Duben

Recenze: Infiltrátor

Vydáno dne 15.01.2017
Původně měl mít už teď v lednu premiéru film American Made (dříve pojmenovaný Mena). V něm si Tom Cruise pod režijním vedením Douga Limana zahrál Barryho Seala, jenž měl rovněž co dočinění s Medellínským kartelem. Pro mě osobně se jedná o nejočekávanější titul roku. Jenže nakonec bude zřejmě uveden až v poslední srpnový den, přestože je kompletně hotový. Doug Liman mezitím stihnul natočit ještě jeden počin s názvem The Wall, jehož trailer vypadá vskutku famózně. Nicméně teď se tedy zaměříme alespoň na dílo zvané Infiltrátor. Kromě uvedeného i proto, že Bryana Cranstona můžeme v současné době vidět v kinech v této komedii.  
 
Infiltrátorovi se seznámíme s tajným dvojitým agentem Bobem Mazurem, který dostal od svých nadřízených na starosti akci zvanou C-Chase. Jeho úkolem bylo se především za pomoci kufříku se speciálním zařízením, kolegy Emira Abreua a sexy agentky Kathy Ertzové, která hrála jeho manželku, pod jménem Bob Musella (vybráno na krchově) infiltrovat do nechvalně proslulého Medellínského kartelu drogového bosse Pabla Escobara a seznámit se s jeho nejbližšími spolupracovníky, včetně rodiny Roberta Alcaina, jenž byl Escobarovou pravou rukou. Tohle všechno mělo mít za následek spoustu zatčených lidí a ještě více zabavených peněz.

Jestli se to podařilo asi prozrazovat nebudu, nicméně můžu odhalit, že je trochu mrzuté, že Infiltrátor v podstatě vyspoileroval potencionální závěr zmíněného dramatu American MadeNěkteří z vás si třeba vybaví tento článek, ve kterém Infiltrátora taky uvádím, ačkoliv tehdy ještě neměl oficiální název a hlavní roli měl ztvárnit místo Bryana Cranstona snad ještě známější Oscar Isaac. Asi by bývalo nebylo od věci v tuto chvíli poznamenat, že Pablo Escobar se tu objeví pouze v jedné jediné scéně. Zprvu se na něj prakticky nijak neupozorňuje, ale přesto si myslím, že si ho všimne snad většina diváků i divaček.

Protože něčím výjimečná (ať už v dobrém či špatném slova smyslu) osobnost se prostě pozná. Zase však tedy nedostal, na rozdíl od nemastného neslaného počinu s názvem Paradise Lost, větší prostor. V takovém Kokainu byl sice taky malý, leč přesto v podstatě plnohodnotně využitý. A jen pro doplnění, tady si drogového barona zahrál Benicio Del Toro, tady Cliff Curtis, avšak jmého herce, který se jako Don Pablo mihne v Infiltrátorovi, závěrečné titulky snad ani neuvádějí. Z kartelu totiž dostávají přednost jiné, a dalo by se napsat méně i více zajímavé postavy.

Tou nejzajímavější bude jistě Roberto Alcaino, protože Javier Ospina bude v některých ohledech až příliš tuctový (i nechutný). Alcaina si zahrál Benjamin Bratt, známý z filmů Demolition Man, Divoká řeka nebo Slečna drsňák. Stejně jako v případě Doctora Strange, i v Infiltrátorovi ukazuje, jak je skvělým a pořád trochu nedoceněným hercem. Bryan Cranston zase málokdy změní výraz a nejsem si tak docela jistý, jestli je to tím, že hraje dvojitého agenta (to ovšem museli a musí být ve skutečnosti teprve vynikající herci). Amy Ryan jakoby ztvárnila úplně tu samou postavu, jako v Centrální inteligenci. Hodně pěkný výkon předvádí i Diane Kruger. Takové postavy obyčejně nedostává a o to je její představení příjemnější. A protože se jedná o film Brada Furmana, musí být jasné, že se v něm objeví vždy cool John Leguizamo (tady jako Emir Abreu).

Režisér se o tenhle příběh zajímal hodně dlouho, ale psaní scénáře přenechal své matce. To je samo o sobě velice pozoruhodná a neobvyklá věc. Určitě se jí podařilo zakomponovat nosné (a pravdivé!) myšlenky, jako třeba tu, kterou údajně pronesl William Shakespeare ;-) . Funguje i ušlechtilé a zásadové chování (například tehdy, kdy ženatý Bob odmítne osouložit štětku, byť tím může ohrozit celou akci a odhalit se). Celkově vzato však Ellen Brown Furman nezachází do hloubky. Někdy je to dobře (odbornější jednání s představiteli banky), jindy by to rozhodně nebylo na škodu. Třeba abychom se více dozvěděli o praní špinavých peněz. Pochybuju, že by nám tím tvůrci nechtěli dávat návod.

Infiltrátor
má ale jeden podstatnější nedostatek. A sice vizuální stránku spojenou s atmosférou, která rozhodně ani trochu neevokuje 80. léta. Při rozpočtu přesahujícím 30 milionů dolarů působí dost televizně, což není vůbec dobré! Tomuhle se určitě American Made vyhne. Nejen proto, že jeho tvůrci pracovali s padesáti miliony navíc. A když nad tím tak přemýšlím, ti drogoví baroni si svým způsobem přivodili zkázu sami, jelikož si nováčky ve svém týmu opravdu důkladně neproklepli. Vždyť Bob Mazur (a nejen on) se i během práce v utajení normálně vracel domů ke své manželce a dětem. Mimochodem scéna, ve které se obě Mazurovy/Musellovy manželky setkají, patří k těm nejpovedenějším, i když se z ní – tak jako z celého filmu – dalo vytěžit o něco více.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Nový svět

Terrence Malick se ve své tvorbě vrátil i do vzdálenější minulosti, ovšem tahle výprava na začátek... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz