Pokud jste jej – tak jako já – neviděli, tak vězte, že to vůbec ničemu nevadí. Teda, kromě toho, že nepochopíte asi dva vtípky a určitě by nebylo od věci zjistit, jak se kočka jako Angela dala dohromady s týpkem, jako je Ben Barber. Jestli to teda jednička vysvětluje. Tahle specifická figurka se čerstvě stala policajtem a ráda by spolupracovala spolu s budoucím švagrem Jamesem Paytonem na případu v Miami, kde zjevně provádí ilegální činnost jistý Antonio Pope. James nejprve nechce Bena přizvat, ale nakonec musí, protože nikdo neví, o čem by pak tenhle biják měl být. A navíc byl zraněn jeho parťák Tyrese Gibson. Společně potom natrefí na Antoniova experta A.J., a také na místní policejní krásku Mayu, která by jim mohlo pomoci s vyšetřováním případu.

Zase už tady máme další komedii, ve které jsou hlavní hrdinové policajti. Tentokrát jsou černí (jako Mizerové) jeden z nich (ten normálnější) vypadá jako Ice Cube a ten druhý (komičtější) blbne jako Kevin Hart. Ani jeden z nich samozřejmě není uvěřitelný, ale v Poldově švagrovi to vůbec nevadí, protože stejně se na něj dá koukat. Tedy za předpokladu, že víte, co od takového počinu očekávat. To znamená především neoriginální zápletku a skopičiny dělajícího Kevina Harta. Vlastně od něj se asi odvíjí, jak se vám tenhle biják bude líbit. Komediální talent (spočívající především v ukecanosti) určitě má, scenáristé pro něj napsali odpovídající repliky a občas jej dostanou do ošemetné situace, ze které dokáže stejně celkem v klidu vybruslit, nicméně ne každému se takové šaškování musí líbit.

Od většiny podobných nenáročných komedií se Poldův švagr liší tím, že akční scény jsou překvapivě hodně zábavné. Nejvíce ta první, a pak ta, ve které Ben běží přes zahrady za A.J. To překvapí, když je pod filmem podepsán režisér se scenáristickým příjmením Tim Story, jenž přivedl na svět původní Fantastickou čtyřku a její pokračování Fantastická čtyřka a Silver Sulfer. Nebyly to úplně marné bijáky, ale určitě se z nich dalo vytěžit víc. A to samé platí i pro námět Poldova švagra, ačkoliv je fakt, že tady to o mnoho lépe patrně už za žádných okolností dopadnout nemohlo.

Přestože jsou i některé vedlejší role dobře obsazené. Šéfa hlavních postav hraje Bruce McGill, Mayina šéfa ztvárňuje Carlos Gómez, což potěší příznivce Desperada, A.J. je Ken Jeong, což potěší příznivce trilogie o Pařbách, Maya je sexy jako Olivia Munn, Angela má svůdné tvary Tiky Sumpter a docela pohodového záporáka si evidentně užívá Benjamin Bratt. Nejsou to sice charakterově hluboké postavy, avšak když si k tomu připočteme několik dobrých hlášek a výborný střih, stejně nám vyjde, že Poldův švagr není až tak hloupé dílo, jak by kdekdo mohl třeba podle zahraničních ohlasů předpokládat. Sice pochopitelně maximálně předvídatelné, ale určitě ne hloupé.

Poldův švagr je v pohodě film, dalo by se napsat. Nic si nekomplikuje složitým CGI ani třeba únavnými dialogy. A co je důležité – absurdita a nadsázka i těch nejabsurdnějších a nejnadsazenějších scén je ještě v normě. Včetně té svatební, i když, pravda, možná s výjimkou krokodýla – ten už je nad normou. A když k tomu všemu ještě připočteme vskutku úderný soundtrack a polonahé roštěnky, je třeba si říci, že Poldův švagr je docela příjemným překvapením. A nebýt zhruba desetiminutové opravdu slabší pasáže ve druhé polovině, mohl dopadnout ještě lépe. Přesto určitě zaujal natolik, že si rozhodně doženu tu první část.

FOTO: CinemArt