Jeden svět

Recenze: Slídil

Vydáno dne 28.01.2015
Seznamte se s Lou Bloomem.
Nebo byste se o něm ještě předtím rádi něco dozvěděli? OK. Moment, kdy jej poprvé uvidíte, vám napoví, že se rozhodně nejedná o člověka, se kterým byste se chtěli kamarádit, natož pro něj pracovat. Umaštěné vlasy, vykulené oči, agresivní jednání a sklony k násilí dávají tušit, že jde o monstrum v lidské podobě. Za denního světla jej na ulici potkáte zcela výjimečně, ovšem v noci je ve svém živlu. Dokud nespatřil jistého Joea Lodera (Bill Paxton), kterak natáčí, co se stalo při bouračce, aby to mohl prodat místním televizním stanicím, vydělával si drobnými krádežemi. Teď si však opatřil kameru a policejní radar, najal nemajetného Ricka jako svého asistenta a společně každou noc vyrážejí za plíživým dobrodružstvím sestávajícím převážně z bouraček a vražd. Sem tam dojde i na boj s konkurencí, protože odměna za natočený materiál je velice štědrá, přičemž platí jak „if it bleeds, we can kill it,“ tak „if it bleeds, it leads.“ Jinými slovy, čím syrovější a surovější natočený záznam bude, tím lépe pro danou televizi a její sledovanost.

V poslední době se mi ve velké většině případů osvědčilo, že když se nějaký film prakticky úplně celý odehrával v Los Angeles a menší, ale přesto důležitou roli v něm sehrála tamní policie (LAPD – Los Angeles Police Department), jednalo se o výtečnou podívanou. Nezanedbatelnou skutečnost představuje také fakt, že téměř pokaždé pod ním byl – ať už jako scenárista nebo jako režisér – podepsán David Ayer. Na Slídilovi se sice nijak nepodílel, ale přesto je tento nevšední počin svou syrovostí a autenticitou v některých ohledech dost „ayerovský“. Čili jde o jeden ze dvou, resp. tří aspektů, díky kterým jsem si už dopředu od tohoto dílka sliboval mnohé.

Druhým aspektem je nekonvenční, cynický i nemorální hlavní (anti)hrdina, který takříkajíc pluje proti proudu a je zkrátka „svůj“. Teď nemám na mysli osobu, pro kterou by se hodilo označení ‚rebel‘. Kdepak, mířím ještě dál. Mluvím o postavě, která má nějaký svůj vytyčený cíl (ale nemusí to být pravidlem), přičemž pro to, aby jej dosáhla, je ochotná udělat cokoliv. Cokoliv! Z tohoto úhlu pohledu pro mě byl, je a s největší pravděpodobností také už navždycky bude nejvíce fascinující postavou Daniel Plainview (Daniel Day-LewisAž na krev). Následovat budou – již nikoliv v chronologickém pořadí – Bennie (Warren OatesPřineste mi hlavu Alfreda Garcii), snad i Hannibal Lecter (Anthony Hopkins) a právě Lou Bloom. V českém filmu bychom nikoho s takovým charakterem asi nenašli. Je ale třeba dodat, že několik příkladů/případů se ve skutečnosti, tedy mimo filmové plátno, vyskytuje také u nás.

Takový antihrdina, o kterém by si diváci řekli, že je „hovado“ či „prase“ (při zvolení mírnějšího slovníku), opravdu není ve filmech častým jevem. Respektive možná je, ale z nejrůznějších důvodů si zapamatujeme jen některé. Mít v hlavní roli sebestředného záporáka, který se stará jen o vlastní prospěch, kvůli čemuž neváhá kupříkladu využívat a zneužívat všechny lidi okolo sebe, se totiž nemusí vyplatit. Jak z komerčního (na takové filmy se povětšinou nechodí, jelikož obecenstvo se nemá s kým ztotožnit, nemá komu držet palce), tak z uměleckého hlediska (jednání takové postavy musí být za všech okolností uvěřitelné!). Chce to tedy kvalitní scénář, vynikajícího režiséra, a především opravdu špičkového herce, který by zvládnul takto ošemetnou a náročnou roli ztvárnit.

