FDb: Jak bys popsal postavu, kterou hraješ ve filmu Raluca?
Jan Dolanský: Jak bych ji popsal? No, nějak jednoduše. Vzhledem k tomu, že je to soukromý očko, tak mu v životě tak nějak všechno vychází, má výbornou práci, akorát v tomhle příběhu projde docela slušným kotrmelcem, který si myslím ani sám nečekal. No, je to jako ze života (smích).

FDb: Hrál si už někdy podobnou postavu?
Jan Dolanský: Myslím, že ne.

FDb: Je to tedy jedna z věcí, proč jsi tu nabídku hrát ve filmu Raluca přijal?
Jan Dolanský: No, tak mě se líbila první verze scénáře. Pak do toho Zdeněk trochu šahal, což on jako scenárista a režisér musí sám vědět, jestli je to dobré nebo ne. Na začátku to bylo více detektivní, ale pak je tu vlastně ještě mocná čarodějka střižna, která vlastně ještě z toho filmu, který člověk četl, udělá docela jiný tvar.

FDb: Podílel ses třeba i na scánéři, vzhledem k tomu, že hraješ hlavní roli?
Jan Dolanský: Ne. Ten si psal Zdeněk celý sám. Samozřejmě nějaké nápady probíhají přímo na place, ale to jsou takové ty dílčí v rámci určitých situací.

FDb: Ty už si na takto nízkorozpočtovém projektu pracoval …
Jan Dolanský: Tak dělal jsem Chocking Hazard s Markem Dobešem, pak nějaká famácká cvičení, ale Chocking Hazard byl vyloženě do kina. Byli tam ale i lidi, kteří s filmem neměli nic společného, tak to bylo hodně divoký, no. Tady to alespoň nějak funguje. I když je na to málo času a chtělo to asi nějaké natáčecí dny navíc. Jinak u těchto nízkoropočtových filmů vidím, že je fakt důležitý na to ty peníze mít. A pak je třeba mít ty nadšený lidi, kteří dokážou ustát ten čas, který tomu musí obětovat. Prostě to natáčení není jednoduchá věc. Točí se třeba 12 hodin denně a ve chvíli, kdy na to není ani čas ani peníze, se točí i 16 hodin denně a člověk to prostě musí vydržet. My na to tady máme nějakých 20 dní a ten scénář je dost náročný na to, aby se to všechno stihlo.

FDb: Navíc prý ještě nejste domluvení ani s distributorem, ani s žádnou televizí …
 Jan Dolanský: Tak to já nevím, to ví Zdeněk, jak je to s tím distributorem. Tak je to docela běžný. Ale pak bude mít v ruce něco, co třeba distributora nadchne, že vlastně už to bude vlastně hotová, sestříhaná věc.

FDb: Dají se třeba nějak srovnat režijní styly Marka Dobeše a Zdeňka Viktory? 
Jan Dolanský: To nejde. To je třeba jako srovnávat Camerona s Fincherem. Každej režisér pracuje jinak. Oba si ty filmy i psali, ale to téma je úplně jiné. Zdeněk na těch věcech dost lpí, protože je má vymyšlené a točí detektivku, kdežto ten Mára byl takový divočejší, že ty věci dokázal měnit tam přímo na tom místě a tolik na tom nelpěl.

FDb: Je tvoje postava v Raluce kladná nebo záporná? 
Jan Dolanský: (úsměv) No, to právě uvidíme, protože teď je tam napsaná taková dost zásadní scéna, se kterou nevím, jestli úplně souhlasím, ale věřím tomu, že Zdeněk ví, proč to dělá. Ale je to zásadní věc, kterou točíme právě dneska večer (rozhovor probíhal v polovině června – pozn. aut.). A nevím, jestli to z té postavy právě nedělá trochu zápornou. Jinak jsem si doposud myslel, že je to kladná postava. Myslím si, že je tam pár věcí, které ten detektiv udělá a které nejsou úplně v pořádku, takže to z něj nedělá úplně kladného hrdinu, ale kdo je filmu úplně kladný?

FDb: Ve filmu máš i několik odvážnějších scén …
Jan Dolanský: No, myslím, že na české poměry je tam dost odvážnějších scén, ale myslím, že kameraman Aleš Hart je velmi šikovný, protože některé věci, které jsem viděl, jsou opravdu velmi citlivě natočené, až umělecky. Takže z toho nekouká to, že by člověk řekl: ‚Tý vole, to je spíš takový porno.‘ Nic takového se neděje. Ale tak filmů s odvážnějšími scénami je v kinematografii spousta, takže proč ne, když to tam patří.

