Příběh se odehrává ve 30. letech minulého století v New Yorku a v Los Angeles. Z „Velkého jablka“ zamíří do Kalifornie hlavní hrdina Bobby, jelikož věří, že se mu tam bude dařit lépe. Tedy ne, že by se k němu doma chovali hnusně. To ani nejde, protože jeho bratr Ben je „caponeovský“ typ gangstera. Po delší době se mu podaří se sejít se strejdou Philem, který se vypracoval ve světě filmu a nyní patří k hodně vlivným osobnostem. Zamiloval se však do jiné dívky, takže se asi bude rozvádět. K Bobbymu přidělí svou asistentku Vonnie, aby ho trochu provedla po domech slavných v Beverly Hills a vůbec po městě. Vonnie je krásná a chytrá, takže není divu, že k ní cítí velikou náklonnost. Jenže mladá slečna někoho má. Takže zbývají dvě věci – buď čekat, jestli se s ním rozejde, nebo odcestovat zpět do New Yorku a seznámít se s jinou Veronikou …

Úplně nejlepší na tomto (s tímto názvem jich existuje více) filmu Café Society je vynikající atmosféra období, ve kterém se odehrává. Bezva kostýmy a kamera Vittoria Storara jí výrazně dopomáhají. Woody Allen rovněž využívá některé filmařské postupy typické pro tehdejší dobu, například voiceoverový komentář (který obstaral on sám), ve kterém se mnohdy popisuje to, co vidíme v obraze. Zároveň to byla příležitost ukázat, jak to tehdy za velkou louží zhruba chodilo. A to nejen ve světě stříbrného plátna, přičemž v Café Society padnou jména několika osobností, jež jistě nějakým způsobem ovlivnily také samotného autora filmu.

Příběh sám o sobě rozhodně není nijak komplikovaný, ani výjimečný. Ostatně na vymýšlení nějakých rafinovaných twistů nemůže být vůbec čas, když chcete dodržet tu kvótu jednoho bijáku za rok. Vždyť Woody Allen naposledy neposlal žádný do kin léta Páně 1981! Ale je fakt, že kupříkladu o šest roků později si to vynahradil a natočil hned dva – Září a Zlaté časy rádia. Tím se ani Jan Hřebejk chlubit nemůže (sic)! Na tomhle příběhu je ale dobré to, že by se mohl jenom s mírnými obměnami odehrát v podstatě kdykoliv a kdekoliv.

Jako už tradičně, taky tentokrát Woody Allen obsadil výborné herce. Strejdu Phila hraje Steve Carell a rozhodně by se mohl z fleku stát hlavounem nějakého studia, protože hodně dobře zachytil charakter, který Allen načtrtnul ve scénáři a který vlastně vychází z takového toho všeobecného povědomí lidí o těchto vysokých manažerech a funkcionářích. Jesse Eisenberg (Bobby) se zase jednak naučil mluvit pomaleji, a jednak se mu dá uvěřit, že by mohl vést prestižní manhattanský klub pro lidi z lepší společnosti a že by mohl sbalit Kristen Stewart, jejíž postava Vonnie určitě není pouze nějakou černobílou postavou.

Café Society v podstatě navazuje na současné filmy Woodyho Allena, jako byly Do Říma s láskou nebo Kouzlo měsíčního svitu. V tom smyslu, že se na ně hezky (a na některé ještě lépe) kouká, vedle čistě vizuálního hlediska vlastně i z toho důvodu, že konkrétně ty dva jmenované de facto postrádají jakýkoli větší konflikt. Ale potíž je v tom, že neobsahují nic mimořádného, čím by se více zadřely pod kůži, tudíž se vcelku záhy po zhlédnutí může stát, že si na ně už ani nevzpomenete. Zpracované jsou sice profesionálně, to jim nikdo nemůže upřít, ale to přece platí pro věštinu filmů, které se dostanou do našich biografů.

FOTO: Bioscop