Henley (Isla Fisher), Jack (Dave Franco, Jamesův bratr), Merritt (Woody Harrelson) a hlavně Daniel (Jesse Eisenberg) jsou kouzelníci, i když ne všechny jejich triky jsou kouzelné. Jako tým by ovšem mohli dokázat velké věci. Toho si je vědoma i osoba, která jejich sólové snažení pečlivě sledovala a které se podaří dát je dohromady. O rok později tak budou moci jako „Čtyři jezdci“ v Las Vegas (kde také jinde) předvést své umění široké veřejnosti. První číslo: vyloupení banky v daleké Paříži, kterou určil náhodně vybraný divák. Ten je do banky teleportován, takže se nikdo ani příliš nediví, když „vysávané“ peníze začnou poletovat přímo ve Vegas. Dokonalá iluze nebo loupež století?

Protože banka byla opravdu vykradena, vypadá to na to druhé. Proto je povolán agent FBI Dylan Rhodes (Mark Ruffalo), který má tento oříšek rozlousknout. A nebude sám, neboť k němu byla přidělena půvabná Alma Vargasová (Mélanie Laurent) z Interpolu. V něčem by snad mohl pomoci také Thaddeus Bradley (Morgan Freeman) – zkrachovalý kouzelník, který má nyní svůj pořad, ve kterém prozrazuje triky ostatních kouzelníků. Povedená čtyřka však chystá ještě další dvě čísla, z nichž minimálně jedno překvapivě nepotěší jejich spoznora pana Tresslera (Michael Caine). Zato diváci – ti překvapení budou.

Filmů o kouzelnících a iluzionistech v posledních letech mnoho nevzniká. Tedy, pokud nepočítáme takové ty hrdiny á la James Franco v Mocném vládci Oz. A to nepočítáme! Mimochodem, vzpomínám si, že na předpremiéře Raimiho filmu „čaroval“ jakýsi český kouzelník, ale více než jeho triky ohromovaly diváky (i divačky) jeho pohledné asistentky. Z filmů, o kterých teď bude řeč, by se proto mohl ledacos přiučit. První nese název Dokonalý trik (také s Michaelem Cainem) a nabízí pragmatický pohled Christophera Nolana. Zřejmě právě proto je všechno možné, jen ne zábavný a nějak mi uniká, o co autorovi přesně šlo. To Iluzionista je biják z docela jiného ranku. Nejenže mistrně zachycuje atmosféru doby počátku minulého století (zlatý věk kouzelníků a eskamotérů), ale především má pro diváky schovanou závěrečnou třešničku v podobně úchvatného vystoupení hlavního hrdiny.

V Podfukářích se titulní čtveřice pokouší o to samé, ale ani v jednom případě jsem jejich počínáním nebyl ohromen. Spíše jsem si pořád říkal: „Když v současnosti už v oblasti vizuálních efektů neexistují hranice, proč, sakra, nepředvedou něco světobornějšího?“ V tomto filmu se v podstatě vše točí kolem peněz, což je (pro někoho možná překvapivě) ve druhé polovině až otravné, přičemž na ně navíc hrdinové zálusk nemají. Tak proč to tedy všechno dělají? To je nám de facto vysvětleno v závěru tím, který to všechno zosnoval. V ten moment už jsou ale ty scenáristické kličky opravdu překombinované. Některé momenty nedávají v rámci děje tak docela smysl, jiné nejsou příliš uvěřitelné. Tvůrci ovšem spoléhají na to, že nad těmito fakty nebudete během sledování filmu přemýšlet.

Jedním z důvodů je přístup režiséra Louise Leterriera. Ten má na kontě akčního Kurýra (i dvojku), sentimentální drama s akčními momenty Utržený ze řetězu, ucházejícího Neuvěřitelného Hulka či remake Souboje titánů. Z čistě řemeslně-filmařského hlediska jsou totiž právě Podfukáři jeho nejlepším filmem. Kamera při těch show nemá chybu, střih je kupříkladu při flashbackách nebo akčních scénách takřka ukázkový a celé toto dílo má tempo stejně rychlé jako mluva Jesseho Eisenberga. Čili se může stát, že občas nestihnete přečíst, co máte a to u díla jako Podfukáři může velice výrazným způsobem narušit vaši pozornost. Škoda také toho, že se nepodařilo naplno využít potenciálu některých postav. Především Thaddeuse Bradleyho. Ten sice vypráví o tom, jak byla jednotlivá kouzla hlavních hrdinů provedena, ale žádným z nich nemáme potvrzeno, že tomu bylo právě tak, jak Bradley říká. Na druhou stranu, tyto skutečnosti budou vadit pouze těm z vás, kteří budou očekávat více než „jen“ zábavu.

Podfukáři taky možná ne úplně optimálně zvolili datum premiéry, neboť mezi těmi nesmírně očekávanými tituly rozhodně není pro takovýto menší filmeček jednoduché bojovat o diváckou přízeň. Na druhou stranu se tak ale dostali do pozice, kdy v podstatě neměli, co ztratit, takže mohli jedině překvapit. Předpoklady k tomu jistě měli – atraktivní kouzelnické téma a výborné obsazení. A skutečnost, že je producentsky podpořili Roberto Orci a Alex Kurtzman, také není zanedbatelná.  Možná proto tvůrci stejně doufali ve větší tržby. Pokud jim je pomůžete vylepšit tím, že na jejich film do kina vyrazíte, peněz vynaložených za lístech s největší pravděpodobností litovat nebudete. Ale že byste po zhlédnutí byli vyloženě nadšení, to se asi také říci nedá.