Tak trochu. Hlavní postavou je mladík ve věku středoškoláka, který by rád zasunul. Což o to, protože je citlivka, holky (včetně zkušené děvky!) se na něj lepí. Tolik, až to stojí za zamyšlení. Ale má takový menší problém, který mu milostné potěšení znesnadňuje. Kamarád mu proto poradí, aby to zkusil s chobotnicí (nikoliv s koláčem), protože je taky měkoučká a protože není náhoda, že se (podle něj) anglicky řekne octoPUSSY. Do toho ještě dojde na nějaké neshody v rodině … Ale nebýt těchto věcí, byl by film Short Skin jistě naprosto bezstarostnou komedií o radostech (a možná i nějakých těch opravdu droboučkých starostech) dospívání.

Zase ale neplatí, že by Short Skin byl za těchto okolností více dramatem než komedií. Jelikož režisér Duccio Chiarini podává tenhle příběh s určitým nadhledem a rozhodně nutno poznamenat, že se jedná o velice vyzrálý debut! Není náhoda, že se podíval i na filmové festivaly do Benátek a do Berlína. Režisér vypráví o hlavní postavě upřímně, ale nechává na divácích, jestli s ní budou soucítit nebo jestli zůstanou vyloženě nezávislými pozorovateli, kteří se budou více soustředit třeba na lokace a to specifické středomořské sluníčko.

Ona totiž ta hlavní postava nepůsobí zrovna dojmem sympaťáka. Nevýrazný, hubený, citlivý, bázlivý jedinec s tichým skřehotavým hlasem, jemuž dělá problém i vystrčit hlavu za jízdy z vlaku (prý snad aby si ji neurazil o sloup), jistě není ten typ hrdiny, jakému obecenstvo obvykle drží palce. Ale tenhle Edoardo prostě stejně dokáže nějakým způsobem přesvědčit o tom, abychom mu dali šanci. Možná je to tím, že se kamarádí s Franceskou Agostini, která se v jeho přítomnosti objevuje zcela nahá. Možná to může být právě tím, že je tak netypický. A možná to může být taky tím, že jeho problém není nijak extrémně výstřední – že je to prostě outsider, který má šanci se alespoň v něčem změnit a přestat být outsiderem.

Zároveň má nepochybně kliku, že nikdo z okolí se mu neposmívá, ale naopak se mu všichni snaží pomoci, včetně té dobrosrdečné děvky. Vůbec charaktery všech postav, tedy nevyjímaje ty, co mají vyloženě malý prostor, jsou přesně definované a jejich jednání proto nikdy nepřekvapí. Herci i herečky navíc předvádějí takové civilní, přirozené herecké výkony, což příběhu pochopitelně přidává na realističnosti, ale přesto se mu nedaří zapojit více do hry emoce postav (protože ty prakticky nic pořádně neprožívají – a to jsme v Itálii!), aby zanechal hlubší dojem.

Short Skin je hodně zajímavý film, kterému bych přál, aby si na něj našli diváci i divačky cestu, což v tomto případě znamená navštívit jednosálová či dvousálová kina, povětšinou s velkou pravděpodobností ještě k tomu mimopražská. Je velmi pěkně natočený, a to včetně milostných scén, které jsou podány citlivě, opravdově, ale přitom nikoliv explicitně. Navíc mu nechybí zřetelně jasná a divácky vděčná závěrečná myšlenka. A taky nám v něm jako bonus docela pěkně zahrají. Zkrátka celkový dojem z tohoto bijáku je překvapivě dobrý.

FOTO: Film Europe