Ve filmu Manžel na hodinu sledujeme další počínání týpků z Nymburka. Činnost hodinového manžela už v podstatě pověsili na hřebík a teď se shánějí po nějaké jiné kratochvíli, protože jinak by nědělali vůbec nic. Milan se chce oženit s Eliškou, ale zjistí, že je pořád ženatý s jednou slovenskou … ženskou. Eliška o tom samozřejmě neví. Honzova žena čeká dítě, takže se k ní chová hezky. Jí to ale připadá podezřelé, což by mohlo znamenat, že uvidíme nějaká komická nedorozumění. O dalších dvou kamarádech asi ani nemá cenu se rozepisovat. K příběhu dodejme jen to, že do bazénu připlavou akvabely v hodně netypickém složení …

Tak dobrá zpráva na úvod – oproti minule došlo k několika změnám k lepšímu. Kamerman David Ployhar vytvořil několik solidních záběrů. Střihač Adam Dvořák se postaral o to, aby měl film vyvážený rytmus. A pozor! Co se Tomáše Svobody týče, je znát, že některé scény jsou opravdu režírované a ne jenom zaznamenané, jak tomu bylo předtím. Jakožto scenárista se znovu dokázal přesně vcítit do vkusu toho „typického českého diváka,“ který hledá v kině pouze nenáročnou zábavu, během které se chce smát nejen u věcí, které zná z vlastní zkušenosti …

… Ale klidně i u těch, které vlastně vůbec nejsou vtipné. Stačí jen sebemenší náznak něčeho, co zavání humorem (zavání = zdaleka toho nebylo plně využito) a hned se smíchy plácá do stehen. Během projekce se dokonce stalo něco neskutečného! Asi na třech místech začali diváci a divačky tleskat!!! A během závěrečných titulků taky! Naposledy jsem zažil, aby se něco takového přihodilo v roce 2012, když měl premiéru film Prci, prci, prcičky: Školní sraz. Konkrétně ve scéně, kdy Stifler osouloží Finchovu matku. Pro Manžela na hodinu ale se rovněž podařilo napsat několik fajnových hlášek, u kterých se zasměje asi většina, tj. nejen starší padesáti roků. Proč právě oni? Inu proto, že se nelze zbavit dojmu, že právě oni by měli být hlavní cílovou skupinou.

Ani ne tak proto, že mají věkově blíže k Bolkovi Polívkovi a Davidovi Novotnému, nýbrž kvůli tomu, že pořád převažují ty infantilní, v nedobrém slova smyslu absurdní a úplně zcestné momenty, jaké jsme byli doposud zvyklí vídat v obdobné podobě v dílech jiného tvůrce (třebas ti jehovisti jsou fakt katastrofální). V případě Manžela na hodinu je to docela škoda, protože když už se Svoboda kupříkladu nebál do svého v realitě zasazeného/přízemního příběhu zakomponovat nějaké odvážnější/takříkajíc duchovní prvky, měl zajistit, aby zůstaly trochu na úrovni. Nic to ovšem nemění na tom, že nemůže být pochyb o tom, že scénář Manžela na hodinu psal určitě o něco déle než ten, podle kterého pak natočil Hodinového manžela. I když tady taky najdeme věci, které si tak trochu protiřečí.

Manžel na hodinu rozhodně není mezi českými počiny ničím výjimečným. Ačkoliv na rozdíl třeba od Bezva ženské na krku vůbec nezastírá, o co mu jde především. Nebylo by tedy překvapením, kdyby nakonec klidně napodobil úspěch loňské Padesátky … A možná ho i překonal, neboť se může opřít o více než 230 000 podle všeho vesměs spokojených (?) diváků prvního dílu. Velkou výhodu má také ve svém obsazení, jelikož herci jako Bolek Polívka, David Novotný, David Matásek, Jana Stryková, Eva Holubová a Simona Babčáková mají pořád tu schopnost i z těch nejstrašidelnějších momentů vybruslit s přehledem a se ctí.

FOTO: Bohemia Motion Pictures