FDb: Připravoval ses nějak na ztvárnění té role soukromého detektiva? Nebo nezaúkoloval tě nějak režisér, protože mě se dost rozpovídal o filmu noir …
Jan Dolanský: Jo, on to takhle vidí. Ale nevím. Někdo o filmu vždycky mluví, jaké to bude, pak to vlastně vidí v té finální podobě s hudbou a se všema věcma, co tam měly být a nejsou tam, a naopak co tam neměly být a jsou tam. A pak je z toho vlastně úplně jiný film. Ale tak jestli pan režisér říkal, že to bude noir, tak to asi bude noir.

FDb: Tebe režie nikdy nelákala?
Jan Dolanský: Ani ne. Já myslím, že bych pro to neměl dost nápadů a musel bych to mít hodně dobře vymyšlené. Já jsem zkoušel režii ochotnického souboru na divadle. To mě chvilku bavilo a bylo to takové příjemné zpestření. Ale myslím, že režie celovečerního filmu je ještě docela jiná disciplína a člověk musí mít dopředu ten film velmi dobře poskládaný. Že to prostě není tak, že si člověk přijde s tím scénářem a tak si jako točí scénu od scény. A pak z toho možná něco vyjde a možná ne. A právě když sleduju třeba Jiřího Svobodu, tak na něm je výborně vidět, že i dopředu ví, jak ten film bude střižený a co chce v té dané situaci zdůraznit. A já si myslím, že na tohle nemám vůbec kapacitu. Chce to prostě zkušeného střelce, aby to dal. A musí mít tu vizi. A já myslím, že mě by to sklouzávalo k něčemu jinému.

FDb: Zmínils kapacitu. Máš nějaké techniky, jak si lépe pamatovat texty? 
Jan Dolanský: Já myslím, že výborná technika je, že se člověk nesmí vyděsit, že třeba toho textu je moc. Ale musí si ho rozdělit na nějaké části, a pak je nejlepší si ten text jenom číst. Třeba hodinu denně, když ho má člověk s dostatečným předstihem. A druhý den už najednou zjistí, že už je tam spousta vět, které si pamatuje, třetí den už to jde skoro samo, a čtvrtý den může říct, že už to vlastně umí. To je takový můj způsob. Hlavně být v klidu a furt si to číst. A samozřejmě o tom i trochu přemýšlet.

FDb: Jaké scény jsi dnes natáčel? 
Jan Dolanský: No, kromě té jedné podstatné, o které nemůžu mluvit, už to jinak byly jenom nějaké dotáčky typu popojížnění autem, chůze, dobíhání do kanceláře ... Teď jsme tu měli scény s paní Moučkovou (Klára Sedláčková-Oltová), kterou podvádí manžel, a tak za mnou přijde, protože chce, aby se k ní vrátil zpátky. A já jako soukromý detektiv mám zjistit, s kým se stýká, jak často se s ním stýká. A pak vymyslím takovou flignu, takový trik, jak ho přinutit se vrátit ke své ženě, ale aby to bylo nenásilnou formou. 

FDb: A jak vzpomínáš na natáčení Perníkové věže, se kterou tě bude mít asi spojeno nejvíce lidi? 
Jan Dolanský: (smích) To už je 13 let. Ale vím, že tenkrát na to vyšly strašidelný kritiky a strhali tam Milana Šteindlera za to, že to nemělo žádný styl. Vím, že mě to tenkrát hodně zklamalo, když jsem ty kritiky četl, a ten Milan mi řekl: ‚Hele, všechno ukáže čas. Jenom čas ukáže, který film si zaslouží být zachován.‘ Ale je zvláštní, že vlastně i po těch letech za mnou opravdu lidi chodí a z tohoto filmu si mě nejvíc pamatujou. A když jsem na něj docela nedávno koukal znova, říkal jsem si, že je to takový docela slušně natočený film. Rozhodně to nebylo tak příšerný, jak se tenkrát psalo. Takže dobrý, ale fakt už je to dávno.

FDb: Koukáš jinak často na filmy, ve kterých hraješ? 
Jan Dolanský: Málokdy. Mně se vždycky rozbuší srdce, pak málem dostanu infarkt a po pěti minutách většinou odcházím.

