Možná si vybavíte, že jsme se v našem (zatím) posledním speciálu o filmových lahůdkách rozhodli tento film upřednostnit před Rumovým deníkem. Přestože vznik obou zapříčili skutečné události, příběh
Obsazení Gerarda Butlera nebylo zrovna nejlepší volbou. Jakožto Sam-kriminálník je mnohem věrohodnější a rozhodně předvádí lepší herecký výkon než jako Sam-kazatel. V této, druhé části filmu mu svědčí akčnější scény, kdy zrůdní členové LRA (Rebelové) vždy něco nepěkného provedou a on
Vzhledem k tomu, jak skutečný Sam Childers vypadá, by bylo nejideálnější, kdyby ho hrál spíše Danny Trejo. V takovém případě by byl Machine Gun Preacher (volíme originální název, protože je lepší) mnohem zajímavější. S hlavní postavou toho totiž má sedmašedesátiletý herec hodně společného. Také okusil a prodával drogy, také zkusil vězení, kde mu podle vlastních slov také velmi pomohlo, když se během svého více než tříměsíčního pobytu na samotce v soledadské věznici denně modlil. Od té
Film velmi správně ukazuje, že pokud se někdo rozhodně pro podobnou činnost, bude potřebovat něčí podporu, protože je nutno na takovou práci vynaložit maximální úsilí a hodně ji obětovat. Hlavní hrdina tak musí být rád, že má za manželku právě Lynn, kterou hraje další moje oblíbenkyně Michelle Monaghan (její účast na tomto projektu se na celkovém hodnocení výrazně nepromítla). Ta trpělivě snáší, že Sam občas v afektu vystartuje na jejich dceru Paige – viz výborná scéna, kdy Sam sleduje zprávy v TV, která dokonale ukazuje rozdíly mezi málo rozvinutými a vyspělými zeměmi, kde lidé mnohdy dbají jen na svůj prospěch. To dokazuje i scéna, ve které Sam žádá zámožného podnikatele o finanční příspěvek.
Režisér Marc Forster, který má na kontě třeba dvaadvacátou Bondovku Quantum of Solace, znovu dokazuje, že projekty s menším rozpočetem umí zaujmout mnohem více. Možná i proto, že k nim přistupuje zodpovědněji, protože neváhal, a spolu s producentkou Louise Rosnerovou a scenáristou Jasonem Kellerem se dokonce vydal do Ugandy a do válkou zmítaného Súdánu (údajně si kvůli cestě do těchto států museli zařídit pojištění proti únosu a proti „rozsekání na kusy“), aby na vlastní oči viděli, co se tam děje. Možná i díky tomu se mu podařilo natočit několik emotivních scén. Jako třeba ta, ve které najdou hlavní postava a spol. děti v díře uprostřed pustiny (je trochu zarážející, že Sam už v tomto případě neudělal to, co v závěrečné scéně, protože se to přímo nabízí), když jim postaví houpačky, nebo když s nimi hraje baseball a fotbal.
Afrika je, v tomto případě bohužel, stále velkým zdrojem inspirace pro silné filmové příběhy. Právě vzhledem k tomu, co se tam děje, jsou to mnohdy události, kterým se ani věřit nechce. Co tam přesně takoví rebelové jako Joseph Kony či někteří političtí vůdci vyvádějí či vyváděli, opravdu přesahuje všechny meze. Jistě budete souhlasit, že k nejlepším filmům odehrávajícím se v Africe patří Poslední skotský král a Krvavý diamant, oba shodou okolností z roku 2006. První zaujme především fascinujícím hereckým výkonem Foresta Whitakera. Jakožto diktátor Idi Amin skutečně budí respekt a právem za tuto roli získal Oscara. Druhý film kromě hereckých výkonů (oscarové nominace pro Leonarda DiCapria a Djimona Hounsou) nabízí divákům „atraktivní“ téma a celkově lepší zpracování. Machine Gun Preacher jejich kvalit nedosahuje (jistě to není otázka rozpočtu, protože Poslední skotský král stál pouhých 6 milionů dolarů), ale to neznamená, že to není dobrý film.
Machine Gun Preacher je ukázkou poctivé filmařiny, avšak doplácí na málo výrazný výkon představitele hlavní role, a možná až příliš velkou zásluhu přisuzuje náboženství, protože těch faktorů, které vedli k „polepšení“ Sama Childerse bylo více. Do jisté míry jde ale stále o kontroverzní osobnost. Pro některé může být jen obyčejným zabijákem, který vede v Africe svou vlastní svatou válku a líbí se mu, že může beztrestně zabíjet. Na druhou stranu je třeba říci, že nikdo z rebelující LRA nemá (věřme, že zatím) ani v nejmenším v úmyslu sednout si s někým z Bojovníků za svobodu ke stolu a vyjednávat o míru. Tím se v podstatě dostáváme k otázce, kterou nastolil např. Fjodor Michajlovi
Dostojevskij ve svém slavném románu Zločin a trest. A sice, že Sam se patrně, tak jako Raskolnikov, domnívá, že „nezabíjí lidi“, ale „zlo“, které představují stoupenci LRA, ničící vesnice a unášející malé děti, kterým pak dávají do rukou zbraně. Pro ty ostatní bude i přesto uznávanou osobností, jejíž současné činy jsou hodné následování a měly by být pro lidi inspirací, nebo by se nad nimi měli alespoň zamyslet. Právě to bylo hlavním záměrem tvůrců.






.png)






