První část najdete tady a druhou tady.
 

FDb: Jak seš na tom s cizíma řečma?
Jaromír Nosek: Je to peklo. Čtyřikrát jsme byli s paní v Indonésii, kde mám výbornou angličtinu, dokud nezačnu mluvit s Australanama. Ale snažim se hodně cestovat a vždycky, když se vrátim, chci okamžitě mluvit španělsky, anglicky, francouzsky, italsky, to je jasný. Ale to prostě za chvíli opadne, protože to tady nepotřebuješ. A pak točíš v nějaký zahraniční produkci, jako třeba Child 44, a produkční ti něco vysvětluje a ty by ses nejradši nakopal do držky, protože mu rozumíš půlku. A pak tam byl režisér Daniel Espinosa, se kterým jsem se chtěl potkat a mluvit s ním, ale nemůžeš nic a radši se schováváš. S Tomem Hardym si podáváš ruku a bojíš se, že se tě na něco zeptá. Takže tu angličtinu určitě chci. Jediný, co si myslím, že umím dobře slovensky, že občas někdo nepozná, že nejsem Slovák. Ale tím to končí.

FDb: V roce 2008 jsi hrál nejen v nejdražším českým filmu všech dob, ale i v jednom z nejlevnějších. Jak vzpomínáš na natáčení Kuliček?
Jaromír Nosek: Ano! Tam vlastně za to nebyly ani žádný peníze. A když jsem to viděl, tak ta povídka, ve který hraju, mi připadá taková fádní, a ty ostatní tři mi připadaj strašně dobrý. Ten film je nedoceněnej, bohužel ho nikdo nezná. Stejně jako Lovce a oběti, ale ty Kuličky byly trochu o něčem jiným. Tak to je mi líto, protože tam je hodně dobrejch věcí. Třeba i ta, že tam hraje fůra neznámejch herců, který dneska už jsou známý, jako třeba Jirka Vyorálek. Taky jsem se tam potkal se spoustou zajímavejch lidí … Kdyby alespoň do televize se to občas dostalo.

FDb: Televizní diváci tě znaj hlavně ze seriálu Vyprávěj …
Jaromír Nosek: Vyprávěj bylo dobrý. Já nemám rád český nekonečný seriály. Tenhle je sice dlouhej, ale je to retro a moje postava je krásná a dobře napsaná …

FDb: Taková se možná hraje ještě líp, než kdejakej záporák, ne?
Jaromír Nosek: No protože je pozitivní. Je to hodnej kluk, kterej nesnáší komouše a systém a chce bejt spravedlivej. Takže to se dobře hraje. Byl tam dobrej tým, i když ke konci už trochu sklouzáváme, ve smyslu víc budeme točit a míň budeme dělat fakta, takže ke konci už to začala bejt spíš taková Ordinace. A pak se mi líbilo, že tam bylo jenom takový fragmentální líčení. My jsme začínali vlastně někde v roce 1965 a bylo to do roku 2005, takže mně mělo bejt asi tak čtyřiašedesát. Ale ono to mělo bejt tak, že ty hlavní postavy jsou trochu jako Simpsonovi – že nestárnou, že jsou víceméně stejné a kolem nich se dějí věci. A že někdo psal, že „v té době to tak nebylo,“ tak to mi je celkem jedno, protože zase je tam nějaká přidaná hodnota zábavy, že to prostě není jenom dokument. Bavilo mě to moc.

FDb: Co řekneš k Saxáně a Lexikonu kouzel, kde ses objevil v menší roli?
Jaromír Nosek: Radši nic. Tam byly malý peníze, ale to bylo kvůli efektům. Zase – čteš scénář, i když vlastně ani nečteš, protože je to pohádka a skoro nic z toho nevyčteš. Hraješ tam policajta, zkusíš k tomu vymyslet, že třeba budeš šišlat nebo něco ... A pak na to koukáš a prostě to není dobrý.