FDb: Máš nějaký film, ve kterém jsi hrál, nejradši?
Jan Dolanský: Já mám rád od Jirky Svobody Udílení milosti, ale to je ještě z nějaké osobní roviny, protože jsem se tam seznámil se svojí ženou (Lenka Vlasáková – pozn. aut.) a ten film mám v sobě hodně zakořeněný. A film je to dobrý a byla tenkrát velká škoda, že vznikl jen jako televizní film a ne jako film do kina, protože určitě byl jeden z nejlepších filmů, které tady v té době vznikly. Taky mám rád Sametové vrahy. Já vůbec s tím panem Svobodou rád pracuju. Teď právě budu s ním a s Matějem Hádkem točit Jana Husa, dvoudílný televizní film pro Českou televizi a na to se moc těším. Ale jinak většinou dost zapomínám, co všechno jsem kde dělal a v čem jsem hrál. A když se podívám na nějaký svůj profil na internetu, tak se vyděsím, kolik těch věcí už bylo.

FDb: Jakou postavu hraješ v Janu Husovi? 
Jan Dolanský: Štěpán Páleč, profesor teologie a velký reformátor vedle Jana Husa a Jeronýma Pražského. Byl v těch názorech hodně radikální. Pak jel do Boloni za kardinálem Kosou vysvětlit postoj pražské univerzity. Četl tam nějaké spisy od Jana Husa, a zároveň byl nařčen z hlásání Viklefových bludů. Rok byl v té Boloni uvězněný, sebrali mu koně a všechny ostatní věci. A dokonce ho tam i mučili. A vlastně je tam výborný oblouk té postavy, kdy se vlastně vrací do té Prahy a už není tak radikální, ale je naopak dost okouzlený tím koncilem a tou skladbou papeže a kardinálů. Napsal o tom i nějaké knihy. A dost se ten jeho postoj proměnil, což je na té postavě pěkné. Matějovi Hádkovi, který hraje Jana Husa, to rozhodně nezávidím.

FDb: Jak probíhala příprava na tuhle roli? 
Jan Dolanský: Tak mám doma spoustu literatury. Pustil jsem si to, co bylo natočeno, ale není toho mnoho. Vlastně jenom trilogie Otakara Vávry – Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. Ale vyšla spousta knih, a pak se to dá samozřejmě konzultovat s panem režisérem Svobodou, který toho bude mít nejvíce načteno. S ním se dá diskutovat o čemkoliv a on cokoliv rád vysvětlí. Nebo k tomu přizve historiky. Ale přesto to jsou vlastně všechno doměnky. A to je na tom právě úžasné, že člověk to může zpracovat po svém. Třeba to, co se zrovna odehrává v nitru té dané postavy. Mohlo to tak být, ale nemuselo.

FDb: Je to jediná filmová nabídka, kterou si zatím dostal? 
Jan Dolanský: Mám ještě další, na září, ale to je všechno v jednání. Těch nabídek je dost. I na nějaké seriály, ale to zatím nemusím, tak to nedělám. Ono když toho člověk dělá moc, tak se nemůže na nic konkrétního soustředit. Ale ten Jan Hus je pro mě teď priorita. A myslím si, že to bude dobré. Je to velkolepě pojaté, v České televizi se šije spousta kostýmů, má tam být až 1500 komparzistů, takže to bude opravdu velké.

FDb: A máš nějaké herecké vzory?
Jan Dolanský: Já mám rád lidi, na kterých je vidět, že umí hrát a jsou skromní. To je pro mě poslední řadu let takové kriterium, že ten člověk je kvalitní. Třeba teď jsem se potkal s Davidem Novotným, což sice není můj vzor, ale je to pro mě punc nějaké kvality. Člověk, který umí hrát. Stejně třeba Bolek Polívka, ten je skvělý. A člověk vidí, že je vlastně tak trochu napřed, že člověk má z toho jeho hraní pocit, že to přichází tak nějak samo. A když vidí ten výsledek, tak si řekne, že ten způsob, jakým k tomu došel, je prostě úžasný. Že to vypadá, že vlastně jakoby ani nehraje, a pak v tom celku vidí, jak je to všechno promyšlené. A jinak je i spousta divadelních herců, kdy si člověk řekne, že je opravdu rád, že si s nimi mohl zahrát. A o těch zahraničních asi nemá cenu se ani zmiňovat, protože to jsou jiné podmínky.

FDb: Takže počítám, že ty máš radši divadlo, než film …
Jan Dolanský: Je to jiná disciplína, úplně jiný sport. Divadlo prostě začne v sedm večer a kontinuálně se jede nějaký příběh, člověk si to odžije v nějaké postavě. A ve filmu je to jiný, člověk to může přetočit, když se to nepovede a tak. To divadlo je takový živější organismus, řekl bych.