Jeden svět

Recenze: LOVE

Vydáno dne 15.09.2015
Regulérní 3D porno? Jo i ne!
Žili byli tři – Electra (Aomi Muyock), Murphy (Karl Glusman) a Omi (Klara Kristin). Třetí zmíněná byla původně jenom figurkou, která měla splnit nejtajnější sexuální touhy prvních dvou. Jenže nakonec to skončilo nevěrou a narozením dítěte. V ten moment si Murphy uvědomí, že i když je na svého potomka s Omi hrdý, pořád miluje Electru. Jakoby zásahem nějaké vyšší moci se mu ozve její matka a oznámí, že je nezvěstná (tedy Electra, nikoliv ta matka). Podle všeho se stýká s nesprávnými lidmi, kteří ji uvrtali do světa drog. Murphy, jehož jméno odkazuje k Murphyho zákonům (pokud náhodou nevíte, o co přesně jde, ve filmu vám to bude titulkem vysvětleno), podobně jako tomu úsměvně bylo u jedné z postav v Interstellaru, si tak začne rekapitulovat to nejpodstatnější, co spolu s Electrou prožili.

Tenhle počin možná může na první pohled působit dojmem, že se jedná o vcelku lacinou, stupidní a prvoplánovou provokaci. Jenže Gaspar Noé není Lars von Trier a LOVE není žádný op(r)us typu Nymf()omanky. Argentinsko-francouzského režiséra totiž mnohem více zajímá vztah dvou mladých lidí se vším, co k němu patří. V tomto případě však jako by si vybral pár, který v některých ohledech zachází o něco a jindy zase o dost dál než většina ostatních. Díky nasvícení scén či zvoleným velikostem záběrů se dá směle tvrdit, že se režisér snaží spíše probudit v divácích imaginaci, než aby všechno (doslova všechno) postavil na takříkajíc neskrývaném „fyzickém aktu lásky“, jak jej známe všichni (doslova všichni) z ruzných „žánrových“ filmů a videí. Asi však netřeba nijak zvlášť upozorňovat na skutečnost, že na jedinečného Pestrobarvce petrklíčového v tomto směru rozhodně nemá ani v tom nejmenším!

Samozřejmě, že se ale v LOVE najdou momenty, kdy si Noé (jenž chce zároveň pobavit několika specifickými vtípky ke své osobě) neodpustí nepoměrně explicitnější výjevy. Sice by se pomalu daly spočítat na prstech jedné ruky, což na 130 minut dlouhý film opravdu není mnoho, vzhledem k tomu, co se o LOVE po uvedení v Cannes povídalo, nicméně jejich účel šokovat spočívá v tom, že přicházejí povětšinou po ostrém střihu v momentech, kdy byste je nejméně čekali. Tedy s výjimkou úvodní scény, protože tam se dalo předvídat, že režisér hned vyrukuje s něčím odvážným, snad aby si s diváky mohl později trochu pohrát. Především v tom zmíněném smyslu, že to vlastně až tak skandální dílo nebude.

Sám na něm za vůbec nejskandálnější považuju skutečnost, že si v něm Gaspar Noé dovolil použít hudbu legendárního Johna Carpentera. Jasně, do scény, ve kterých zazní, se jako podkres vcelku hodí, ale v šírších souvislostech, tedy pokud patříte ke skalním příznivcům tvůrce Přepadení 13. okrsku, Útěku z New Yorku a dalších skvostů, to lze chápat jako určitou dehonestaci. A to je něco, co se v případě titulů jako LOVE nepromíjí! A co se 3D týče, efekt se do značné míry bortí tím, že každý střih je v podstatě vyveden přes krátkou černou zatmívačku, což může symbolizovat buď mírný posun v čase, nebo nějaký rádoby inovativní tvůrčí postup, anebo něco úplně jiného.

LOVE je takové vícevrstevné artové 3D skoroporno, jenž má celkem velkou výhodu v tom, že se v něm najde dost situací, které se dají interpretovat minimálně dvěma různými způsoby, takže tu mnohem, mnohem více, než u kteréhokoliv jiného počinu z poslední doby záleží na povaze, cítění a vůbec osobnosti konkrétního diváka či divačky. Kupříkladu někomu bude závěr připadat bezvadný, jiní se mohou po těch dvou hodinách (právem) cítit trochu podvedení. Ale co taky čekat od vícetvrstevného artového 3D skoroporna, že ano?!?

FOTO: Aerofilms
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz