Abych pravdu řekl, před zhlédnutím filmu jsem věděl, co se onou podtitulní Občanskou válkou myslí, ale po zhlédnutí filmu mi připadá, že to bylo myšleno, ale nerealizováno. Namísto toho, aby se Captain America a Iron Man rozkmotřili (a tím myslím opravdu rozkmotřili – ostře rozkmotřili) ještě během expozice, nebo aby šlo o první plot point, který právě úvodní dějství ukončuje, musíme si počkat až do druhé poloviny. Předtím je to spíše takové víceméně nevinné pošťuchování, jaké jsme mezi Avengery zvyklí vídat už od jejich prvního společného dobrodružství.

A ani potom se vlastně nestane skoro nic extrémně vyhroceného, i když tomu vzhledem k dalším událostem ledacos nasvědčuje. S výjimkou „dvoustránkové“ bitvy mezi Avengers, tj. Falcon, Winter Soldier, Ant-Man, Hawkeye a Scarlet Witch na Captainově straně a Vision, War Machine, Spider-Man, Black Panther a Black Widow na Iron Manově straně. Tahle pasáž nepostrádá na velkoleposti a z celého filmu je suverénně tou nejzábavnější. Proto klidně mohla být třeba o deset minut delší. Nicméně to by asi nebylo dost dobře reálné, protože už tak se rozpočet Captaina Ameriky: Občanské války pohybuje okolo 250 milionů dolarů. Ačkoliv třeba X-Men: Budoucí minulost je o padesát milionů levnější blockbuster a přitom působí o poznání velkolepěji.

S většinou z uvedených postav, včetně Falcona v pěkném souboji s Ant-Manem v loňském Ant-Manovi, jsme se už setkali. Některé jsou ale upgradeované, což není pokaždé ku prospěchu (Spider-Man připomíná slušnou verzi Deadpoola). Ale třeba takový Vision je neuvěřitelně zajímavá bytost, neboť mu Paul Bettany dokázal vtisknout duši. Úplným nováčkem je tedy z těch významnějších pouze Black Panther (pravda, taky Zemo, nicméně ten si téměř po celou dobu separovaně „jede to svoje“), který se samostatného bijáku dočká v roce 2018. Měl ho ale mít už dávno, protože takhle zůstává dost nezodpovězených otázek, z nichž ta nejzásadnější zní: Jak se z prince afrického státu Wakanda stal superhrdina? Pádné důvody k tomu jistě jsou, ale bez naexponování pro komiksů méně znalé jedince je to stejně pochybné, jako kdyby měl nějaké neobyčejné schopnosti princ Akeem (Eddie Murphy v Cestě do Ameriky).

Kdepak, scénář Christophera Markuse a Stephena McFeelyho je prostě ve srovnání s naprostou většinou ostatních superhrdinských špatný a ta hlavní zápletka, resp. ten hlavní důvod, kvůli kterému ke konfliktu mezi kamarády-superhrdiny dojde, je prostě dost hloupý. Troufám si tvrdit, že i první samostatný Hulkův film byl lépe napsaný. Jeho nevýhoda spočívala hlavně v tom, že režíroval někdo, kdo zřejmě pořádně netušil, s kým a s čím má tu čest. Captain America: Občanská válka se navíc pokouší propojit komiksový svět s tím skutečným, což je teprve šlápnutí vedle, jelikož nám i kvůli tomu přibývají málo záživné dialogy. Nebo monology – viz ten závěrečný. Když je úderný, smysluplný, fikaný, trefný a snad i trochu dojemný a cool, může klidně výrazně vylepšit celkový dojem. Tady se ale nic takového nestalo.

Režisérští bráchové Anthony a Joe Russo jsou podle mého extrémně nadhodnocovaní. Celou captainsko-americkou sérii posouvají někam, kam by se vůbec posouvat neměla. Je mi až smutno, když si pomyslím, že v Marvelu se těší takové důvěře, že jim byla svěřena režie třetích dvoudílných Avengers! Neboť s výjimkou té jedné výše zmíněné, akční scény tentokrát za mnoho nestojí. Některé jako by byly v určitých momentech mírně zrychlené, díky čemuž jsem si vzpomněl na Útěk z MS-1, který rovněž obsahoval nějaký ten podobně bizarní moment. A to není dobré.

Captain America: Občanská válka je film, který bychom teoreticky mohli považovat za v určitém smyslu zlomový, co se marvelovského univerza týče (a DC Comics má vlastně taky smůlu, že to svoje začíná budovat až teď). Především z toho důvodu, že pokud to takhle půjde dál, mohlo by se stát, že se diváci brzy komiksových spektáklů přejí, jelikož už tento nepřináší prakticky nic nového (tohle mi došlo při Avengers: Age of Ultron, ačkoliv tam alespoň není pochyb o tom, že Joss Whedon věděl, co chce divákům naservírovat, a také nám to naservíroval). I když to asi ještě nebude otázka měsíců. A nepřináší ani Thora, ani Hulka, ani Nicka Furyho, byť o prvních dvou jmenovaných se zmíní. Řekl bych, že by bylo skvělé, kdyby Kevin Feige a ostatní odpovědní najali režiséry s navýsost osobitým rukopisem, případně takové, jejichž doménou doposud byla žánrově zcela odlišná díla. Pak bychom se svým způsobem mohli vrátit do těch časů, kdy to bylo nové a svěží jako první Iron Man.

FOTO: Falcon