Vanessa je podle všeho herečka. Za manžela má Rolanda, který se považuje za spisovatele (zdá se mi to nebo bylo těch spisovatelů ve filmech v poslední době opravdu dost?). Jejich manželství nachází se v současné době v krizi. Dokonce takové, že si ani nepamatují, kdy mají výročí. My se k nim připojíme zrovna v době, kdy příjíždějí v luxusnějším autíčku do hotýlku na jihu Francie, aby tu strávili snad příjemnou dovolenou. A vyřešili si všechno, co je třeba vyřešit. Jenže každý si dělá, co chce. On chlastá víc než Béda z Kouře. A ona? Ona sleduje dírou ve zdi novomanželský pár, ubytovaný ve vedlejším pokoji, což je kratochvíle, kterou jsme už taky viděli jinde. Jo, a tenhle hotýlek se nachází U moře.

Režie se, tak jako třeba v případě Nezlomného, ujala Angelina Jolie (tehdy ještě hrdě nosící jméno Angelina Jolie Pitt). A nemůže být nejmenších pochybností o tom, že vztahové „holčičí“ problémy jí budou rozhodně bližší než japonské zajetí za druhé světové války. Navíc si troufám tvrdit, že ani jako Lara Croft nebyla tak sexy a ani jako Elise Clifton-Ward neprodala svými pohledy a pózami svou ženskost tolik, jako v některých scénách U moře, kdy se jen tak povaluje na zemi nebo venku na lehátku (nebo když leží nahá ve veně).

Myslím, že se dá směle tvrdit, že U moře bude jejím nejosobnějším dílem, jakousi upřímnou zpovědí a prezentací myšlenek, jaké se jí honily (a možná do určité míry stále ještě honí hlavou). Dá se jí odpustit, že postavy prakticky pořád dokola až přehnaně řeší některé vztahové věci. Dobře využívá symboly – viz rybář na loďce, který každé ráno odjíždí na širé moře a každý večer se vrací. Nebo ta díra ve zdi, kterou sleduje to, co by sama chtěla, ale nemá to (nebo co měla a po čem se jí stýská). Takže není divu, že v závěru udělá to, co udělá. Když se ovšem Angelina Jolie Pitt snaží coby režisérka o hlubší psychologický aspekt, příliš jí to nevychází. A pak se stává, že u některých scén není jasné, jestli se doopravdy staly, nebo jestli si je jenom představovala. Není jich sice mnoho, ale jsou tu a jsou trochu matoucí.

Přitom se rozhodně nedá napsat, že by U moře měl být nějakým artovým počinem. Na druhou stranu to jistě nebude podívaná pro fanoušky videoherních adaptací. Drama tu nespočívá ve výbuchách a příběh není postaven na vizuálních efektech. Vystačíme si prakticky se čtyřmi postavami. Majitel baru Michel sice taky nabídne několik svých postřehů, nicméně více prostoru je věnováno v podstatě té konfrontaci těch dvou párů. Není pochyb o tom, že Vanessa a Roland kdysi byli šťastní a spokojení. Tedy se nacházeli ve stejné fázi, jakou nyní prožívají Francois a Lea.

Vlastně nepřekvapí, že se dostaví žárlivost a závist. Obě vlastnosti jsou servírované dostatečně jinak, aby film nesklouzával k nějaké televizní mýdlové opeře. Angelina Jolie Pitt, Brad Pitt, Melvil Poupaud a Mélanie Laurent předvádějí velice civilní herectví, což jenom podtrhuje skutečnost, že alespoň s jednou z těchto čtyř osob by nemělo být obtížné se nějak ztotožnit, jelikož ve vztahu natrefil na větší či menší neshody snad každý/každá nebo skoro každý/skoro každá. Subjektivní emoce by se tedy mělo podařit probudit, i když určitě ne až v takové míře, jaké by tohle dílo zasluhovalo. Protože jaká za těchto okolností měla být jeho pointa? Toď docela záludná otázka.

U moře může a nemusí (spíše asi nemusí) být způsobem, jakým „Brangelina“ řešila svou osobní krizi. Inspirací by klidně mohly být hereččiny (za režisérku bych ji ještě úplně nepovažoval) vzpomínky na jeden z předchozích vztahů – s Jonny Lee Millerem, Billy Bobem Thortonem, ... Avšak mnohem důležitější než tyhle úvahy je fakt, že se natáčelo v nádherných, ale opravdu nádherných exteriérech, které navíc nechal kameraman Christian Berger pořádně vyniknout. Nebýt toho, bylo by scén, které by sváděly k tomu, aby byly rychle převinuty vpřed, patrně o dost více (a to to ještě které nedotáhly do finálního sestřihu, ale jen do bonusů, ovšem zároveň se musí nechat, že u dvou z nich je to docela škoda, protože jsou celkem dobré).

FOTO: CinemArt