FDb.cz - filmová databáze

Jistý Sam Childers (Gerard Butler) je právě propuštěn z vězení. Sice přesně nevíme, co provedl, ale záhy zjistíme, že to mohlo být opravdu cokoli. Hned poté si to rozdá se svou manželkou Lynn (Michelle Monaghan), ovšem zanedlouho se s ní nepěkně pohádá, protože začala chodit do kostela, což ji přinutilo najít si počestnější práci, a tak přestala dělat striptérku. Naštvaný Sam hned raději zmizí za svými kamarády, kde si hned šlehne. Jak k tomu všemu asi přijde jeho malá dcerka Paige (Madeline Carroll), že má takového otce, který dokonce neváhá okrást s brokovnicí v ruce jiné drogové dealery? Jednou jedou Sam a jeho kamarád sjetí autem a seberou stopaře, který je začne ohrožovat nožem. Sam se naštve, nůž sebere, a zasadí mu několik bodných ran. Manželka ho poté přesvědčí, aby šel s ní do kostela. Tam se Sam nechá pokřtít a stane se z něho díky víře dobrý člověk. Když se od jakéhosi pastora dozví o situaci v severní Ugandě a jižním Súdánu (tehdy to ještě nebyl samostatný stát), rozhodne se, že tam vyrazí pomáhat dětem. Ostatně s takovým příjmením se to pro Sama přímo nabízelo.

Možná si vybavíte, že jsme se v našem (zatím) posledním speciálu o filmových lahůdkách rozhodli tento film upřednostnit před Rumovým deníkem. Přestože vznik obou zapříčili skutečné události, příběh Huntera S. Thompsona, jakkoli je pozoruhodný, není tolik hodný následování jako ten Childersův. Aby se drsný člen gangu po pokřtění proměnil v dobrého člověka a vydal se na takovouto misi do Afriky šířit dobro, je rozhodně velmi neobvyklé, nebo ještě lépe téměř neuvěřitelné. Znovu tu máme jeden z těch případů, kdy se jedná o skutečný příběh konkrétní osoby, ovšem kdyby byl fiktivní, jistě by ho mnozí považovali za trochu kýčovitý. Jenže Sam Childers je sakra opravdový, o čemž vás přesvědčí i fotky/videa během závěrečných titulků.

Obsazení Gerarda Butlera nebylo zrovna nejlepší volbou. Jakožto Sam-kriminálník je mnohem věrohodnější a rozhodně předvádí lepší herecký výkon než jako Sam-kazatel. V této, druhé části filmu mu svědčí akčnější scény, kdy zrůdní členové LRA (Rebelové) vždy něco nepěkného provedou a on jim to jde s kvérem v ruce dvojnásob oplatit. Nebo když si doma v USA sjednává pořádek, když ostatní nesdílí jeho odhodlání pro africkou misi, což vede i k vybrání veškerých rodinných úspor. Jenže při kázáních připomíná Butler spíše Eliho Sundaye (Paul Dano) z jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších filmů Až na krev. Zatímco Eli je jen falešným prorokem, který chce získat především pro sebe, a ve finále se tato postava stává spíše karikaturou, Sam se stylizuje do role jakéhosi proroka, který všechno, co říká, myslí naprosto seriózně. Tento postoj Butlerovi příliš nejde. Jednak asi proto, že podobným slovům tento herec příliš nevěří, a také proto, že ho všichni máme zafixovaného v úplně odlišné roli.

Vzhledem k tomu, jak skutečný Sam Childers vypadá, by bylo nejideálnější, kdyby ho hrál spíše Danny Trejo. V takovém případě by byl Machine Gun Preacher (volíme originální název, protože je lepší) mnohem zajímavější. S hlavní postavou toho totiž má sedmašedesátiletý herec hodně společného. Také okusil a prodával drogy, také zkusil vězení, kde mu podle vlastních slov také velmi pomohlo, když se během svého více než tříměsíčního pobytu na samotce v soledadské věznici denně modlil. Od té doby též seká dobrotu, a dá se říci, že i on se upnul na jedinou činnost. Pro Childerse je to pomoc v Africe, pro Dannyho Treja herectví. Cilders tráví na „černém kontinentu“ spoustu času, Danny Trejo natáčí několik filmů ročně. Navíc, ostré obličejové rysy by byly v působivém kontrastu s dětskými tvářemi. To byl ostatně také důvod, proč ho Robert Rodriguez obsadil i do své série Spy Kids. Danny Trejo (aka Machete) se Kazatelem Kalašnikovem (výjimečně volíme český název pro lepší srozumitelnost) sice nestal, ale Robert Rodriguez by se mohl inspirovat Childersovým příběhem třeba pro Machete zabíjí. Co by ne, když se má třetí díl Machete znovu zabíjí odehrávat ve vesmíru.

