První část rozhovoru je k dispozici tady.

FDb: Vy jste prošel Českou televizí, televizí NOVA i televizí Prima. Kde se vám pracovalo nejlépe? Na které z těch tří období nejraději vzpomínáte?
Pavel Zuna: Tak samozřejmě na začátky v České, respektive ještě Československé televizi. Tam jsem začal dělat svoje první reportáže, pak jsem začal číst zprávy. Pak ze mě dokonce udělali asi na dva roky člověka, který jezdil s Václavem Havlem na zahraniční cesty. To bylo dobré, protože on byl opravdu zvaný na ty TOP cesty. Takže to bylo trochu jiné než dneska, kdy nás, při vší úctě, nikam nezvou. A druhé období bylo na Nově, kdy mně vlastně z ničeho nic padlo do klína, že mám vést celou redakci. Takže to bylo úplně jiné zadání, které vlastně kloubí manažerskou a kreativní práci. A to bylo také strašně zajímavé. A myslím si, že vlastně ani nejsem nějaký extrémní kreativec. Proto se taky nehrnu do scénářů. Ani si nemyslím, že jsem nějaký extrémní manažer, ale docela jsem v tomto období prokázal, že mám tu kombinaci. Jak říká Tomáš Dvořák: „Desetiboj je pro ty, co neumí žádnou disciplínu pořádně.“ Takže si myslím, že šéfredaktorování je pro ty, co nejsou ani dobří kreativci, ani skvělí manažeři.

FDb: A která česká stanice je v současné době podle vás nejlepší, co se kvality zpravodajství týče?
Pavel Zuna: Kdybych řekl jakoukoliv jinou než Českou televizi, tak by to prostě byla katastrofa, protože tu jedinou si platíme. Je nejlepší, ale bohužel s nedostatečným náskokem proti těm ostatním. Jsou tam věci, kterým vůbec nerozumím, ale v té konkurenci a zejména v tom zaměření ... Protože Nova a Prima od nějakého ambiciózního zpravodajství v podstatě úplně upustili. Protože tam když se podíváte na zprávy, tak prostě to důležité, co se děje ve světě, se nedozvíte. To je prostě koncentrované na ta nejnižší a nepodstatná témata. Já vím, že když se někde stane nějaké individuální neštěstí, že je to pro ně zajímavé, ale prostě to není zpráva. My jsme je tam také měli, ale zároveň jsme se je daleko více snažili vyvažovat zahraničními tématy. Já jsem vždycky chtěl, abychom byli lidové zpravodajství. To znamená, že nebudeme bulvár a nebudeme ani úplně veřejnoprávní, ale vždycky jsem měl pocit, že ta témata na veřejnoprávní a soukromé televizi by měla být podobná. Jiný by měl být způsob zpracování. Ale teď tam prostě máte věci, které prakticky nemají žádný přesah. Je to prostě vybočení z normy. Protože na tom světě se dějí tak důležité věci, které se nás už týkají, přestože si to nemyslíme. Takže už jen proto, že v České televizi má zahraniční zpravodajství prostor větší, než úplně okrajový. Jenom nechápu, že nechají odejít nejlepší lidi, kteří tam byli. Například Martina Veselovského, který byl opravdová hvězda, prošel si deseti lety toho vývoje až na ten vrchol. Ale takhle to asi je, no. Ale to by bylo na delší diskuzi o české žurnalistice. Že vlastně tihle lidé už jsou nositeli nějakého vlastního novinářského názoru, jsou dražší a jsou hůře manipulovatelní. Dříve bývala média pod politickým diktátem, dnes je tam hrozně často ekonomický diktát.

