Do značné míry to byl právník Benda (Vojta Kotek), kdo se zasloužil o to, že se malebný zámek Kostkových vrací teď po revoluci původním majitelům. Tříčlenná rodina ve složení táta Frank, manželka Vivien a dcera Marie tak míří z New Yorku i s popelem příbuzných (který bude z úsporných důvodů přesypán do balení od oříšků) do Čech, aby si usedlost prohlédli, a buď se zabydleli, nebo ji prodali a vyrazili zase zpět za velkou louži. Setkají se s akurátním kastelánem, hypochondrickým údržbářem, a také s hospodyní paní Tichou, které neschází potřebný nadhled a zkušenosti. Dokážou spolu všichni vycházet? Nemá Benda zálusk na newyorský byt? A podaří se ze zámku učinit vyhledávanou turistickou atrakci nebo teda bude nutné pro něj zajistit nové majitele?

Nejprve si pojďme zase říct, že Jiří Vejdělek je velice dobrý režisér. Ačkoli se nabízí otázka, jestli by to platilo pro všechny žánry. Ono vytvořit působivé napětí není o mnoho lehčí, než přinutit diváky a divačky, aby se smáli přesně tam, kde se mají smát. Zároveň téměř neustále zůstává v roli nezávislého pozorovatele. Tady se konkrétně například začne tradovat, že Kostkovu mladou dceru stíhá rodinné prokletí. A je dost pravděpodobné, že právě tahle informace přiláká na zámek turisty (aka mufloni) spíše, než samotná možnost prohlídky této historické stavby. Máme být znechucení pověrčivostí a nepřejícností těch po absurdních senzacích toužících lidí, kteří se vyžívají v údajném cizím neštěstí? Nebo máme mít radost, že to kladným postavám může přinést finanční úspěch?

Finančně na tom totiž nejsou zrovna nejlépe. A takový zámek není na provoz zrovna levná záležitost. Ostatně to není ani poněkud zhýčkaná manželka Vivien s tváří Táni Vilhelmové (vím, že jakožto vdaná paní má teď jiné příjmení), která se navíc zhlédla v Lady Dianě. Přes telefon společně sleduje seriál se svou sympatickou zaoceánskou kamarádkou Táňou Pauhofovou. A manžel také svolí a koupí jí drahé koně od baronky, kterou v maličké úloze výtečně zahrála vždy elegantní Zdenka Procházková.
 

 










 

Velmi dobře se podařilo vystihnout jak vymrzlou atmosféru (výborná kamera Vladimíra Smutného), tak vztahy mezi postavami, ovšem se nelze zbavit dojmu, že v tomto případě jde zásluha především za herci a herečkami. Však si taky pan režisér vybral ty nejlepší. Hynek Čermák znamenitě zahraje cokoliv, Martin Pechlát byl obsazen naprosto trefně, Eliška Balzerová dokáže svoje repliky prodat jako málokterá jiná česká herečka. Potěší i další cameo Petra Nárožného a Dany Syslové. Akorát se nelze ubránit tomu, že postava Pavla Lišky je tady trochu navíc, přestože se jedná o výborného komediálního herce a charakter údržbáře Krásy přímo vybízí k tomu, abychom se dočkali výstupů tak vtipných, až bychom se za břicho popadali. Nestane se.

Hvězdnou hereckou sestavu doplňuje v podstatě debutantka Yvona Stolařová, která za hvězdnými kolegy a kolegyněmi herecky o mnoho nezaostává. Jo, a Zdeněk Piškula jest princ na bílém koni. Tady se dostáváme k tomu, že bez vyjímky všechny počiny Jiřího Vejdělka se pohybují na hranici kýče, některé možná až za ní. Problém představuje fakt, že jakožto režisér/scenárista často recykluje stokrát viděné komediální standardní situace, přičemž se nesnaží o výraznější obměnu. Proto potěší takové drobnosti jako Frankovo kratičké zabývání se Antonínem Dvořákem, kterého si jeho představitel zahrál v Amerických dopisech, nebo hamburger z kachny. Ovšem absolutním vítězem se stává Himmlerovo zpívající WC, třebaže jeho pointu je nutné brát - na rozdíl od pointy s lustrem - s nadhledem.

Poslední aristokratka pobaví, ale rozhodně se z ní dalo vykřesat více vtipného. Nicméně na rozdíl od většiny ostatních českých komedií, které nabízejí jeden vtípek průměrně tak cca na 10-15 minut, je to pořád hodně dobré. Mnozí proto možná odpustí jednak tuctovou hudbu, a jednak i tu závěrečnou změnu názoru, které rozhodně nepředchází uvěřitelný vývoj. Na druhou stranu by vůbec bývalo nebylo od věci natočit film jako drama. Protože restituce majetku šlechtických rodů po Sametové revoluci jest vskutku zajímavé téma. A i televizní cykly typu Modrá krev ukazují, že ani příslušníci šlechtických rodů to mnohdy nemají a neměli jednoduché.

P.S.: Pokud máte lehce kýčovitých projektů dost, vyražte raději na nového Terminátora, na Jokera nebo na Pražské orgie.

FOTO: Falcon