FDb: Do svého filmu jste obsadila hodně hereček, které mohou diváci znát především z televizních seriálů. Je to náhoda?
Irena Pavlásková: Já už se dávno neohlížím na to, kdo kde hraje. Mě zajímá, co ta herečka vyzařuje. A buď se dělá casting, protože ta kamera, to je potvora. Někoho rozsvítí a někoho zhasne. A druhá věc je, jak toho herce sama vidím. Představuju si ho v těch určitých situacích, jak bude fungovat podle těch scén ve scénáři. Je to prostě takové nějaké vnitřní pnutí. A jestli jsou převážně televizní nebo nejsou, tak na to vůbec nekoukám. Když jsem před nějakými dvaceti lety obsazovala do svého filmu Corpus Delicti Jiřinku Bohdalovou, vlastně do dramatické role, tak mi všichni říkali: „Ale oni ji mají všichni zaškatulkovanou jako z Televarieté a ty ji tady obsazuješ do dramatický role.“ A já jsem říkala, že mě tohle vůbec nezajímá. Mě prostě zajímá, jak toho člověka v té roli vidím.

FDb: Nechala jste herce a herečky hodně improvizovat?
Irena Pavlásková: Normálně to nedělám. Normálně mám všechno vždycky přesně napsané a připravené a bojím se těch improvizací. Ona totiž na place panuje specifická atmosféra a vždycky jsem k tomu vždycky skeptická. V případě Fotografa ne že bychom vyloženě improvizovali, ale v rámci toho daného obrazu jsme nějaké to dané téma ještě rozvíjeli. Protože tady bylo hodně těch neherců a modelek. A podle toho, jak jsem viděla, jak jsou tvárné a jak se s nimi dá pracovat, tak jsme přidávali. A Karel Roden vlastně taky, jak se do té role postupně dostával, tak jsem třeba neřekla hned ‚stop‘. A Karel si řekl: „Aha, Irena neříká stop, takže ještě není spokojená, ještě od nás něco chce.“ Takže pak třeba ještě něco plácnul. A asi ve třech nebo čtyřech případech se stalo, že to v tom finálním sestřihu zůstalo.

FDb: Karel Roden má samozřejmě mnohem více hereckých zkušeností, než jeho partnerky ve filmu. Pomáhal jim nějak jakožto spoluhráč po herecké stránce?
Irena Pavlásková: No, myslím si, že Karel není typ toho herce, který by dělal nějaké „charitativní akce“. Že by jako někoho zaučoval. Ale asi tím, co on vyzařuje ze sebe, tak tím strhává ty ostatní. Ale není to tak, že by si třeba s někým sedl a rozebíral s ním roli. Tedy kromě mě.

FDb: Stalo se vám někdy, že jste třeba po dvou třech natáčecích dnech musela někoho přeobsadit?
Irena Pavlásková: Ne, přeobsadit ne. Ale stalo se mi třeba s jednou herečkou, kterou nebudu jmenovat, že při focení tam měla mít výstup, ale nějak jí to vůbec nešlo, prostě nějak neměla den, takže jsme to tam nepoužili. To se stane. Ale vyloženě jsem nikdy nikoho nepřeobsadila.

FDb: Vy sama jste nikdy neměla herecké ambice?
Irena Pavlásková: Ne, já ne.

FDb: Ani třeba v tom smyslu, že byste si alespoň ve svých filmech „střihla“ nějaké cameo, takovou menší roličku? Někteří režiséři to dělají …
Irena Pavlásková: Jó, tak třeba v Bestiáři jsem se někde mihla. Ale jinak ne. Ačkoliv musím říct, že dneska bych tomu už byla více nakloněná. Ale mám v sobě takový sebekontrolní mechanismus, který by mi asi nedovolil se úplně uvolnit. Ale zkusela jsem si třeba takovou menší roli u Jana Svěráka v Obecné škole. Ale jinak si opravdu nemyslím, že bych se před tou kamerou uvolnila.

FDb: Byl Karel Roden od samého začátku vaší první volbou na titulní roli ve Fotografovi?
Irena Pavlásková: Samozřejmě jsme se o něm bavili, ale nebyla jsem pro něj úplně od začátku rozhodnutá.

FDb: Zůstává podle vás po celou dobu natáčení v roli?
Irena Pavlásková: Jako že by byl po celou dobu takhle rozverný? (úsměv)

FDb: (úsměv) Pravda, Fotograf je asi v tomto směru dost specifický. Já tak soudím podle toho, co jsem viděl na natáčení Lidic …
Irena Pavlásková: Tak tam mu to asi sedlo více, protože musel být takový zamračený a nepřístupný. Ale v našem filmu je takový veselý, rozverný, vtipný, hravý … Ale musím říct, že vlastně po celou dobu natáčení byl takový. Byl hrozně fajn. Jedná se o pátý film, který jsme spolu natočili, a Karel je takový detailista. Sice to bral taky vážně, ale pak si myslím, že ho to začalo bavit. My jsme první tři dny tak jako hledali tu cestu ke ztvárnění té postavy. Já jsem nebyla spokojená, ale pak už to bylo jenom lepší a lepší a lepší a lepší.

FDb: Jak to bylo s výběrem lokací?
Irena Pavlásková: Tak točili jsme převážně různě po Praze, a pak také v jeho (Saudkově) vile. To je ta, kde ve filmu bydlí ta jeho manželka.

