Rozhodně nejde o nenáročnou zábavu, u které budete moci v klidu relaxovat. Od toho tu máme třeba Pohádky pro Emu. Noční zvířata jsou dílem, které balancuje na rozhraní. Festivaloví diváci a divačky z něj patrně budou nadšení, ovšem výrazněji zaujmout by mohl i nadpoloviční většinu těch, kteří nelační jen a pouze po Marvelovkách a ostatních komiksových spektáklech, avšak zároveň stejně využívají svůj volný čas především ke sledování nejrůznějších filmů. Zní to možná trochu nepřehledně, ale třeba to byl záměr.

Nikoliv záměr tvůrců, nýbrž můj. O co jde: Susan pracuje v galerii s exponáty, na nichž se nachází povětšinou něco, čemu se prý říká „moderní umění“. Práce to podle všeho není těžká, není nudná a patrně je dobře placená. Doma to má Susan trochu složitější. Její současný manžel se teď hodně nadře a často odjíždí pryč. Tvrdí, že pracovně, nicméně jeho výmluvy jsou až příliš čitelné. Jeho manželce přesto trvá delší dobu, než jí dojde, že ji dost možná podvádí. To už třímá v rukou román Noční zvířata, který jí poslal bývalý manžel Edward, jenž je zároveň i autorem.

Co se děje v románu: Tony vezme svou manželku Lauru a dceru Indiu na výlet. V noci si takhle jednou po silnici, načež nastane konflikty se třemi týpky. Respektive se dvěma týpky a Aaronem Taylor-Johnsonem. Situace vypadá nejdříve hodně vyhroceně, pak se trochu uklidní, a pak žena a dcera nuceně odjedou se dvěma, zatímco ten třetí vezme Tonyho na opuštěné místo a tam ho nechá. Druhý den bude muset neplánovaně urazit dlouhou štreku a na policii dostane jeho případ na starosti jistý Robert Andes. Ten se s ničím moc nemaže. Jenomže věci se brzy zkomplikují a pro Susan to začne být čím dál těžší čtení.

A pro diváky vlastně i těžší koukání. Přitom by to tak vůbec nemuselo být. Dá se odvodit, že se časové roviny prolínají. Celkem tu vlastně sledujeme (zhruba) tři. Kromě příběhu v románu a současného skutečného Susanina života sledujeme i dobu, kdy byli s Edwardem ještě spolu. Bohužel paralely se postupně zbytečně spíše rozcházejí a metafory lze chápat vícero způsoby. Nejednoznačné vyznění Nočním zvířatům hodně škodí. Příběh z románu klidně můžeme nazvat moderním westernem se správně hutnou atmosférou. Snad i proto jest o tolik zajímavější, než ten „reálný“. Takže kdykoliv se především ve druhé půli přeruší četba, může být pro některé obtížnější udržet pozornost.

Přestože vždy výborná a tady úmyslně přehnaně nalíčená Amy Adams se v románu nevyskytuje. Naopak v něm spatříme Karla Glusmana, Islu Fisher, Ellie Bamber (viz také Pýcha, předsudek a zombie), Jakea Gyllenhaala a Michaela Shannona, což je taky opravdu dobrý herec (pokud zrovna nehraje generála Zoda). Knižní příběh se navíc odehrává na mimořádně pozoruhodných lokacích a témata nabízí zajímavá i bez ohledu na souvislost se vztahem Susan a Edwarda. Ten si kupříkladu vlastně nechá svou manželku a dceru unést, protože se bojí, aby nedostal nakládačku. To asi není nejsprávnější přístup, co?!?

Noční zvířata budou asi vyžadovat dvojí zhlédnutí. Otázka zní, jestli se vám to bude chtít podstoupit, protože se sice tvářila tak, že přijdou s něčím ojedinělým, co tu ještě nebylo, ale opak je pravdou, jelikož podobné snahy jsme už mohli vidět jinde a lépe provedené. Včetně některých v podstatě (archetypálních) charakterů postav. Filmu by rozhodně pomohl ještě jeden sofistikovaný twist, aby nebyl tak přímočarý, a hlavně skutečně silný, uzemňující závěr, jelikož tenhle otevřenější se dal očekávat. Na úvod to šlo, neboť Noční zvířata začínají vskutku nečekaným postupným pohledem na tančící nahé plnoštíhlé (a tím myslím fakt plnoštíhlé) ženy.

FOTO: CinemArt