Spousta z vás už tedy asi Vykoupení z věznice Shawshank viděla, ale přesto: V roce 1947 přišel do shawshankský věznice Andy Dufresne. Ellis Redding, přezdívaný jednoduše Red, tam v tu dobu byl už dvacet roků. Vybudoval si pověst toho, který dokáže sehnat skoro všechno (jak sám skromně říká, takového člověka najdete ve všech vězeních v USA). Není proto divu, že se Andy zhruba po měsíci dá do řeči zrovna s ním. Potřebuje totiž geologické kladívko, jelikož má zálibu v geologii. Současně s tím se vyzná v daních, neboť před dvojnásobným doživotním trestem za dvojnásobnou vraždu (manželky a jejího milence), kterou – jak tvrdí – nespáchal, pracoval jako viceprezident jedné významné banky. A protože se nikdy nevzdává NADĚJE, věří, že mu tyhle znalosti a dovednosti pomohou k tomu, aby jednou mohl vyjít za zdi tohoto nápravného zařízení. Za zdi, které většina ostatních muklů nejprve nesnáší, pak si na ně zvykne, a pak na nich začne být závislá. Alespoň tohle říká Red.

Když jsem viděl Vykoupení z věznice Shawshank poprvé, přinutil mě podívat se podívat se na další tehdy dostupné filmy odehrávající se převážně ve stejném prostředí (Věznice, Zelená míle, Velký útěk, Frajer Luke, Motýlek, Útěk z Alcatrazu, Brubaker, Kriminál). Snímek Franka Darabonta, který si právě recenzujeme, z nich nebyl úplně nejlepší, ale rozhodně byl docela jiný. Je na něm totiž cosi unikátního. Ačkoliv podobně unikátních filmů existuje celá řada. Tak proč se právě tenhle usadil na prvním místě žebříčků většiny internetových filmových databází?

Tuhle otázku asi budeme muset nechat bez odpovědi, neboť sám Vykoupení z věznice Shawshank za ten úplně TOP biják nepovažuju. I proto, že ten na Oscara nominovaný scénář Franka Darabonta (který film i režíroval, ale navzdory pozdějšímu úspěchu po vydání na VHS si od té doby připsal na konto pouhé tři celovečeráky!) podle novely Stephena Kinga s originálním názvem Rita Hayworth and Shawshank Redemption není zcela neprůstřelný. Tady snad nebude vadit, když uvedu některé nejasnosti, jelikož si myslím, že film většina z vás zná, a proto nepůjde o spoilery. Jestli se náhodou na jeho zhlédnutí teprve chystáte, tak vynechejte celý následující odstavec.

Takže: to prostě Andyho jen tak, prakticky bez důkazů, odsoudili, aniž by třeba kdokoli vlivný mohl z jeho uvěznění nějak profitovat (asi holt teda neměl to štěstí, že by v jeho porotě zasedlo 12 rozhněvaných mužů)? Skutečně by se mohla stát taková věc, že by byl vyšinutý vrah na cele s obyčejným zlodějíčkem? A navíc by ten vrah věděl, že jeho oběť byl golfista, co měl poměr s manželkou člověka, kterému pak obě vraždy přišili? A že by se ten zlodějíček dostal – zase bez zásahu kohokoli vlivného – až k tomu nevinnému člověku a všechno mu řekl (pokud o tom tedy úmyslně nelhal)? A že se Red po propuštění dostal zrovna do toho samého bytu, co byl předtím Brooks? A Andy - tak inteligentní mukl a přesto nepoznal, proč se ředitel nehodlá Tommyho tvrzením zpočátku vůbec zabývat. A ještě: Andy dělá v této oblasti evidentně nevzdělaným bachařům daňového poradce. Není pravděpodobné, že by se za ty roky, co sedí za mřížemi, daňové zákony změnily, tudíž by se sám mohl snadno dopustit nějaké chyby? Přitom on vlastně ředitele a bachaře Hadleyho udá až těsně před útěkem tím, že vymění čistou složku za kompromitující. Kdyby to udělal dříve, …

Inu, kdyby to udělal dříve, tak by nebylo možné dosáhnout té s nezdolnou nadějí související katarze a snad i naprosto obyčejné úlevy, jaká provází vlastně celou závěrečnou čtvrthodinku. Ačkoliv poslední scéna je až natolik jiná (kde je třeba nějaký dům?), že by se dala přečíst tak, jako ta závěrečná v Titaniku. Ale na to většina diváků a divaček patrně vůbec ani nechce pomyslet. Protože se dvěma hlavními postavami předtím strávíme dvacet roků ve věznici a jsou napsané a zahrané (výborný Tim Robbins a ještě lepší Morgan Freeman) tak, že prostě nikomu nemůžou být lhostejné. Jsou sympatické navzdory tomu, že Red, který celý příběh vypráví, je „jediný vinný člověk v celém Shawshanku.“ Ale ví, že udělal chybu a komisi pro možnost podmínečného propuštění to každých deset roků opakuje.

