Znovu rozehrává situaci srozumitelnou divákům všude na světě. Akorát tentokrát mu to, mimo jiné, trvá příliš dlouho. Emad a Rana (Shahab Hosseini a Taraneh Alidoosti) jsou manželé, kteří propadli divadlu (akoliv on je zároveň oblíbeným učitelem). V současné době plánují uvést a později i uvedou hru Smrt obchodního cestujícího od Arthura Millera (toho, co byl kdysi ženatý s Marilyn). Do toho se stane, že kvůli stavebním pracem je narušena statika jejich domu, a tak se musí přestěhovat. Kolega z divadla jim najde pěkný střešní byt, stíhaný kletbou, že předchozí nájemnice byla nevalné pověsti. Paní Rana nechá jednou pootevřené dveře v domnění, že zvonil její manžel. Dovnitř však vnikne cizí člověk a uhodí ji. Do krve. Ve sprše. Možná dojde i k pohlavnímu styku, ale to se nedozvíme.

Že by pak děj Smrti obchodního cestujícího nějak korespondoval s tím, co se jim stalo, tak to pouze velmi okrajově. Spíše se jedná o hru, ke které má nějaký bližší vztah sám Asghar Farhadi (složitě si lze představit, že by zvolil Tramvaj do stanice touha nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové? – každou přitom z jiného důvodu). Jde o to, jestli ji jako Íránec správně pochopil. Sám má ovšem v případě svých projektů vždy evidentně jednoznačnou vizi, kterou se mu daří plnit díky vynikající práci s herci. Taky by vás zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby dostal šanci režírovat v Hollywoodu? Kvůli politice Donalda Trumpa, která byla také důvodem, proč se nezúčastnil letošního vyhlašování Oscarů, se to bohužel jen tak nedozvíme.

Herce a herečky tentokrát nežene v podstatě až na hranice jejich možností, jako tomu bylo v případě Aliho Mosaffy, Tahara Rahima a Bérénice Bejo v Minulosti. Tentokrát nechce jít až na dřeň, byť taky dojde k té vyhrocenější situaci s velkými následky. Klient má tedy, dalo by se napsat, blíže k Rozchodu Nadera a Simin, i když tam se prostě všechno sešlo přesně tak, jak se sejít mělo. Tady se vyskytuje hned několik scén, které jsme vůbec nepotřebovali. Mají prakticky jenom vyzdvihovat z charakterů postav to, co už víme, anebo si to na základně některých předchozích momentů můžeme klidně domyslet.

Farhadi ovšem znovu výtečně pracuje s vedlejšími postavami a velmi dobře je zakomponovává do příběhu. Opět se osvědčil i ten jeho dokumentární (až cinema-verité) styl. Záběry natáčené ruční kamerou jsou v jeho podání (a samozřejmě i v podání kameramana Mahmouda Kalariho) obrovsky působivé, neboť nás staví do pozice, kdy se de facto přímo stáváme součástí scény. Občas totiž s kamerou zachází takříkajíc až do kuchyně (v jednom případě to platí i doslova). Vše tedy sledujeme opravdu zblízka. Možná, že ne všechno, co Farhadi vytvoří, se vám bude líbit, ale zřejmě pak taky uznáte, že se jedná o pozoruhodného, osobitého umělce.

Po onom incidentu se paní Rana bojí zůstávat sama doma a Klient se vlastně promění v detektivku, která nemá z detektivního hlediska žádné překvapivé rozhodnutí. Do popředí se totiž dostává hledisko morální a témata jako pomsta, porozumění, ponížení, pokušení, lidskost, hrdost a schopnost odpouštět. Jádro konfliktu vlastně spočívá v tom, že Emad má svou ženu nepochybně velmi rád, ale nedokáže se vžít do její situace. V závěru se rozhodne pro nekompromisní řešení, s čímž však ona nesouhlasí, přestože všechno dělá pro ni. Hodí se k sobě vůbec?

Klient nás tedy do jisté míry vlastně bohužel vodí v začarovaném kruhu. A pokud jste viděli alespoň jedno z předchozích Farhadiho děl, budete muset po zhlédnutí tohoto uznat, že se nebezpečně a v podstatě až nepříjemně opakuje, co se té závěrečné nedoslovnosti (alibismu či nerozhodnosti) týče. Takže asi takhle: Pokud chcete vidět doopravdy kvalitní íránský film, podívejte se na Rozchod Nadera a Simin. Pokud se chcete u íránského filmu zasmát, vol(ej)te Taxi Teherán. Pokud chcete vidět film, který by se z větší části odehrával na divadle, zkuste Nerada ruším (nebo Birdmana). Pokud chcete vidět film od zjevně podobně smýšlejícího režiséra, přímo se nabízí Zimní spánek. A pokud jste všechny tyto filmy už viděli, zhlédněte Klienta. Nebo to udělejte opačně a na Klienta koukněte nejdříve. Sami si vyberte. Chybu patrně neuděláte, ať už se rozhodnete pro první nebo druhou z možností.

FOTO: Artcam