Protože už má tak akorát všudypřítomného konzervatismu, rozhodne se Mortimer Granville přijmout práci u předního londýnského specialisty, který se snaží ženám pomoci od „hysterie“. A to prosím postupem, který bychom mohli nazvat ruční masáží (intimních míst). Žen začne přibývat, ale ruce jsou stále jen dvě. Protože se píše 2. polovina 19. století, je asi ta správná příležitost využít i v tomto oboru technologického pokroku, k čemuž může přispět třeba i kamarád Lord Edmund St. John-Smythe, který se všemožným novinkám též nebrání. Takže se postupně dopracují k něčemu, co nazývají výrazy jako „třasostroj“ či „vibratorium“, ale dnešní společnost „to“ zná jako vibrátor.

Zmíněný londýnský specialista, jehož jméno zní Robert Darlymple, má dvě dcery. Obě jsou mladé, obě jsou krásné, ale jedna jako by byla adoptovaná z nějaké jiné země. Zatímco Emily je hodná, slušně vychovaná a svým vystupováním do své doby dokonale zapadá, Charlotte je emancipovaná rebelka s dobrým srdcem, což ovšem (téměř) nikoho nezajímá, protože na veřejnosti dává na odiv hlavně svou nespokojenost. Takže není ani zas tak velkým překvapením, že se bude muset obávat i o svou dělohu, protože její feministické názory jsou považovány za příliš troufalé.

Nebylo by žádným překvapením, kdyby kdekdo očekával od tohoto filmu nějaké odvážnější nebo alespoň lechtivé záběry. Takové se tu ale nevyskytují, neboť tvůrci rozhodně nechtějí vyprávět příběh o vzniku vibrátoru nikterak naturalisticky, nýbrž komediálně, takže celý film je natočen velmi cudně a vkusně, aby diváky hlavně bavil a nedával jim detailní (dějepisnou) lekci, např. prostřednictvím subjektivního Mortimerova pohledu. Pro záběry na odhalená ženská těla tu jsou přeci především filmy jiného žánru.

Možná, že by se nějaké přeci jen objevily i ve Vrtěti ženou, ale to by ho nesměla režírovat právě žena. Tanya Wexler (mimochodem nevlastní ségra Daryl Hannah) měla před uvedením tohoto filmu na kontě pouhé dva režijní počiny, které se i přes některá známá jména v obsazení nedostaly do širší kinodistribuce. Vrtěti ženou jí ale určitě k další režijní zakázce dopomůže. Doufejme, že opět půjde o nějakou dobovku, protože se jí skutečně daří převést diváky do Anglie 19. století. A to i přesto, že se jedná o Američanku.

Kdo se těší především na Maggie Gyllenhaal, bude možná trochu naštvaný, protože tato čím dál tím víc oblíbenější herečka nemá zase až tolik prostoru, jak by se podle plakátů mohlo zdát. Na nich je uvedena asi jen proto, že je ze všech lidí, kteří se objeví před kamerou (spolu s představitelem Roberta Darlympla) nejznámější. Ovšem jakmile se ukáže na plátně, nebudete z ní moci spustit oči. Nejen kvůli tomu, jak vypadá, ale také proto, jakou postavu ztvárňuje, protože další podobně smýšlející, dnes můžeme říci i nebojácnou ženu, byste tehdy na Britských ostrovech asi dost dlouho hledali.

Vrtěti ženou je vzhledem k současným trendům, kdy se otevřeně hovoří či píše prakticky o všem (včetně erotických pomůcek), velmi trefně načasovaný film, který si své diváky, a samozřejmě také  divačky určitě najde. Dozajista se u něho hodně zasmějete. Sám jsem se před zhlédnutím této komedie takhle v poslední době nasmál snad jen u Probudím se včera. Jenže na rozdíl od té české, tato zahraniční neobsahuje vůbec žádné dějové ani jiné nelogičnosti. Poněkud nejasně může leckomu připadat asi pouze rozhodnutí hlavní postavy vyměnit svou hodnou partnerku za jinou. Chcete-li se pořádně zasmát, dozvědět se něco nového z historie a prohlédnout si vývoj samotných vibrátorů, máte ve Vrtěti ženou jedinečnou příležitost.