Co si budeme povídat, Jake Gyllenhaal to zvládá znamenitě! Nominace na Zlatý glóbus určitě zasloužená. Ale jak si vysvětlit, že to nedotáhl na tu oscarovou, když je až mírně znepokojivé pozorovat, jak odhodlaným způsobem se do té role ponořil? Respektive spíše přímo převtělil! A nejde jen o ty ryze seriózní momenty, ve kterých dává svůj démonicky geniální (nebo geniálně démonický?) plán a bezcitný charakter patřičně na odiv a ve kterých leckdy figuruje také nenasytná šéfka zpravodajství Nina (režisérova manželka Rene Russo). Kdepak, Slídil totiž nabízí, ač to tak zřejmě na první pohled nevypadá, taky několik opravdu vtipných scén. Ať už se jedná o Rickův přijímací pohovor, jeho pozdější povýšení nebo některé další, které nemůžu kvůli spoilerům uvést. Rozhodně však můžu uvést to, že závěrečný monolog, ač pronášen zcela klidně, je natolik úderný, až z toho mrazí! A následné rozdělení na křižovatce představuje skutečně působivou tečku za celým filmem. Ještě působivější, než hudba a tlumené hlášení do vysílaček během závěrečných titulků.

„I když s největší pravděpodobností vyhraje Chlapectví, osobně bych to přál spíše Slídilovi. Proč, to později vysvětlím ve své recenzi,“ napsal jsem ve článku o nominacích na Oscary pod kategorii Nejlepší původní scénář. Inu, recenze je tady, a tak pojďme vysvětlovat. Zhruba před čtyřmi lety jsem sledoval na jedné nejmenované české televizní stanici zprávy plné násilí – samé zabíjení, znásilňování apod. O nějaké dva roky později, během kterých ona stanice zřejmě den co den uváděla zprávy přesně v tomto stylu, jsem se konečně chopil tužky a papíru a napsal scénář o člověku-kariéristovi, který dostal za úkol natáčet právě takto násilné příspěvky. A protože byl svědomitý, začal si je v případě nedostatku pácháním trestné činnosti sám vytvářet.

Musím říct, že jsem byl velmi překvapen tím, nakolik jsou koncept a vyznění většiny scén ve Slídilovi shodné s mojí smělou vizí. Ale budu kvůli tomu tvůrce žalovat? Ne! I proto, že mezi oběma verzemi, dá-li se to tak napsat, bychom samozřejmě našli i rozdíly. V mém případě byla hlavní postava reportér, kdežto Lou je kameraman. Děj mého příběhu se odehrával až za deset let, tudíž v sobě nesl i prvky sci-fi. A vlastně šlo o jakousi všeobecnou satiru. Slídil oproti tomu cílí pouze na televizní zpravodajství, resp. při přeneseném významu na média obecně. Lou kupříkladu tvrdí, že se toho spoustu naučil na internetu, kde se dají vyštrachat opravdu všeliké informace, což z něj pomohlo učinit ono monstrum. Dalo by se však napsat, že tento film Dana Gilroye zobrazuje všechno tak přesvědčivě a silně, že už snad ani nejde o satiru, nýbrž přímo o obžalobu senzacechtivých médií. A vlastně nejen jich.

Slídil má totiž ještě tu dohru, že nastavuje zrcadlo současné době a těm mnohým divákům, kteří si násilné zprávy s oblibou čtou nebo se na ně dívají a připadá jim to úplně přirozené. Co by ne, sami by přece ničeho takového nebyli schopní (nebo si to alespoň myslí)! Schválně, na jednom programu dávají záznam přepadení trafiky, ve kterém recidivista neváhal zastřelit prodavačku kvůli menšímu obnosu, aby si – jak se později ukázalo – mohl koupit dávku svého oblíbeného pervitinu. Na druhém programu informují o tom, že se v jedné zoo narodilo rozkošné mláďátko kosmana zakrslého. Na kterou reportáž se budete dívat? Osobně bych nezvolil ani jednu variantu, neboť od dopsání zmíněného scénáře (který byl pro některé až příliš upřímný, otevřený a kontroverzní) televizní zprávy nesleduju. Na Slídila bych se ovšem klidně hned podíval znovu, protože i díky vynikajícímu hereckému výkonu Jakea Gyllenhaala se bude s největší pravděpodobností jednat o nejpovedenější letošní debut (ačkoliv je otázka, nakolik Danovi se vším pomáhal jeho známější bratr). Nicméně protože námět a myšlenka tohoto filmu pro mě tedy nejsou nijak objevnými veličinami, nelze udělit nejlepší možné hodnocení.

FOTO: H.C.E.
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz