První část rozhovoru si můžete připomenout tady. 

FDb: Ve Vejšce je znovu samozřejmě vynikající i Zuzana Bydžovská, která by si jistě za ztvárnění tragikomické postavy Petrovy matky-alkoholičky zasloužila i tentokrát Českého lva. Jaký je vůbec váš názor na České lvy či nově Ceny české filmové kritiky? Sledujete každoročně jejich udílení? Zajímá vás, kdo vyhraje?
Tomáš Vorel: Vždycky čekám, že to vyhraju já, ale dosud mi žádnou cenu nepřidělili. Akademici asi nepovažují mé filmy za seriózní díla. Ale dostal jsem letos cenu Andreje Stankoviče a to je pro mě velká pocta. Pan Stankovič byl za svého života nekompromisní a krutý filmový kritik.

FDb: A jaký je váš názor na současný český film obecně? Co podle vás současné české kinematografii chybí, tedy kromě financí, nebo snad naopak přebývá?!?
Tomáš Vorel: Nic nechybí, jenom přebývá. Je moc filmů a moc režisérů. Kdo si zamane, tak dneska natočí film. A do toho ještě hrnou filmy ze zahraničí a televizní seriály. Myslím si, že diváci ani kritici se v tom už vůbec nemohou orientovat a mají filmů plné zuby. Je třeba přestat točit! A přestat vyrábět režiséry.

FDb: Přesto, je nějaký český či zahraniční film, který vás v poslední době hodně zaujal?
Tomáš Vorel: Z českých Fair Play Andrey Sedláčkové a Pojedeme k moři Jiřího Mádla. Ze zahraničních je to ruský film Leviatan. Nebojím se říci, že je to první ruský film, který se mi kdy líbil. Beze studu ukazuje tu strašlivou ruskou duši, beze strachu popisuje spojení politické moci a církví. A bezmocnost a zoufalství obyčejného člověka. Jde z toho čirá hrůza. Ještě, že jsme se od Ruska odtrhli.

FDb: Na obrazovkách České televizi by měly být k vidění dvě verze Vejšky – ta, která běžela v kinech, a pak ta, řekněme slušnější, kde budou podle slov dramaturga Jaroslava Sedláčka „nejtvrdší slova potlačena nebo nahrazena a obraz bude lehce zvětšený, aby byl většinový divák co nejméně rušen.“ Proč jste takový zásah do svého filmu dovolil? Ta sprostější slova a odvážnější scény do něj přece patří, stejně jako mu tedy asi náleží vysílací čas po dvaadvacáté hodině. Řečeno terminologií amerického ratingového systému, takhle se v podstatě stane z filmu s hodnocením R (Restricted) přístupnější počin s označením PG-13, což k filmu typu Vejšky určitě nesedí. Vlastně tím bude narušen i tvůrčí záměr udělat oproti Gymplu všechno realističtější …
Tomáš Vorel: To si vyřiďte s radou pro programové vysílání, respektive s diváky, kteří píší do televize, že je iritují sprostá slova. My producenti potřebujeme Českou televizi jako koproducenta, jinak se film nedá zafinancovat. Takže musíme přistoupit na podmínky televize. Vznikají tedy dvě verze filmu. Jedna širokoúhlá a namluvená tak, jak byla v kině. Ta poběží v noci na druhém programu. A pak ta „mejnstrímová“ ve fotrmátu 16:9 bez sprostých slov. Ta poběží na „jedničce“ v hlavním vysílacím čase. Televizní diváci to tak chtějí, tak ji to dáme.

FDb: Vy pak sledujete svoje filmy v televizi?
Tomáš Vorel: V televizi svoje filmy nesleduji, jsou tam zdeformované a ořezané. Ale mám radost, když mají v televizi sledovanost. Třeba Cesta do lesa byl v kinech naprostý propadák, ale v televizi ho vidělo téměř milion diváků. Takže paradoxně tenhle film Česká televize zachránila.