FDb: Na Primě vás v podstatě vystřídal olympijský vítěz, desetibojař Roman Šebrle, což byla pro mnohé poměrně kontroverzní volba. Co by podle vás měl mít správný moderátor televizních zpráv?
Pavel Zuna: Měl by být kredibilní. To znamená, že buď má v tom, co dělá, nějakou historii, anebo je velkým fanouškem toho, co dělá. Ideální je samozřejmě obojí. Jde o to, aby ti lidé, kteří se každý den dívají na zprávy, věřili tomu, že ten moderátor o tom ví více než oni. Ale tohle není o Romanu Šebrlem, to je o divném rozhodnutí managementu těch televizí. Roman Šebrle výborně vypadá, naučil se i mluvit. Jenom mám prostě pocit, že bych mu daleko více věřil to sportovní zpravodajství, než to obecné. Ale tady jde i o jakési poselství dovnitř těch televizí, protože ve všech normálních televizích je to tak, že tam jsou redaktoři, kteří tu práci dělají dlouho, a když potom odejde nějaký moderátor, tak by mělo jít o to vytáhnout někoho nejlepšího z toho týmu. Což alespoň ta Česká televize v případě Daniely Písařovicové udělala. Ale to je opravdu zničující pro ty redaktory, protože tahle práce je strašně těžká, když se má dělat dobře. Protože vy jste vlastně každý den režisérem a zároveň scenáristou malého minutového filmečku. Myslím, že ta televize má plno míst pro krásné modelky-moderátorky jinde. V jiných pořadech, ale ne ve zpravodajství.

FDb: Jaké vůbec byly vaše začátky? Kdy jste začínal s prací v televizi?
Pavel Zuna: V roce 1991 jsem přišel do Československé televize.

FDb: A pamatujete si na váš první den v práci?
Pavel Zuna: No, to jsem koukal jak vrána. Vlastně první reportáž, kterou mi odvysílali, byla asi po třech měsících nějaká ani ne minutová zprávička. Já jsem měl ve smlouvě „redakční elév“, takže jsem začínal úplně od nuly. A myslím, že nejlepší manažeři jsou ti, kteří v tom oboru něco strávili a vědí, jak to vypadá odspodu. To platí i pro ty největší firmy jako třeba Microsoft. Já jsem někdy v roce 1996 dělal s Billem Gatesem, tehdy už nejbohatším člověkem světa, rozhovor, a ptal jsem se ho, jak rozumí těm produktům. A on říkal, že do jednotlivých kroků v těch programech tomu pořád rozumí.

FDb: O čem byl ten váš první zpravodajský příspěvěk?
Pavel Zuna: Tenkrát přivezli Francouzi na ukázku ten vlak TGV a ten samý den představovaly České dráhy nějaký ten nový pantograf, který pak jezdil na Kolín a tak dál. Takže byla to vlastně ukázka těch dvou vlaků, které se náhodou sešly v jeden den. Tehdy to byla reportáž do takzvaných Aktualit a dokonce mě to nechali i samotného namluvit, i když jsem tehdy ještě správně mluvit neuměl. Takže na to jsem byl tehdy pyšný. (úsměv)

FDb: Byl třeba nějaký konkrétní impuls či nějaká konkrétní událost, na základě čehož jste se rozhodl pro práci v televizi?
Pavel Zuna: Tak já jsem dělal obchod na vysoké škole, ale moc jsem to dělat nechtěl a věděl jsem, že na to nejsem dobrý. Prostě bych neuměl lidem něco cpát. Ať už tak, jako když takhle sedíme proti sobě, nebo nějakými sofistikovanějšími způsoby. A tehdy byl právě velký konkurz do Československé televize pro nové lidi. A tak jsem se tam přihlásil, spíše jen jako pro legraci, tak jako na některé další konkurzy. A tady mě vzali, no. Nevím, jestli to vyšlo proto, že ta úroveň byla tak zoufalá nebo jestli měli pocit, že bych to mohl umět. A už tehdy, vlastně stejně jako ve všech obdobích svého profesního života jsem měl štěstí, že jsem měl vedle sebe někoho, od koho jsem mohl ledacos okoukat a od koho jsem se mohl učit.

