A přitom vůbec nehraje roli, že film Ridleyho Scotta vzniknul před osmatřiceti rokama. Děj filmu Život se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti. Soudě podle toho, že jedna z postav zmíní, že na Zemi bydlí osm miliard lidí. Z Marsu právě přilétá vzorky nesoucí objekt, který bude muset astronaut Rory Adams zachytit obřím vesmírným ramenem. Povede se to a všichni mají radost. Jenže se ukáže, že zdaleka není vyhráno. Děti z Calvinovy základní školy pojmenují neznámý organismus Calvin (dává to smysl, ale není to úplně originální). Pro Hugha Derryho se stane de facto nejlepším kamarádem, až zapomene na to, že to není formelák, ani ten balon z komedie Dark Star. Naopak čím je ta bytost větší, tím více vypadá jako facehugger.

Nejprve ožije a všichni zase mají radost. Pak nejeví známky života a nikdo nemá radost. Poté tomu dají elektrošoky, díky čemuž to naserou. Jinými slovy: znovu to ožije, ale nikdo nemá radost. Tedy skoro nikdo. Přeci jen se pořád jedná o veliký objev, takže se chvilku řeší, jestli se to fakt má zabít. Jasno bude až tehdy, kdy všem dojde, že je to, slovy Julese Winnfielda: „Moc chytrej parchant.“ Čili právě tehdy, když uteče ze svého „terária“ skrze ochranné rukavice, a potom unikne z laboratoře (přičemž v ten moment už to můžeme nazvat vrahem). Zbývá jen poslední pojistka a tu představuje samotná ISS. Její (dále už) pětičlenná posádka se tak ocitá v situaci, kdy jí rozhodně není, co závidět.

Režisér Daniel Espinosa, jenž má na kontě lehce nadprůměrný Snadný prachy, drsnějšího Nepřítele pod ochranou, a také řemeslně strašidelné Dítě číslo 44, předvedl s thrillerem Život něco docela jiného. Spousta věcí v něm funguje přesně tak, jak má. Design té mimozemské entity jest značně odpudivý (ačkoli v jednom momentě malinko připomíná baby Groota), tudíž byste se rozhodně nechtěli ocitnout v její blízkosti. Možná trochu zamrzí, že nakonec získá cosi jako obličej. Jinak ale všechna čest trikařům! Na druhou stranu přiznávám, že bych ji docela rád vlastnil jako figurku :-) . Je zaděláno na pořádné napětí a diváci si s největší pravděpodobností vytvoří ke Calvinovi upřímnou nenávist. Kdyby uměl mluvit, dost možná by opravdu řekl, že to není tak, že by nás lidi nenáviděl, ale přesto nás musí zabít, aby přežil. To je prostě koloběh života, jaký můžeme vidět dnes a denně na afrických savanách, ve válkách, v FPS počítačových hrách.

Tento film ale chce být realistický a na rozdíl od některých jiných se mu to daří. Však na něm také spolupracovali nejrůznější poradci. Nutno dodat, že s výjimkou samotného závěru neopustíme ISS, tj. ani na Mars se nepodíváme. Máme tu tedy věc, jejíž každá buňka je buňkou oka, svalů i nervů, tudíž jí nedělá problém pobývat i ve vakuu, a zároveň se nacházíme v omezeném prostředí (podobně jako islandští rybáři na lodi, Norové na odlehlé chatce či návštěvníci Miniiny galanterie, avšak ti sem teď asi nepatří). Takže ano, Život určitě spadá do hororového žánru, i když brutálnější scény se tu vyskytují vlastně pouze dvě, přičemž jednu budou slabší povahy zřejmě obtížněji rozdýchávat.

S ní vlastně přichází jeden méně očekávaný twist, který dokazuje, že Paul Wernick a Rhett Reese (viz Deadpool) patří k nejoriginálnějším scenáristům současného Hollywoodu. V podstatě se nebojí zariskovat, ačkoli v případě Života si neodpustili některá klišé. A také nezodpověděli všechny otázky. Třeba: Je známo, že lidé mívají strach. Ale bojí se i Calvin? Nebo se těmi některými ústupky posádce jenom vysmívá, protože při své inteligenci rozpoznal, že jsme vůči němu podřadná rasa? Z filmu také není poznat (prý) původní záměr, že mimozemšťan se narodil kupříkladu před dvěma miliardami let na Zemi, leč pak se nějakým způsobem dostal na čtvrtou planetu Sluneční soustavy.

De facto celý film se tedy pohybujeme ve stavu beztíže, i když v tomto ohledu se bude Gravitace hodně, hodně obtížně překonávat. Ono to ale může být celkem jedno, protože ve druhé polovině se Život promění prakticky v regulérní vesmírný slasher, nicméně už předtím se postavy dopustí několika prazvláštních rozhodnutí, které tudíž rozhodně nelze přisuzovat panikaření či zbrklosti ve vyhrocenější situaci. Nade všechno ovšem zase ční to, že tu máme neznámého tvora z vnějšího vesmíru, přičemž se najdou tací, kteří se k němu chovají jako k domácímu mazlíčkovi. V hollywoodských bijácích bohužel nic neobvyklého.

Možná by nebylo od věci si ve stručnosti povědět o členech posádky. Ke všem si totiž jakožto diváci stihneme vytvořit nějaký vztah. Rory Adams (Ryan Reynolds) se určitě vyzná, ale jinak asi nebude patřit k nejbystřejším. Šo Murakami (Hiroyuki Sanada) se právě stal otcem – manželka rodila normálně na Zemi. Šo je o něco bystřejší než Adams. Hugh Derry (Ariyon Bakare) je nadšený biolog, což by se mu mohlo stát osudným. Nicméně protože je černoch, musíme mu držet palce, aby nás nikdo nemohl obvinit z rasismu. David Jordan (Jake Gyllenhaal) působí zakřiknutějším dojmem, ale dost možná překonal rekord Matta Kowalskiho v počtu dní strávených ve vesmíru (setkáme se s ním, když je na čísle 473). Kat (Olga Dychovičnaja) je sympatická Ruska, která dovede i pod tlakem najít optimální řešení dané situace. Miranda Northová (Rebecca Ferguson) pak vlastně všemu šéfuje a má jasné instrukce. Vůbec není problém se vžít do jejích pocitů a jejího jednání/chování. Zbývá jediná otázka: Kdo z nich to schytá? Respektive: Přežije někdo?

Život je film, ve kterém se najde dostatek momentů, kdy mohl být výrazně explicitní, co se zobrazovaného násilí týče. Jenže on explicitní není. A to je jedině dobře, neboť díky tomu zůstává v popředí ta myšlenka neznámého. Neznámé jevy, věci a bytosti v lidech vyvolávají obavy, zvědavost, ale i fascinaci. Všechno z toho je vlastně v Životě obsaženo, byť rozhodně ne ve správném/ideálním poměru. Každopádně se jedná o napínavý sci-fi thriller, který si své příznivce (a třeba i příznivkyně) jistě najde. Bylo by to fajn, protože závěr napovídá, že případné pokračování by mohlo být dost intenzivní, inteligentní a třeba taky inspirující (i když to asi ne).

FOTO: Falcon