve Smečce hraje záporáka s určitým obloukem a není pochyb, že se jedná o nesmírně talentovaného herce (na čemž má svůj velký podíl Eliška Křenková). Anastasia Chocholatá a Denisa Biskupová plní roli třídní krásky, resp. hodné holky rovněž velmi dobře. A Jiří Vyorálek si hraní téhle postavy, která ledacos zařizuje díky kontaktům a penězům, vyloženě užívá. 
 

 










 

Tvůrci se snaží zobrazit období dospívání více ze široka. Takže kromě velmi pěkně nasnímaných hokejových scén (Dominik Hašek, Martin Hosták a hláška o Jardovi Jágrovi pochopitelně nemůžou chybět) se dočkáme i prekérní milostné scény a scény z tanečních. A zároveň nám bude naznačeno, že za zvlčilost některých dospívajících může i to, že pocházejí z neúplné rodiny. Akorát je otázka, jestli si teenageři dokážou ze Smečky vyzobat to správné a jestli je náhodou ta šikana neodradí od hraní hokeje. 

 

Smečka zůstává přes ty nedosatky velmi povedeným příspěvkem do žánru, jaký se u nás příliš nenosí. Rozhodně bychom měli být zvědaví na další počin Tomáše Polenského, zvláště pokud zase bude mít takhle kvalitní producentské zázemí. Určitě bude zajímavé sledovat, jak se filmu povede v této době, protože za normálních okolností by měl jistě velkou šanci zaujmout i v zahraničí. Jenom škoda té naivity (jak v některých replikách, tak skutcích, tak třeba i nápisech typu "no pain, no gain") a víceméně bezvývojového, tj. násilně přišitého - i když už od začátku očekávaného - happy endu. To už skoro sklouzáváme na hranu parodie, jejíž závěrečné titulky by nepochybně doprovázela tato skladba. 

 

FOTO: Bontonfilm