FDb: Díky své práci jste měl jistě možnost setkat se z mnoha zajímavými lidmi. Setkání s kým vás nejvíce potěšilo?
Pavel Zuna: Potěšilo? No, tyhle velké rozhovory, které jsem dělal, ať už to byl Bill Gates nebo třeba Margaret Thatcherová, tak s tím jsou spojené velké nervy. Bál jsem se, abych se před tím člověkem neznemožnil. Navíc to bylo samozřejmě v angličtině. Tak to jsem si nikdy neužíval.

FDb: Na druhou stranu, kdyby se třeba něco úplně nepovedlo, tak je asi malá pravděpodobnost, že se ještě potkáte ...
Pavel Zuna: (smích) Pak už jsme se opravdu nikdy nepotkali. I když vlastně s Gatesem jsem dělal dva rozhovory.

FDb: A pamatoval si vás?
Pavel Zuna: Ano, protože on byl tady v Praze a druhý rok jel do Budapešti, a protože s tím rozhovorem byl spokojený, tak jsme tam s ním jeli dělat na letiště další rozhovor. Samozřejmě to nebylo ve stylu „Ahoj Pavle“ nebo tak. Ale věděl, že přijedou ti kluci z Prahy, co s ním dělali před rokem rozhovor. Ale při těchto rozhovorech jsem měl největší radost, až když byly celé hotové.
Teď to možná nebude znít nejlépe, ale jak mám ten pořad Slavní neznámí na tom Streamu, tak to jsou fakt lidi, které si já nebo moji nejbližší spolupracovníci najdeme. A vybíráme je nejen podle toho, že mají lidské vlastnosti, kterých si můžete vážit, ale především to jsou lidi, které chci poznat. A není to spojeno s žádným stresem. Je to v češtině, takže příjemné je už to natáčení, kdy se dozvím něco nového a ještě si dobře popovídám s člověkem, který mě zajímá.  

FDb: Teď z malinko jiného soudku. Je pravda, že jste před nějakými sedmi až deseti lety poslal do společnosti FremantleMedia, která stojí za vznikem reality show Pop Idol, kterou u nás známe jako Superstar, případně Česko hledá Superstar, dopis s několika – údajně snad sedmi – „zlepšováky“, které měly pomoci celou show ještě vylepšit?
Pavel Zuna: Ne, to není pravda. My jsme měli x zlepšováků, ale nikdy to nebylo dopisem. Vždycky jsme měli nějakého konzultanta, se kterým jsem to probíral. A nechali jsme si to schvalovat. Něco jsem možná napsal mailem, ale abych napsal dopis ve stylu „dělejte to tak a tak“, tak takové ambice jsem neměl. Vždycky se to týkalo toho našeho formátu, když jsem měl pocit, že v té Anglii fungovalo něco, co by u nás fungovalo hůře. Protože ten český trh je specifický, česká kinematografie je specifická, celá česká audiovize je specifická. Takže některé věci tu prostě nefungují.
Typický příklad – vím, že jsme se strašně dlouho hádali, jak se to bude jmenovat. Oni říkali, že se to bez vyjímky musí jmenovat „Idol“ nebo „Pop Idol“. Naštěstí to měli Němci jinak. Ti měli „Deutschland sucht den Superstar.“ Protože kdyby to byl „Pop Idol“, tak by to prostě nefungovalo. Jinak jsme měli řadu věcí. Já jsem se byl třeba podívat na finále v Americe, takže některé věci jsem viděl tam. Ale oni celkově ta zlepšení neviděli moc rádi. Oni prostě byli přesvědčení o tom, že je to geniální.