Tenhle Andy Dufresne, to je vskutku mimořádně pozoruhodná postava. Nesmírně inteligentní a vysoký – tedy hned dva důvody, proč mezi ostatními vyčnívá. Život za mřížemi se mu zásadně změní ve vynikající scéně, která ovšem byla jaksi násilněji vystavěna tak, aby byla co nejdramatičtější. Jedná se o tu, kdy při dehtování na střeše haly na poznávací značky poradí dozorci Hedleymu, jak vynaložit s těmi pětatřiceti tisíci, za což ostatním zařídí „Bohemian (!) Style Beer“. Za celou dobu se nedozvíme, proč to udělal. Jestli si chtěl jen šplhnout nebo už tehdy všechno pečlivě plánoval …

Ať už to bylo tak nebo tak, důležité je, že tyhle postavy jsou uvěřitelné! Tak jako ostatní spoluvězni – Heywood (William Sadler), který určitě není zlý člověk, Tommy (Gil Bellows), ačkoliv ten by byl uvěřitelný pouze za předpokladu, že je „pravdivý lhář“, či Brooks (James Whitmore), k jehož osobnímu příběhu se záhy dostaneme. Vedle spoluvězňů jsou tu ještě násilnický dozorce Hedley (Clancy Brown) a nepoctivý ředitel Norton (Bob Gunton), který by si rád přivydělal na důchod. Tihle dva nejsou vzhledem k jejich profesím jen tak nějakými záporáky. A takovéto zlo, to by mělo být tuplem po zásluze potrestáno.

Vězení je totiž hodně specifické místo. Takové, jaké dokáže člověka naprosto změnit. Jasně, přesto to je jeho účel, ale když za těmi zdmi věznice stráví někdo celý život, jako právě Brooks, bývá pro tyto jedince návrat do společnosti nesmírně obtížný. Brooksův příběh po propuštění ve filmu uvidíme, ačkoliv zase zanechává poněkud rozporuplné pocity. Nejen kvůli vypuštění havrana Jakea na svobodu, jelikož to nebylo vyloženě nutné, ale mělo to být prostě pouze dojemné. Na jednu stranu díky němu ukazuje Vykoupení z věznice Shawshank snad nejlépe ze všech filmů, jak obtížný je návrat do společnosti pro lidi, kteří za mřížemi strávili většinu života, a tudíž mají strach, který dělá z lidí vězně. Avšak na tu druhou se jedná o pramálo důležitou vsuvku, protože nás mají nejvíce zajímat Andy a Red, z nichž se stanou velcí kamarádi. Redův příběh navíc ten Brooksův nepředznamenává. I tady jde o naději, která naopak dává lidem křídla, a něco, co vám dodá energii a požene vás vpřed. Ve vězení k tomu postačí třeba nové knihy, Rita Hayworth ve filmu Gilda, plakát Raquel Welch v cele či všude slyšitelný zpět dvou Italek, který pustíte, i když víte, že vás pošle na samotku. Venku to může být kupříkladu zvědavost související s tím, co najdu u zdi pod dubem …

Vykoupení z věznice Shawshank je taky dílo, při kterém se poprvé v historii stalo, že byl na Oscara (film si celkem připsal sedm neproměněných nominací) nominován výjimečný umělec Roger Deakins. Jeho kamera jest skutečně precizní v každém svém pohybu a výrazným způsobem dopomáhá k vytvoření úžasné dobové atmosféry. Jinak se ale vlastně dá Vykoupení z věznice Shawshank považovat za takovou pěknou pohádku. Pohádku s reálnými postavami (včetně Randalla Stevense). Což by mohl být jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč se z něj vyklubala tak kultovní záležitost. Protože kdybychom to vzali do důsledku, tak ty snahy o nějaké vykoupení tu příliš nefungují ani v symbolické, ani v žádné jiné rovině. Je vskutku zamyšleníhodné, že přesto dokáže tenhle počin skoro na všechny diváky a divačky tolik zapůsobit.

FOTO: cinema.de