FDb: Vy jste vlastně Gymplem a Vejškou zacelil jistou mezeru na trhu, protože se snad poprvé ještě od Discopříběhu jednalo a jedná o filmy určené té divácké skupině, která chodí do kina nejčastěji …
Tomáš Vorel: No to platilo kdysi. Dneska ta nejmladší generace nechodí do kina vůbec, ale slídí internetem. Trailer Vejška má na YouTube cca 700 tisíc zhlédnutí, tak jsme čekali, že by tolik lidí mohlo přijít i do kina. A přišlo jen cca 160 tisíc.

FDb: Takže návštěvnost Vejšky v kinech asi vaše očekávání nesplnila …
Tomáš Vorel: Vejška nesplnila, Vejška zklamala. Ale obecně klesla návštěvnost filmů na jednu třetinu.

FDb: Nedávno jsem položil stejnou otázku i dalším předním českým režisérům, Jiřímu Menzelovi, Vladimíru Michálkovi a Janu Svěrákovi, zeptám se i vás: máte některý z vašich filmů nejradši?
Tomáš Vorel: Kamenný most. Asi proto, že je nejvíce z mého srdce, je nejupřímnější. Asi proto, že ho kritika nepřijala a diváci na něj nechodili. Teď Kamenný most digitalizujeme a děláme novou režisérskou verzi. A příští rok obnovenou distribuci v klubových kinech.

FDb: Patříte k těm režisérům, kteří si pak říkají „jo, tohle jsem měl udělat takhle a tohle takhle“?
Tomáš Vorel: Ano, všechny svoje filmy bych znovu přetočil. Teď už vím, co je tam za chyby, co je špatně.

FDb: Co vás nejvíce baví na tvorbě filmu? Psaní scénáře, výběr herců a lokací, samotná režie, nově tedy „obsluha“ kamery, hraní před ní, či snad následná práce ve střižně nebo setkání s diváky?
Tomáš Vorel: Nejkrásnější je, když vás napadne ten správný nápad a už tušíte, že z toho bude skvělý film. Pak dál už je to jenom práce a práce, která trvá tři roky. A z té práce mě nejvíce baví dělat kameru, protože vyžaduje fyzickou zdatnost, manuální šikovnost. Baví mě zapojit do práce celé tělo a hlavu. Proti tomu je režie jen takové intelektuální klábosení na režisérské židličce. No a samozřejmě mě baví, když po promítání filmu diváci povstanou a tleskají a smějí se a pláčou ...

FDb: Nově se tedy také věnujete kameře. Dá se třeba očekávat, že v budoucnu rozšíříte své „pole působnosti“ třeba i na pozici střihače, hudebního skladatele, filmového architekta či některé další?
Tomáš Vorel: Toto pole působnosti už jsem dávno rozšířil. Některé filmy si spolustříhám, u třech filmů jsem napsal texty písní a ve Skřítkovi jsem složil a napískal také hlavní melodii. Architekta dělám společně se šéfem výpravy a výtvarníkem filmu.

FDb: Jak už bylo v podstatě uvedeno, není pochyb o tom, že jste jedním z úplně nejvíc nejlepších režisérů u nás. Ne-li ten vůbec nejlepší. Přesto, vaše filmy jsou velmi svérázné a osobité. Troufl byste si zrežírovat film podle cizího scénáře?
Tomáš Vorel: Myslíte nejlepší? Co je to nejlepší? Já se jen snažím, aby každý můj film byl jiný než ten předchozí, jak obsahově, tak stylově. A snažím se točit jen témata, která jsem osobně prožil a skutečně se mě nějak dotýkají. Asi proto jsem vždycky omítal cizí scénáře. Odmítl jsem točit scénář Lidice, scénář Pouta, nebo anglický scénář Charleston & Savannah ...

