Není třeba hledat hlubší význam v tom, proč vybírám zrovna Horizont události. Snad proto, že režisér Paul W.S. Anderson (tenkrát v roce 1997 ještě ono W.S. nepoužíval) stvořil sci-fi kousků více - od Žoldáka: Legie zkázy přes AvP a Rallye smrti až po sérii Resident Evil. Pochopitelně nesmíme zapomenout na steampunkové Tři mušketýry. A letos se představí s další videoherní adaptací, konkrétně s Monster Hunterem. Je pravda, že existují tací, kteří mu nemůžou přijít na jméno. Problém bude ale spíše v jeho limitovaných scenáristických schopnostech (pravda, náměty mající původ ve hrách se samy o sobě nemusejí vyplatit), jelikož ty režijní jsou na velice solidní úrovni. 

 

Jak dokazuje po filmech Shopping a Mortal Kombat i tenhle jeho třetí celovečerák. Tehdá ve druhé polovině devadesátek se s Millou Jovovich ještě nekamarádil, takže úloha ženských hrdinek připadla Kathleen Quinlain a Joely Richardson. Solidně poskládanou posádku dále tvoří Sam Neill, Laurence Fishburne, Jack Noseworthy, Sean Pertwee, Jason Isaacs a Richard T. Jones v roli, která má do té serióznosti vnést trochu humoru. Rozhodně se to podařilo o poznání lépe, než Chrisi Tuckerovi v Pátém elementu. 

 

No, v roce 2032 jsme kolonizovali Měsíc. Osm roků poté jsme stvořili doly na Marsu. A v roce 2047 se průzkumná a záchranná loď Lewis & Clark (asi netřeba k názvu cokoli dodávat) vydává k Neptunu, aby vypátrala loď Horizont události, která na sedm roků kamsi bez vysvětlení zmizela. Záhy posádka zjišťuje, že na palubě není všechno v pořádku. Odpověď by mělo skýtat nevyzpytatelné jádro. Postupně už nelze všechno vysvětlit pomocí znalostí astrofyziky, tak jako vysvětlování principu fungování černé díry a cestování nadsvětelnou rychlostí za pomoci plakátu (což si údajně bez dovolení vypůjčil Christopher Nolan pro Interstellar). Kdepak, tahle loď zachází se svým tajemstvím ještě mnohem dál. 

 

 










 

Až do závěrečné patnáctiminutovky v sobě Horizont události nese to nejlepší z Vetřelce, Života, Solaris, Rudé planety, Pandora (na němž se Paul W.S. Anderson podílel coby producent) a některých dalších sci-fi či hororů, včetně Vládce temnot. Výborně balancuje nutnost použití odborných výrazů s popcornovou zábavou. Postavy se sice někdy chovají tuctově a klišoidně, ale to je prostě dáno tím, že se nacházejí hromadu světelných let od Země na místě, kde se děje cosi podivného-neznámého. Strach, paranoia či vysoce reálné halucinace ničemu neprospívají. A díky účasti Sama Neilla se vybaví nikoli Jurský park, nýbrž Šílenství. A také Hořící cigareta z cyklu Masters of Horror, když už jsme u Johna Carpentera. 

 

Je čirá radost sledovat, jak skvěle je Horizont události zvládnutý z hlediska výpravy. Některé vizuální efekty sice nevycházejí zcela na výbornou, nicméně to je dáno i tím, že v době vzniku filmu se stále teprve rozjížděly. Každopádně venkovní pohled na vesmírnou loď (a za ní se nacházející planetu) musel už před necelým čtvrt stoletím vyvolat stejný úžas, jako třicet roků předtím 2001: Vesmírná Odysea. Interiér lodí rovněž nemá chybu, takže není problém uvěřit, že to, co sledujeme, se možná opravdu odehraje. 

 

Horizont události má skvěle temnou atmosféru. Problém je v tom, že se v závěru přehoupne z áčkové sci-fi s pekelně pozoruhodnou myšlenkou ve vcelku bezduchou béčkovou podívanou. Jaká škoda, že nenakoukneme spolu s Justinem do jádra. A jaká škoda, že byl režisér přinucen svůj původní sestřih o půl hodiny zkrátit, což postihlo taky ty drsnější, násilnější ... prostě kruťáčtější sekvence. Každopádně i tak si tenhle film na lehce ohrané téma "strašidelný dům ve vesmíru" postupně právem našel vcelku početnou základnu příznivců. Nic to ovšem nemění na tom, že při větší propagaci a při upřednostnění logiky a mysterióznosti na úkor akce a spektáklu jich mohlo být ještě mnohem víc. 

 

FOTO: cinema.de