V roce 1879 se v městečku Rose Creek začíná rozpínat kapitalista Bartholomew Bogue. Místní skromné, věřící obyvatele neváhá vydírat přímo v kostele. Vše skončí vypálením a zavražděním šesti osob, včetně manžela Emmy Cullenové. Ta následně zamíří do vedlejšího města, kde se setká a přesvědčí Sama Chisolma (nikoliv Chisuma), aby pro ni pracoval. Jinými slovy aby Bogua a jeho početnou bandu zneškodnil. Ještě předtím ale budeme svědky v podstatě vykradené scény s Nespoutaného Djanga. Tady začne nových Sedm statečných poprvé drhnout, pak se trochu rozjedou, pak zase drhnou … a takhle to jde až do mohutné závěrečné přestřelky.

Ta zápletka je tedy pořád stejná – někdo někoho najme, aby bránil obec před zlými nájezdníky. Ale ať už se to dílo jmenuje Sedm Samurajů, Sedm Statečných nebo znova Sedm statečných, nejdůležitější pro to, aby správně fungovala, je kvalitní expozice, během které se rekrutují hlavní hrdinové. A takovou recenzovaná novinka prostě nemá. Tentokrát tvoří tým vedle bad-asse Sama Chilsoma (Denzel Washington) „Texikán“ Vasquez (Manuel Garcia-Rulfo) karty rád hrající, zábavu zbožňující a Texikány nemusící Josh Farraday (Chris Pratt), válečný veterán Goodnight Robicheaux (Ethan Hawke), jeho asijský kámoš s noži Billy Rocks (Byung-hun Lee), komančský indián s mírně podivným jménem Rudá sklizeň (Martin Sensmeier) a starší zálesák Jack Horne (Vincent D’Onofrio).

To mezinárodní obsazení byl určitě chvályhodný nápad, nicméně následně trochu odfláknutý. Denzel Washington v pořádku, jelikož dovede zahrát cokoliv, ačkoliv od Tarantina víme, že černoši (aka „negři“) to neměli v 19. století vůbec jednoduché. Byung-hun Lee taky OK, neboť v Asii patrně není mnoho větších „šikmookých“ hvězd. Vincent D’Onofrio dobrý, ale rozhodně nemusel mluvit tak skřehotavým hlasem. Zbytek obsazení není povedený. Pratt klidně může krotit dinosaury a strážit galaxii, nicméně jako westernový hrdina příliš neobstojí, což v ještě větší míře platí pro Hawka (jinak výborného herce), třebaže první setkání s Denzelem Washingtonem na plátně od Training Day z čistě nostalgického hlediska není nezajímavé.

Abychom to shrnuli, v nových Sedmi statečných se zkrátka měli objevit známější herci! Jistě, Robert Vaughn, Brad Dexter a snad i Horst Buchholz za kvartetem ve složení Steve Mcqueen, Charles Bronson, James Coburn, Yul Brynner co do věhlasu možná zaostávají, ale všichni měli charisma a všichni byli skvělí herci (Robert Vaughn samozřejmě pořád je). Nicméně to bylo tehdy. Teď tady prostě ta možnost byla. Vhodní představitelé by se nepochybně našli – Josh Hartnett, Benjamin Bratt, Michael Peña, Aaron Eckhart nebo Josh Brolin. Třeba. Jenom pro úplnost, Peter Skarsgaard do role záporáka byla naopak dobrá volba, tak jako Haylet Bennett v hlavní ženské úloze, u níž je zase dobré, že není „okoukaná“, byť má už na kontě i známé projekty (Hardcore Henry, Equalizer).

Filmu, tedy Sedmi statečným, na pozoruhodnosti však nepřidaly ani některé kostýmy, které na sobě nosí výše uvedení. Najdou se i bídnější dialogy a repliky, sem tam nějaký naprosto zbytečný, méně logický čin … A pochopitelně nescházejí odkazy na originál (včetně motivu Elmera Bernsteina), povětšinou nepřekvapivě do děje násilněji narvané. Jak by bylo skvělé, kdyby se od těchto odkazů nových Sedm statečných zcela oprostilo a prostě si více jelo svou vlastní cestou, aby měl divák častěji pocit, že sleduje něco neotřelejšího. To, co opravdu zaloužilo ponechat, tedy témata jako čest a důstojnost, se v podstatě vytratilo. Smysl pro spravedlnost ale naštěstí zůstává a de facto nově se přidává pomsta.

Sedm statečných má určitě větší komerční předpoklady, než kupříkladu nový Ben-Hur (od stejného studia). Přeci jen westerny minimálně u nás potáhnou více než biblické eposy. A samozřejmě, původních Sedm statečných nezískalo 11 Oscarů. Je několik věcí ze Sedmi samurajů, které jsou výborné. Je několik věcí z původních Sedmi statečných, které jsou výborné. Ale je pouze jedna věc, která je opravdu výborná v nových Sedmi statečných. A to závěrečná přestřelka, sestříhaná tak, že by to možná stálo za podrobnější rozbor. Režisér Antoine Fuqua během ní také dost přitlačí na pilu, tudíž některé momenty z ní jsou proto působivě syrovo-naturalistické. Až se nelze přestat divit tomu, že si film v USA udržel tu nejideálnější přístupnost. (A taky jsou tu skoro v každé druhé scéně štětky.) Přesto nových Sedm statečných obrovskou díru do světa sotva udělá (na rozdíl kupříkladu od Osmi hrozných). Sotva se stane kultem, avšak navždycky půjde o poslední počin, k jakému skládal hudbu James Horner. Bohužel. Více k tomuto bijáku asi netřeba dodávat. 

FOTO: Forum Film