Tak jako Martin Luther King, i John Hammond měl sen. Znovu oživit dinosaury, což se mu také podařilo, jenže celý projekt se poněkud zvrtnul a někteří návštěvníci Jurského parku se ocitli ve spárech těchto potvor. Přesto se nepoučitelné lidstvo, konkrétně tedy osmý nejbohatší člověk na světě Simon Masrani rozhodl, že obří ještěry bude na Isla Nublar nadále pěstovat jakožto součást zábavní atrakce, na které se dá vydělat spousta peněz, protože je o ní pořád enormní zájem. A to se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

Chod parku, resp. teď už přímo světa, má na starosti půvabná Claire, jejíž dva synovci se zrovna mají přijet podívat, přičemž jim pochopitelně zajistí všemožné výhody. Dohlížet na ně má její asistentka, jenže chlapci záhy vezmou roha. Naneštěstí právě v době, kdy se z klece osvobodí vyšlechtěný superinteligent Indominus Rex, jenž zvládá snad všechno kromě lidské řeči. Načež se opakuje situace z prvního dílu, tak jako tomu bylo třeba v Titaniku II. Tentokrát je tu ovšem neohrožený Owen Grady, se kterým se kámoší velociraptoři (můj oblíbený druh). Pro všechny vyjmenované a dalších 22 tisíc lidí se pobyt v Jurském světě změní v opravdu nezapomenutelný zážitek.

Na úvod by bylo asi dobré upozornit, že ten původní Jurský park považuju za jeden z nejpřeceňovanějších filmů všech dob. Jistě, efekty jsou na tehdejší dobu vynikající, ale jinak v něm absolutně chybí kvůli maximální předvídatelnosti napětí, má značně nevyvážené tempo a aktéři před kamerou předvádějí své herecké téměř minimum. A pokud si to správně vybavuju, objevuje se v něm několik méně logických věcí. Ty ale můžeme vidět i v Jurském světě (Steven Spielberg produkuje). Třeba není úplně jasné, proč musí mít brána u zdí obehnaného výběhu nebezpečného dinosauřího zabijáka několik metrů, aby jí mohl při vhodné příležitosti proběhnout ven. A ještě zhruba ve dvou dalších případech se asi řádně podivíte.

Jinak se dá tvrdit, že scénář, pod nímž jsou podepsaní i Amanda Silver a Rick Jaffa, do značné míry Colinu Trevorrowovi usnadnil práci, třebaže obsahuje pár nechtěně úsměvných kliček. V podstatě nebylo zapotřebí přílišné tvůrčí invence, stačilo se jenom řídit heslem „hlavně to nezvorat“. Pochopitelně tu najdou narážky na první film, nicméně naštěstí v omezené míře. Přesto nebude od věci zopakovat, že Jurský svět není remake, nýbrž sequel. Byť s kompletně novými tvářemi, mezi nimiž vynikají Chris Pratt a Bryce Dallas Howard, byť charakterově se jejich postavy zase tolik neliší od těch, které už jsme mohli spatřit v některých jiných amerických velkofilmech. Stejně si vás svými činy hned získají na svoji stranu.

Hlavní pozornost na sebe ale strhávají ti obří tvorové. CGI technologie je v současnosti už tak rozvinutá, že už se snad ani dále rozvíjet nedá. Stále se evidetně dají tímto způsobem vyprodukovat věci, resp. spíše bytosti, které mohou příjemně překvapit svým realistickým vzezřením, byť ve skutečnosti neexistují. Možná i proto si při sledování Jurského světa sem tam vybavíte Transformery či Godzillu. (Ta byla druhým celovečerákem Garetha Edwardse, jenž ovšem – na rozdíl od této „druhotiny“ Colina Treworrowa – při přechodu na o poznání vyšší rozpočet selhal.) Určitě ale uznáte, že Jurský svět je příběhově, charakterově i výpravně propracovanější. I když nějaké své mouchy má.

Jurský svět vlastně také kopíruje zavedenou šablonu hollywoodských blockbusterů. Tedy včetně přístupnosti, aby se tohoto dobrodružství mohli zúčastnit jak velcí, tak i malí diváci, jimž však některé scény zřejmě připraví lehce hororový zážitek. Kór kdyby je uviděli na obřím plátně v kině IMAX, které mimochodem jako jediné nabízí 3D verzi v originálním znění. Opravdu ale jen mimochodem, protože bez třetího rozměru se při sledování jistě obejdete. Bez kinosálu by to ale šlo velmi obtížně, jelikož pouze ten vám dovolí si tuhle solidní podívanou jaksepatří vychutnat.

FOTO: CinemArt