Velmi mladá dívka Iris se ocitá v domově mládeže, kde se k ní vychovatelé chovají hezky, ale ona stejně dělá věci, které by nejen v tomto věku dělat neměla. Objevuje se tam i její velmi dobrá kamarádka Sonja (nikoliv ovšem Rudá) a společně utíkají za zábavou do města. Tam narazí na nesprávné lidi, a přestože je do barů pro dospělé nepustí, najdou si nějakým způsobem (aniž by se o to výrazněji snažili) cestu k Dagmar Glansové, která provozuje jakýsi escort servis a má spoustu dívek na prodej, přičemž mezi jejich kunčafty nechybějí ani přední politici. Iris a Sonje se zamlouvá, že pracovní doba není dlouhá. Zato výdělek je veliký. Jenže policie se o tom myslí své …

Film vypráví o skutečných událostech, ke kterým došlo v 70. letech ve Švédsku, kdy čelilo několik ministrů vlády Olofa Palmeho, ale i sám premiér a někteří jeho kamarádi obvinění z využívání služeb žen a slečen, které provozují to nejstarší řemeslo na světě, třebaže některé z nich ještě nebyly plnoleté. Celý příběh je pak vyprávěn právě z pohledu Iris – jedné z nich, ačkoliv zároveň s ní sledujeme i snahy některých lidí z řad policie. Díky tomu míří stopáž téměř ke dvěma a půl hodinám, ale to rozhodně ničemu nevadí, protože scénář, který má na svědomí paní s mimořádným jménem Marietta von Hausswolff von Baumgarten, je dramatugicky velmi poutavě vystavěn.

Byť vám asi bude také nějakých těch cca 15-20 minut trvat, než se pořádně zorientujete a ponoříte do příběhu. Udělat vše jako v podstatě rámcový příběh lze určitě považovat za nejméně dobrý nápad. Už od samotného úvodu však zaujme vynikající dobová atmosféra, na čemž má lví podíl kamera Hoyte van Hoytema, v jehož filmografii nachází se třeba po všech stránkách téměř dokonalý Fighter, který se také neodehrává úplně v současnosti. To ale neznamená, že by atmosféra filmu Call Girl našincovi vůbec nic neříkala, že by byla až příliš švédská. Našli bychom tu totiž jisté podobnosti se stejným obdobím u nás. To je však pouze jen jakási nadstavba, protože tím hlavním, co z tohoto počinu dělá velmi zajímavou podívanou, jsou tři klíčové postavy.

Jak Iris, tak Sonja berou tuto svoji „prácičku“ jako vítané dobrodružství, díky kterému si připadají dospělejší. Ale když později objeví svou do té doby skrytou nedospělost, uvědomí si, do jaké společnosti se to vlastně dostaly, a že rozhodně nebude snadné se z ní vykroutit. Sofia Karemyr a Josefin Asplund, jejich představitelky, hrají opravdu skvěle a vcelku s přehledem zvládají také ty odvážnější, i pro starší herečky povětšinou málo příjemné scény. Kuplířku Dagmar Glansovou, která má všechno pod palcem, neméně výtečně a suverénně zahrála Pernilla August, kterou budou znát především příznivci Star Wars jakožto Shmi Skywalkerovou, matku Anakina. Někomu možná může připadat jednání této postavy jako klišé, ale ona je prostě zvyklá na luxus a spoustu peněz, takže je skálopevně přesvědčená o tom, že všechno, co dělá, je správné.

O ostatních postavách se toho příliš nedozvíme. U některých to vůbec nevadí a u jiných je to záměr, protože celá tato aféra je ve Švédsku dodnes chápána jako velmi kontroverzní. Mnozí z této skandinávské země patrně přesto v jednotlivých postavách poznají konkrétní skutečné osoby, zatímco ostatní diváci mohou příběh chápat univerzálněji/obecněji, což je do značné míry výhoda. Plus si film zaslouží také za zdařilou hudbu, byť místy připomíná známější. Kupříkladu tu, kterou James Horner složil pro suprové Komando. To je sice zvláštní, ale z hlediska dramatizace to stejně i v případě Call Girl funguje.

Call Girl je film, který určitě zaujme více aspekty, než jen pouhým názvem. Velmi pěkně ukazuje věc známou i u nás, a sice, že ti, kteří jsou u moci, si myslí, že můžou úplně všechno a že jim to vždycky bez obav projde. Ale spravedlnost není radno nikdy podceňovat. Někomu možná nemusí připadat události v tomto filmu až tak nepřijatelné. „Vždyť ty slečny šli s těmi (někdy dokonce) výrazně staršími dobrovolně,“ může si říct. To jo, ale pořád je třeba mít na paměti, že se mezi nimi byli i někteří vrcholní představitelé státu, kteří by přece měli pravidla a zákony dodržovat přede všemi a především! Jak říkám, na tento film se vyplatí podívat nejen kvůli skvěle hrajícím a hezky vypadajícím představitelkám Iris a Sonji.