FDb: O jaké konkrétní „zlepšováky" tedy šlo?
Pavel Zuna: Já vím, že kromě Ameriky jsme byli jediní, kdo měl finále ve dvou dnech. A ta struktura toho finále byla úplně jiná, což vám umožní několik věcí. Především vám to umožní, že můžete hlasovat čtyřiadvacet hodin a komerčně to zvyšuje zisky z těch linek. Zadruhé vám to umožní udělat dva extrémně sledované prime-timeové pořady místo jednoho. Pak jsme dělali třeba ještě medailonky, které se vztahovaly k danému večeru. Takže když byly třeba muzikálové melodie, tak soutěžící šli do Karlínského divadla, tam je navlékly do kostýmů, zpívali tam s někým duet, a pak to tam někteří divadelní odborníci hodnotili.
Mám pocit, že do velké míry byl náš vynález Hvězdná pěchota. V té formě, v jaké se objevila. A myslím, že v některých aspektech bylo zvláštní i to turné. Kdy prostě jeli ti dva finalisté tři dny po celé republice. Určitě to pojetí a ten dosah byl velký. Pamatuju si, že tady byla ta Susan, která nás měla na starosti. A poprvé jsem v jejích očích uviděl respekt, když viděla náměstí v Olomouci, kde bylo 10 000 lidí a Aneta Langerová jim na balkoně mávala. A Susan říkala: „Ona tam měla koncert?.“ A já říkám: „Ne, ne, ne. Ona tam jenom přijela, aby ty lidi pozdravila.“ A ona: „To celé to náměstí přišlo jenom kvůli tomu, aby je pozdravila, aby jim zamávala?“ Takže tam jsem poprvé viděl v jejích očích náznak ne snad přímo obdivu, ale překvapení. Takže ten úspěch tady byl opravdu fenomenální, což bylo dáno pozicí Novy. Takže tam byla zlepšení tohoto typu.

FDb: Máte nějakou radu pro ty, kteří by se rádi prosadili ve stejném oboru jako vy? Myslím tedy jako moderátoři ...
Pavel Zuna: V současné době v této zemi … Hlavně buďte hezcí a mějte ostré lokty. Ale to je samozřejmě přesně to, co si nemyslím, že by ten redaktor měl mít. Ale bohužel to tak v současnosti funguje. A kdybych to měl říci doopravdy … Tak to je těžké, protože ta profese šla opravdu do hajzlu. Já tady budu radit, ať se o ty věci zajímají, ať se učí tvůrčím způsobem psát a ať přes toho dobrého reportéra postoupí dál, tak jako já. Ale tak to prostě nefunguje. Dneska, když budete pěkná holka, budete se líbit těm lidem, co o tom rozhodují, a budete schopen to normálně přečíst, ať už tomu rozumíte nebo ne, tak tam můžete být. A je to pravděpodobnější než v případě těch lidí, kterým bych poradil, aby pracovali na své profesní kvalitě. Těžko radit. Spíše bych řekl „jdětě od toho“. V tomhle smyslu je to prostě v té televizi nefér. Protože ten moderátor je vlastně špička té pyramidy. Ale paradoxně se na ni teď zásadně berou lidi zvenku a ne zevnitř. Takže něco radit je opravdu složité … Mějte známosti ve vedení v televizi.

FDb: Závěrečnou otázkou vlastně navážu na tu první. Chystáte už nějakou další knihu?
Pavel Zuna: Tak bavíme se o tom, ale zatím jsme u definování pracovního postupu, jak to udělat co nejefektivněji, a u výběru témat. Je to vlastně složité i v tom, že část lidí je ve Zlíně a část lidí je v Praze. Takže jednou vyjde, ale určitě nechci slibovat rok.

FDb: Spousta lidí teď píše memoáry. O tom jste nepřemýšlel?
Pavel Zuna: Já si myslím, že se mi zase nic tak zajímavého nepřihodilo. Ale kdybych měl pocit, že kolem mě šel zajímavý příběh nebo zajímavé zážitky, tak bych se to asi spíše než do memoárů snažil převtělit do něčeho s trochou umělecké licence. Ale opravdu nemám pocit, že se mi stalo něco, na co by lidi neotravovalo se třeba dívat hodinu a třicet minut. 

FOTO: ceskatelevize.cz