FDb: Takže kdyby za vámi přišel nějaký producent a nabídl vám režii kupříkladu romantické komedie nebo naopak mysteriózního thrilleru či historického velkofilmu, klidně s tím, že byste si sám mohl napsat scénář. To byste nepřijal?
Tomáš Vorel: Já celý život čekám na producenta, který mi přinese peníze a řekne: toč si, co chceš, věřím ti! Zatím jsem takového nenašel. Takže jsem dále svým producentem.

FDb: O čem měl být film Charleston & Savannah?
Tomáš Vorel: Byl to takový romanticko-komediální příběh z doby nacistické okupace. Dvě lesbické umělkyně-kabaretiérky utíkají před německou totalitou z Berlína přes Prahu do Budapešti. Ale byla to taková nevěrohodná slátanina, takže jsem to odmítl.  

FDb: Ještě na skok k Vejšce. Nakolik je pravděpodobné, že se dočkáme třetího dílu? Mohl by to být opravdu Pracák? Jak s nadsázkou nadhodil Jiří Mádl? On by ale svým způsobem mohl být docela zajímavý i prequel ke Gymplu, samozřejmě asi s jinými herci, ale stejnými postavami, tedy Základka …
Tomáš Vorel: Film Vejška končí tím, že Junior letí za prací do New Yorku a Mádl studovat do Anglie. Takže jestli bude další pokračování, tak se musí odehrávat v Americe. Třeba jak Mádl s Juniorem pomalují nová Dvojčata ...

FDb: Nebo jinak, Vejška rozhodně za Gymplem vůbec nezaostává, přestože obecně platí, že pokračování se originálu málokdy vyrovná, natož aby jej předčilo. Akční scény ve Vejšce jsou stylové, herecké výkony výborné, hudba famózní, hlášky luxusní, kamera skvělá a vývoj jednotlivých postav mimořádně zajímavý. Až na závěrečnou Kocourkovu cestu za oceán, která mi přijde, na rozdíl od zbytku filmu, na základě jí předcházejících událostí, dosti nereálná. Nezamýšleli jste se třeba nad možností, že by Petr zůstal ve vězení? Přeci jen s výhledem na případné pokračování by byl Kriminál/Basa/Katr/Šatlava asi pozoruhodnější, nosnější i originálnější než v Americe se odehrávající „Džob“, jak jste někde případý sequel sám pojmenoval …
Tomáš Vorel: Kocourkova cesta za oceán je zcela reálná. Pasta Oner, podle kterého je příběh inspirován, se nedostal nikdy na UMPRUM (Vysoká škola uměleckoprůmyslová – pozn. aut.), jeho vysoká škola byla ulice a noční útěky před zákonem.  Dneska je Pasta každou chvíli v New Yorku, kde maluje, kde má zakázky. Takže Kriminál/Basa/Katr/Šatlava může být, ale v Americe. Nejlepší by bylo, kdyby Junior s Mádlem zmalovali Dvojčata, pak by nastala divoká honička s americkou policií včetně přestřelek a výbuchů aut. Nakonec dopadení, odsouzení a trest smrti, který by byl při svítání vykonán. Takže další pokračování filmu by pak už bylo nemožné.

FDb: A na případný sequel k jinému z vašich filmů se můžeme těšit? Takový Kouř po pětadvaceti letech by mohl také být velice zajímavou podívanou …
Tomáš Vorel: Sequel Kouře nechystáme, ale chystáme se digitalizovat, revitalizovat originál. Měl by mít obnovenou premiéru v létě 2015 a následně celorepublikovou distribuci. K tomu vyjde soundtrack Kouř na vinyl desce a další legrace ...

FDb: Teď tedy chystáte film s názvem Instalatér?
Tomáš Vorel: Ano. Bude to křehká komedie o instalatérovi, který všem všechno opraví, ale svůj život spravovat nedokáže. Hlavní role Jakub Kohák.

Autor článku ještě jednou Tomáši Vorlovi děkuje za tento obsáhlý rozhovor. 


FOTO: vejska-film.cz