FDb: Film stříhal Alois Fišárek. Proč jste ke spolupráci nepřizvala tentokrát znovu také kameramana F. A. Brabce, když už se jeho manželka Jaroslava Pecharová postarala o kostýmy? Tohle natáčení by ho určitě hodně bavilo ...
Irena Pavlásková: Že jo. Já musím říct, že Františka úplně zbožňuju. Jako kameramana si ho nesmírně vážím, jako člověka ho mám také hrozně ráda. A hrozně ráda bych s ním znovu dělala, ale tentokrát to prostě nevyšlo kvůli nějakým organizačně-časovým věcem. Ale že bychom spolu třeba měli nějaký konflikt, to rozhodně ne!

FDb: Vzpomenete si na vaše první setkání s Janem Saudkem?
Irena Pavlásková: To bylo, když jsem o něm měla tenkrát točit ten GENový dokument. Tak jsem mu zavolala a on říkal, že k němu mám přijít. Myslela jsem, že si budeme pracovně povídat a on tam měl asi sedm ženských, které se tam tak jako různě povalovaly po bytě. To mě trochu rozhodilo. Teda, dneska už toho Jana známe, takže jsme na to zvyklí, ale tenkrát to bylo vlastně nedlouho po pádu totality, a že by se takhle propíraly osobní životy lidí, to nebylo. A vlastně ta scéna ve filmu, kdy tam poprvé do jeho bytu příjde ta hlavní ženská postava, ta to je přesně to, co jsem zažila při svém prvním osobním setkání s Janem.

FDb: Změnil se podle vás Jan Saudek za těch dvacet roků?
Irena Pavlásková: Já myslím, že ani ne. (smích) Jako možná dostal pár pohlavků od života, ale jinak ani ne.

FDb: Uvedla jste, že ten způsob, jakým se pan Saudek prezentuje na veřejnosti, je pouze jakási ochrana před světem. Kdybyste měla uvést tři vlastnosti, které jsou typické pro skutečného Jana Saudka, které by to byly?
Irena Pavlásková: Emocionálně erotická výbušnost, neuvěřitelný humor, ryzí moudrost.

FDb: Počítám teda, že ty „hlášky“, které ve filmu zazní, pocházejí přímo od pana Saudka, protože to by asi nikdo jiný takhle nevymyslel …
Irena Pavlásková: Ano, to máte pravdu. (smích)

FDb: Film se tedy inspiruje skutečným příběhem tohoto známého českého fotografa. Jsou v něm ale vůbec nějaké čistě fiktivní scény?
Irena Pavlásková: Jó. Třeba ta s jeptiškama. A pak jsme ještě vymýšleli pár takových drobností.

FDb: Jak dlouho jste tedy nakonec psali scénář?
Irena Pavlásková: Asi rok a půl. Teda, ne že bychom spolu nad ním seděli každý den, to ne. Ale scházeli jsme se tak jednou týdně, třeba na čtyři hodiny. Já jsem poslouchala, zapisovala, nahrávala. Pak doma zpracovávala, pak poslala Janovi, který mi to potom připomínkoval. Pak jsme spolu znovu seděli … Já jsem prostě chtěla poznat ten jeho život. Jak pracoval, jak k němu chodily ty ženský na návštěvu. Ne tada jenom za účelem sexu. (smích) Ale i jen tak, na popovídání. To jsem na sebe všechno nechávala působit.

FDb: A vyprávěl vám, řekněme, nějakou příhodu, která se vám hodně líbila, ale kupříkladu z dramaturgického hlediska jste ji nakonec do filmu nedali?
Irena Pavlásková: Nó, to byla jedna vystřižená scéna, která mě hrozně mrzí. Tam také byly čtyři ženy a jak si všichni myslí, že Jan je prostě býk, který hned skočí na kohokoliv. A byla tam jedna paní, která se tak roztomile opila během toho focení, a pak toho Jana uháněla, nahnala ho do ložnice a on před ní zdrhal. Pak ji museli odnášet do taxíku. Takže to jsem viděla Jana zdrhajícího před ženskou. To bylo roztomilé.

FDb: Co byste chtěla, aby si diváci z Fotografa odnesli?
Irena Pavlásková: No, já bych byla šťastná, kdyby se u toho zaprvé dobře bavili. A tím nemyslím, aby se jenom smáli, ale aby je to prostě pohltilo, aby šli s tím filmem. Aby si z toho něco odnesli. Protože si myslím, že je tam několik, dejme tomu, chytrých postřehů ze života. Taky aby se dozvěděli něco více o Janovi, co se mu v životě přihodilo, protože mladá generace to možná ani neví. A tím nemyslím jenom to s tou krádeží těch negativů. A aby jim to dalo něco emocionálně. I z toho pohledu, že by třeba o některých věcech začali trochu přemýšlet.

FDb: Nedávno jsem stejnou otázku položil i jiným českým tvůrcům, zeptám se i vás. Máte nějaký ze svých filmů nejradši?
Irena Pavlásková: No, to je složité, jsou to všechno moje děti, že jo. Ale teď to vypadá tak, že asi nejmilejší budou ten první a poslední. To znamená Čas sluhů a Fotograf.

FDb: A nějaký další projekt už plánujete?
Irena Pavlásková: Teď jsem unikátně získala práva od slavného amerického spisovatele Philipa Rotha k jeho knize Pražské orgie. Takže to bude mým dalším dílem. 

FOTO: Bioscop