Duben

Recenze: Pasažéři

Vydáno dne 30.12.2016
Chris Pratt a Jennifer Lawrence na palubě vesmírné lodi. 
Ta se jmenuje Avalon a 120 roků poletí ze Země do kolonie Homestead II („klenot okrajových světů“) s nějakými 5 000 pasažéry na palubě. Při kolizi s vesmírným tělesem dojde k poruše a z cryospánku se probudí jeden jediný člověk – Jim Preston. Zjistí, že na cestě jsou teprve čtvrtinu času, což je docela průšvih. Tím spíše, že se mu nedaří jít znovu „do hajan“. Takže co dál? Když nemáte dohromady celý rok po probuzení jiného kámoše, než androida-barmana (virtuální Asiatky po probuzení se nepočítají), který se může pohybovat pouze po vymezeném prostoru, můžou vás začít napadat různé věci … a různé plány.

Jim Preston má takovýto: jednou spatří pohlednou Auroru Laneovou, načež si o ní zjistí užitečné věci, a pak se rozhodne, že ji probudí!!! Asi chápete, co to znamená, když oběma může být kolem třiceti. Celý život stráví osamoceni na palubě té vesmírné lodi (leda by probudili další lidi, že?). Tohle téma je obrovsky zajímavé. Měl na to právo nebo neměl? Na jednu stranu – je to jenom člověk. Ale na tu druhou – právě proto, že je to člověk, by neměl tímto způsobem rozhodovat o životech těch druhých. Bohužel, film se tomuto tématu věnuje pouze okrajově, respektive tak, že se nepouští do žádných větších akcí a slouží mu pouze jako krize v tom romantickém a slibně se rozvíjejícím vztahu. Ale ono nemáte moc na výběr, když jste na místě, kde existuje pouze jeden muž a jedna žena a vy jste jeden z nich a nechcete být sami.

A propós, to místo. Je třeba to holt přijmout, že za takových okolností už nikde nebudete mít v pravém slova smyslu pevnou půdu pod nohama. Vlastně to nemusí být až tak špatné. Vezmeme-li v potaz, že z té luxusně vybavené vesmírné lodi je pěkný výhled na „okolní vesmír“ a můžete vzít drahou polovičku ven na vycházku ve skafandru. No řekněte: je vůbec něco romantičtějšího? Možná ano, jelikož jedna scéna vyvolá otázky ohledně toho, proč se tahle pětitisícovka vlastně na ten dlouhý let vydávala. Při Aurořině prohlížení videozprávy od svých kamarádek vidíme, že se nacházejí na nějaké párty a evidentně se dobře baví. Takže rozhodně nejsme v žádné post-apokalyptické budoucnosti.

Zřejmě to byl osud, že se ze všech lidí vzbudil jenom Jim Preston, který by se jinak dost možná s Aurorou Laneovou nikdy nesetkal. Ale Pasažéry nelze brát pouze jako „Titanik ve vesmíru“. Dojde i na momenty, které připomenou nejen Sunshine, nýbrž i Gravitaci. Vizuální stránka Pasažérů však představuje problém. Sice je líbivá, nicméně určitě nebude realistická. Neil deGrasse Tyson v Pasažérech jistě najde další chyby, ačkoliv jejich záměrem nebyla vědecko-odborná přesnost. Co tedy bylo jejich záměrem? To si povíme v závěru.

Nemyslím si, že by byli Chris Pratt a Jennifer Lawrence nějací jó skvělý herci, ale o jejich popularitě nemůže být nejmenších pochyb. I proto vyinkasovali osmiciferný honorář a i proto by asi nebylo až tak velkým překvapením, kdyby byla zmíněná herečka za Pasažéry zase nominovaná na Oscara, byť by to zase trochu dehonestovalo výkony některých dalších hereček. Zato Michael Sheen, to je skutečně vynikající herec, jenž s přehledem zahraje i androida. Pak tu spatříme ještě dvě známé tváře – jedna se objevila v jisté přelomové sci-fi a v případě této je její přítomnost určitě vítaná, jelikož svou postavu ztvárnila s velkým zaujetím. A druhá známá tvář se tu mihne v jednom jediném záběru, ale místo toho, aby s kolegy našla něco méně příjemného (jistě pochopíte co, protože se to nabízí), najdou něco vyloženě hezkého.  

Pasažéři jsou filmem, jehož záměrem nepochybně bylo stát se dobrou (nebo ještě lepší) pohádkou. Takže byl namíchán scenáristický koktejl, ve kterém se později ostře mění žánry, což se nemusí zamlouvat každému. Jon Spaihts se podepsal třeba i pod Promethea a Černou hodinu, což vám možná pomůže taky ledacos vysvětlit. Nicméně hlavní zásluhy jdou za Mortenem Tyldumem (viz také po všech stránkách jiný Kód Enigmy), že dokázal tu různorodost jakž takž uchovat v celku a že ta kýčovitost není agresivnější. V celém filmu se ale vyskytuje v podstatě jen jedna úžasná scéna, a to ta s nízkou gravitací (zvláště pak při záběrech z bazénu).

FOTO: Falcon
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Nový svět

Terrence Malick se ve své tvorbě vrátil i do vzdálenější minulosti, ovšem tahle výprava na začátek... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz