Někdy se stane, že i postarší lidé musí znovu začít chodit na průmyslovku (tj. aniž by sami chtěli). Jindy se zase může přihodit, že ještě starší lidé nastoupí jako stážisti do společnosti, která se zabývá módou (z filmu to nevyplývá tak úplně jasně, stejně tak proto úplně nedávají smysl ty pohovory). Jako třeba Ben Whittaker, jenž by se měl stát pravou rukou samotné zakladatelky Jules Ostinové (s Julesem Winnfieldem nemá nic společného ;-) ), která po firmě ráda jezdí na kole. Ta je sice extrémně zaneprázdněná, ale pro nového pomocníka stejně nějakou dobu nemá žádnou práci (bude se muset nějak sám připomenout). Později ho začne považovat za příliš zvídavého, ale následně zjistí, že jí rozumí snad lépe, než kdokoliv jiný (proto bude chtít znát jeho názor na nejrůznější věci).

Jak už bylo uvedeno, z filmů Nancy Meyers prýští ona laskavost, miloučkost a zjevně i upřímnost v tom smyslu, že by si sama režisérka s největší pravděpodobností přála, aby se k sobě všichni chovali takhle hezky. To znamená, že natáčí komedie, které nevzbuzují žádné kontroverze, v pohodě se obejdou bez sprostých slov a rozhodně nikoho ničím nenaštvou. Přesto to platí i pro Stážistu, ačkoliv nemůže být nejmenších pochybností o tom, že se najdou komedie, které jsou ještě laskavější. Jako třeba Bláznivá, zatracená láska.

Tomuto počinu navíc nesvědčí poněkud bizarnější podzápletka s hledáním nového CEO (Chief Executive Officer), což je výraz pro ředitele, dále potřeba sbližovat některé postavy (asistentka Becky a asistent Jason), a pak také ještě jedna, řekněme poněkud osobnější linka (tím nemyslím tu s Rene Russo), třebaže i ta skončí laskavě. A pak je tu samozřejmě ještě ta odbočka spočívající v tom, že Jules omylem pošle email nesprávné osobě, a tudíž bude zapotřebí vloupat se do matčina domu a zprávu smazat. To vše ve stylu Dannyho parťáků, což znamená v nejlegračnější scéně filmu (neplést význam slov legrační a laskavý!).

Na Stážistovi jsou ovšem přeci jen nejlepší společné scény Roberta De Nira a Anne Hathaway. Naštěstí je jich hodně a jsou ještě laskavější než ty, ve kterých se společně neobjevují. Jules se zmiňuje o své matce, ale o jejím otci se prakticky nic pořádného nedozvíme, což znamená, že právě Ben jí ho z velké části nahrazuje. Robert De Niro hraje Bena jako sečtělého, životními zkušenostmi ošlehaného pána, jenž se sice téměř půl století věnoval jedné profesi, ale přesto to vypadá, že se vyzná snad ve všem kromě mrkání. S ledasčím tedy může poradit. Anne Hathaway hrála třeba už v Ďábel nosí pradu, ovšem musí se nechat, že jak celý tento film z roku 2006, tak její herecký výkon v něm za Stážistou zaostávají. A navíc jí to tady ohromně sluší.

Stážista obsahuje na DVD krátké bonusové video, které nám však příliš zajímavých informací neprozradí. Ale to vlastně není až tak důležité. Důležité totiž je, že samotný film spoustu diváků a hlavně spoustu divaček pohladí, protože styl Nancy Meyers je v tomhle jedinečný. Konkrétně v tomto případě by ale jistě bývalo nebylo na škodu, kdyby si autorka ještě více vyhrála se scénářem. Proč ne – kupříkladu přidala další drobné legrační odkazy, jako právě ten s Dannyho parťáky či De Nirovo povídání se zrcadlem (viz také Taxikář). Zkrátka pro mě zůstává jejím nejlepším filmem ten, který režírovala jako druhý a který nese název Po čem ženy touží.

FOTO: Freeman Entertainment