Na začátku si zase připomeneme, že opí virus (nyní některými překřtěný na Opocalypsu) vyhladil spoustu lidí, načež se Zrodila planeta opic. Inteligentní opice, vedené šimpanzem Caesarem, následně za Úsvitu v poklidu hospodařili v lesích u San Francisca, dokud je nevyrušil příchod lidí. Dříve pokusný králík Koba k nim stále choval nenávist, a tak vyprovokoval střet, který teď, nějaké půl dekády poté, stále probíhá. Lidé to totiž nezabalili, avšak mrtví jsou na obou stranách barikády. V čele lidské rasy, resp. této její frakce, která nás má zajímat, stojí plukovník McCullough, nikoliv nepodobný plukovníku Kurtzovi z filmu Apocalypse Now. Harrelson sice není Brando, ale obě postavy určitě mají něco společného, takže to nebyl špatný nápad.

Pohříchu byl ale jediný, protože film tolik narvaný všemožnými klišé jsme tady už dlouho neměli. Dokonce i Logan: Wolverine zůstává v tomto ohledu trochu pozadu. A to už je co říct. V případě Planety opic, která byla vždycky proslulá svou originalitou, to hrozně zamrzí - zvláště, když jste obrovským fanouškem originálu a vlastně i celé původní pětidílné série, byť se její další díly nevyvarovaly zbytečných chyb. Pořád byla, je a bude unikátní, neboť fungovala jednak jako čistá zábava, ale zároveň s sebou nesla silné, zamyšleníhodné a dodnes aktuální myšlenky. Také ve Zrození a Úsvitu byly některé z nich patrné a pozoruhodně rozvíjené. Kdežto Válka z tohoto pohledu víceméně už jenom opakuje, recykluje a motá se v kruhu. Spousta věcí se tu odehraje očekávaným způsobem … Až to svádí napsat, jestli by bývalo nebylo lepší shrnout děj Války do dvou tří titulků v závěru Úsvitu a zůstat jen u dvou dílů.

Rovněž se musí dodat, že Válka je to pouze v přeneseném slova smyslu. Rozhodně se nejedná o dvouhodinovou non-stop akci, jakkoliv by to asi bylo to nejlepší, co by se mohlo stát, jelikož větší akční scény se tu nacházejí prakticky jen dvě (jedna v úvodu a druhá v závěru). Škoda, protože jsou zase hodně dobré. Válkou tedy rozumějme spíše Caesarův vnitřní konflikt, neboť byl vychován lidmi, ale zároveň si je vědom, že není člověk, nýbrž op. Situace, která ve světě panuje, ho proto velmi zmáhá. Celá rozpolcenost se ještě prohloubí, když dojde k tratické události, po níž se mu až začne zjevovat mrtvý Koba, kterého byl nucen zabít, přestože op opa nezabije (jeden ze tří opích zákonů, spolu s tím, že „společně jsou opice silné“ a že „vzdělání je důležité“).

Režisér Matt Reeves minule odvedl vskutku vynikající práci. Postavy k divákům skutečně promlouvaly (což taky myslím i v přeneseném slova smyslu). Podařilo se mu přetlumočit a vyzdvihnout ta pozoruhodná témata, za což mohlo i pomalejší tempo vyprávění. Úsvit byl v podstatě ukázkou precizního filmařského řemesla. Byl prostor pro přemýšlení a zasazování věcí do širších souvislostí. Také Válku vypráví v pomalejším tempu, nicméně vzhledem k tomu, co je uvedeno ve druhém odstavci, sklouzává dění zhruba ve třech momentech pomalu až k nudění. Válka chce být v první řadě letním spektáklem, protože jestli toužila po tom být také metaforická ve snaze trefně/varovně odrážet současnou společnost (a eventuálně i biblické motivy), moc se jí to nedaří. Tak jako se nedaří navázat na to precizní řemeslo, jelikož některé scény, ve kterých se přitom stanou pro děj nesmírně podstatné věci, jsou natočeny bídně.

Zato tu máme vlastně dvojí motiv pomsty. Jednak pomsty lidí na opech, které viní ze svého úpadku, přestože virus, jenž nyní začíná mutovat, vytvořili sami (zapomněli, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly). A jednak pomsty Caesarovy, ačkoli vzhledem k tomu, že se vlastně McCulloughovi v ledasčem podobá, se dá očekávat, že to dopadne trochu jinak. Tahle postava je jednou ze tří výrazných nově příchozích (resp. čtyř, ale tomu nejzlejšímu opičímu dezertérovi se snad ani věnovat nebudeme). Máme tu totiž malou holčičku, která později dostane jméno Nova. Její role je však už od prvního setkání (jemuž předchází odstranění člověka, který byl zřejmě jejím otcem) vlastně prvoplánová a obávám se, že podle představ také úplně nefunguje.  

Ta třetí postava však přináší vítané oživení. Jmenuje se Bad Ape (Ošklivý opičák) a před vypuknutím pandemie bydlel v zoo, kde se k němu lidé nechovali hezky. Od té doby žil sám a naučil se všemožným kouskům. Bad Ape se postará o všechny vtipné momenty, aniž by při tom nějak dehonestoval závažnost celé dané situace. Tedy se jedná o něco podobného, jako když Cornelius a Zira přiletěli v Útěku z planety opic zpět do 70. let 20. století. Na to dehonestování ale bohužel stejně dojde. Protože místo toho, aby Válka vygradovala majestátním způsobem, do jisté míry naopak degraduje všechno, co bylo za ty tři filmy vybudováno. Nabízí však prostor pro další pokračování. 

Válka o planetu opic má však dvě výhody. Zaprvé: mluvící, lidem nikoliv nepodobné opice z mysli Pierra Boullea se staly popkulturním fenoménem, ať už je kvalita filmu jakákoliv. Sám autor paradoxně tenkrát nevěřil, že by mělo jít o milionový nápad, který bude fungovat nejen na papíře, nýbrž i na stříbrném plátně (jeho jméno znovu není v titulcích). A zadruhé: vizuální CGI efekty jsou díky technologii performance capture a hereckým výkonům Andyho Serkise, ale i Steva Zahna, Terryho Notaryho (jenž současně učil kolegy a kolegyně opím pohybům), Karin Konoval a dalších opět na špičkové úrovni. Některá gesta však jakoby přeci jen byla až příliš lidská. Jinak se dá tvrdit, že kdyby Rick Jaffa a Amanda Silver vedle produkce zase psali i scénář, mohlo jít o důstojné zakončení trilogie. Byli však zaneprázdněni jinou zakázkou. A tak máme zřejmě o důvod víc, proč se těšit na Avatar 3. 

FOTO: CinemArt