Film velmi správně ukazuje, že pokud se někdo rozhodně pro podobnou činnost, bude potřebovat něčí podporu, protože je nutno na takovou práci vynaložit maximální úsilí a hodně ji obětovat. Hlavní hrdina tak musí být rád, že má za manželku právě Lynn, kterou hraje další moje oblíbenkyně Michelle Monaghan (její účast na tomto projektu se na celkovém hodnocení výrazně nepromítla). Ta trpělivě snáší, že Sam občas v afektu vystartuje na jejich dceru Paige – viz výborná scéna, kdy Sam sleduje zprávy v TV, která dokonale ukazuje rozdíly mezi málo rozvinutými a vyspělými zeměmi, kde lidé mnohdy dbají jen na svůj prospěch. To dokazuje i scéna, ve které Sam žádá zámožného podnikatele o finanční příspěvek.

Režisér Marc Forster, který má na kontě třeba dvaadvacátou Bondovku Quantum of Solace, znovu dokazuje, že projekty s menším rozpočetem umí zaujmout mnohem více. Možná i proto, že k nim přistupuje zodpovědněji, protože neváhal, a spolu s producentkou Louise Rosnerovou a scenáristou Jasonem Kellerem se dokonce vydal do Ugandy a do válkou zmítaného Súdánu (údajně si kvůli cestě do těchto států museli zařídit pojištění proti únosu a proti „rozsekání na kusy“), aby na vlastní oči viděli, co se tam děje. Možná i díky tomu se mu podařilo natočit několik emotivních scén. Jako třeba ta, ve které najdou hlavní postava a spol. děti v díře uprostřed pustiny (je trochu zarážející, že Sam už v tomto případě neudělal to, co v závěrečné scéně, protože se to přímo nabízí), když jim postaví houpačky, nebo když s nimi hraje baseball a fotbal.

Afrika je, v tomto případě bohužel, stále velkým zdrojem inspirace pro silné filmové příběhy. Právě vzhledem k tomu, co se tam děje, jsou to mnohdy události, kterým se ani věřit nechce. Co tam přesně takoví rebelové jako Joseph Kony či někteří političtí vůdci vyvádějí či vyváděli, opravdu přesahuje všechny meze. Jistě budete souhlasit, že k nejlepším filmům odehrávajícím se v Africe patří Poslední skotský král a Krvavý diamant, oba shodou okolností z roku 2006. První zaujme především fascinujícím hereckým výkonem Foresta Whitakera. Jakožto diktátor Idi Amin skutečně budí respekt a právem za tuto roli získal Oscara. Druhý film kromě hereckých výkonů (oscarové nominace pro Leonarda DiCapria a Djimona Hounsou) nabízí divákům „atraktivní“ téma a celkově lepší zpracování. Machine Gun Preacher jejich kvalit nedosahuje (jistě to není otázka rozpočtu, protože Poslední skotský král stál pouhých 6 milionů dolarů), ale to neznamená, že to není dobrý film.
Machine Gun Preacher je ukázkou poctivé filmařiny, avšak doplácí na málo výrazný výkon představitele hlavní role, a možná až příliš velkou zásluhu přisuzuje náboženství, protože těch faktorů, které vedli k „polepšení“ Sama Childerse bylo více. Do jisté míry jde ale stále o kontroverzní osobnost. Pro některé může být jen obyčejným zabijákem, který vede v Africe svou vlastní svatou válku a líbí se mu, že může beztrestně zabíjet. Na druhou stranu je třeba říci, že nikdo z rebelující LRA nemá (věřme, že zatím) ani v nejmenším v úmyslu sednout si s někým z Bojovníků za svobodu ke stolu a vyjednávat o míru. Tím se v podstatě dostáváme k otázce, kterou nastolil např. Fjodor Michajlovi
 Dostojevskij ve svém slavném románu Zločin a trest. A sice, že Sam se patrně, tak jako Raskolnikov, domnívá, že „nezabíjí lidi“, ale „zlo“, které představují stoupenci LRA, ničící vesnice a unášející malé děti, kterým pak dávají do rukou zbraně. Pro ty ostatní bude i přesto uznávanou osobností, jejíž současné činy jsou hodné následování a měly by být pro lidi inspirací, nebo by se nad nimi měli alespoň zamyslet. Právě to bylo hlavním záměrem tvůrců.