FDb: Policajta jsi hrál i v ROMingu …
Jaromír Nosek: Já jsem policajta hrál celkem sedmkrát. A s Bolkem Polívkou hrát, to je vždycky sranda. Navíc vynikající byli ti cikánský muzikanti. Ten jeden začal nádherně hrát na housle a ten druhej mu říká: „Co to hraješ? Jak jsem tě to učil?“ A ten první zase začal hrát pro naše uši úplně stejně a ten druhej ho pochválil: „Takhle se hraje!“

FDb: Čistě teoreticky, dovedeš si představit, že kdybys nebyl herec, byl bys policajt?
Jaromír Nosek: Ne, ne. Bavilo by mě bejt kriminalista, ale normální pochůzkář bych bejt nechtěl.

FDb: Co tě na herectví nejvíc baví?
Jaromír Nosek: No přece to herectví. (úsměv)

FDb: Neláká tě vyzkoušet si režii?
Jaromír Nosek: Hrozně bych chtěl! Ale víš co, přemluvit někoho, aby nechal herce režírovat … myslim, že mi to někdo dovolí, až mi bude třeba čtyřicet. Vždycky, když tě někdo režíruje, tak tě napadá strašně nápadů. Ale je něco jinýho vymýšlet u polotovaru a vymýšlet to celý. I kdybych měl čas na přípravu … no, uvidím.

FDb: Máš nějakej oblíbenej film?
Jaromír Nosek: Můj oblíbenej film byl kdysi Lost Highway od Lynche, ale to byla taková doba, kdy prostě chceš, aby to byl tvůj nejoblíbenější film. A nebudeme si říkat, že rozumím, co se tam v tom filmu stalo. Ale měl jsem taky hrozně rád filmy Dannyho Boylea – Mělký hrob, Trainspotting … I proto, že jsem měl vždycky rád Ewana McGregora.

FDb: Dalo by se teda říct, že byl tvůj hereckej vzor?
Jaromír Nosek: Já si beru z každýho něco. Ty se díváš, že on hraje tohle takhle, a přitom by to šlo zahrát úplně jinak. Takže z každýho herce si něco bereš. A když se nějak formuješ na tý škole, tak pro mě bylo super, že byl ten Ewan úplně přirozenej. Nebylo to žádný herecký čarování, ale byly to živý, reálný postavy. Nebo Steve Buscemi – taky výbornej.

FDb: Máš nějakou speciální metodu, jak si snadněji zapamatovat texty?
Jaromír Nosek: U mě to trvá strašně dlouho. A můj mozek má ještě takovou anomálii, že debilní texty se debilně učí. Takže když pozná, že je to hrozná vata, tak se to vůbec nechce naučit. A většinou u toho potřebuju chodit a většinou potřebuju někoho, aby mě z toho zkoušel. Jakože bych si sám přečetl text a uměl ho, tak to ne. Kdysi jsme to řešili ještě v Brně s Tomášem Matonohou a ten říkal, že si to tak dlouho čte, až to umí. U mě to takhle nefunguje.

FDb: V únoru šla do kin pohádka Řachanda. Jak bys představil postavu, kterou tam hraješ?
Jaromír Nosek: Tam mám takovou roli … Je to takový „jimcarreyovský“ výstup, a bylo to asi to nejtěžší, co jsem kdy dělal. A nejtrapnější, protože děláš držky a nikdo tam u toho kromě režisérky není, takže se nikdo nesměje. A jde o to, že ten týpek je rétor a vypije takovej nápoj, jako všichni v té pohádce, a potom to, co jim šlo nejvíc, jim najednou nejde. Takže na to jsem hrozně zvědavej.

FDb: Na jakých dalších projektech ses v poslední době ještě podílel?
Jaromír Nosek: No, klipy Zastávka na znamení a Kdybych byl španělský král, dokumenty Apoštol národní zrady a Cesta kolem světa za 60 dní, seriály V.I.P. vraždy, Na vodě, Ohnivý kuře a Dr. Kellerová, cykly České televize Bohéma, Četníci z Luhačovic a Sám v muzeu, filmy Seznamka, Die Dasslers a Zookeeper’s Wife. 

FOTO: divadlokomedie.eu, iprima.cz