FDb.cz - filmová databáze

Kdysi nevinná dívka a dětský idol neváhala spojit své síly s Jurajem Jakubiskem v kontroverzních filmech, plných drásavých scén a extrémních emocí, jako Post Coitum a Bathory. Je skvělá v dabingu, velký ohlas měla její role v televizním filmu Ta třetí a hrála i v superúspěšném hitu Snowboarďáci nebo v muzikálech Daniela Landy. Desky Lucie Vondráčkové patří mezi nejprodávanější, dvakrát za sebou vyhrála cenu TýTý a vysoko se umisťuje i v hudebních anketách. Její píseň Láska umí víc se stala druhým nejsledovanějším videem na českém YouTube a legálně nejstahovanější písní v roce 2009.

To největší překvapení nám Lucie ale teprve chystá na své cestě do pražského podzemí ve své zatím nejvýraznější filmové roli.

RENATA - Lucie Vondráčková

Takhle jste ji rozhodně ještě neviděli! Hvězda pop-music se proměnila ve velmi ctižádostivou cílevědomou dívku, která se nebojí drobných manipulací a za svými novinářskými ambicemi neváhá jít ani do spletitých chodeb pražského podzemí. Co v nich najde? Minimálně řadu situací na ostří nože.
 

„Všechny představy se naplnily až po okraj.“

Lucie Vondráčková

Herečka a zpěvačka Lucie Vondráčková si v Labyrintu zahrála roli, jakou byste od ní možná nečekali: ambiciózní dívku, kterou její ctižádost nezavede až na vrchol, nýbrž právě naopak – do podzemí. Jak vzpomíná na extrémní zážitky z natáčení v podzemních katakombách?

Žánr mystery a thrilleru není v české kinematografii příliš častý. Jak jste reagovala, když vám nabídli roli ve filmu právě tohoto žánru?

Mám ráda žánrově čisté filmy. I jako divákovi se mi líbí, když vím, na co do kina jdu. Thriller, drama, pohádka, sci-fi... Vždycky víte, co máte čekat. A podle toho si vybírám i filmové výzvy.

Co vás přesvědčilo, abyste roli přijala?

Scénář. Ten je nejdůležitější.

V Labyrintu je důležité tajemství, mystika, staré legendy a pověsti. Máte ráda takový typ příběhů a záhady?

Mám. A hlavně jsem už delší dobu toužila stát se osobou, která bude dostatečně motivovaná a inteligentní, aby všemu přišla na kloub. Takové mě vždycky ve filmech baví.

Chodila jste jako malá na dobrodružné výpravy do starých domů, do podzemních chodeb a podobně?

Chodila. Byla jsem jednu dobu naprosto fascinovaná Foglarovou Tajemnou Řásnovkou a Chatou v Jezerní kotlině. A to vám pak nedá.

Jak byste popsala svoji postavu? Kdo je Renata?

Holka, která se nikdy nezastaví. Jde do extrému a to se jí často nevyplácí. Vrátí se jí všechno jako bumerang.

Vaše hrdinka působí v některých situacích i kontroverzně a není to prvoplánově kladná hlavní hrdinka. Jak jste ji vnímala po prvním přečtení scénáře a měnil se nějak vaši názor na ni během natáčení?

Vždycky, když hrajete, hledáte v sobě. Takže Renata i já jsme často jedna a táž osoba. Když jsem pak na postsynchronech viděla ukázky, zjistila jsem, že žít se mnou asi nebude peříčko. Při natáčení jsem si to neuvědomovala. Prostě jsem reagovala na situace a když mě někdo ve scénáři vytočil, tak jsem mu to vrátila.

Vaše hrdinka se také velmi liší od vašich dosavadních filmových postav. Nevadilo vám hrát tak trochu „mrchu“?

Možná se lišila od těch filmových, ale přístup „mrcha“ mám docela dokonale nastudovaný ze všech možných divadelních her. Ať už od Arthura Millera nebo Dostojevského. A úplnou sondou do velemrchy byla Morgana v Excaliburu.

Jaké scény či momentu jste se po přečtení scénáře nejvíc obávala (pokud jde o natáčení) – a naplnily se vaše obavy?

Já byla jen příjemně zvědavá na celé natáčení v podzemí. A všechny představy se naplnily až po okraj. Možná dokonce přeplnily. Natáčení ve Znojmě probíhalo tak, že za úsvitu se nasadily óbr boty, čelovky, těžký krosny a prostě věci použitelný i na sjezdovku a vešlo se do chodeb, kam se vešla kamera, někdy i kameraman a my… Chodíte, nebo se spíš plížíte, s krosnou na zádech, nemůžete se nikdy narovnat, a pokud ještě náhodou tak trochu trpíte klaustrofobií (což nebyl nikdy můj případ, ale po čase jsem si ji úspěšně vypěstovala), chce se vám okamžitě zdrhnout a vidět aspoň jednou za čtrnáct dní kousek slunce. Přitom moc nebyl čas na umazávání se v obličeji a na rukách nějakým make-up decentním rádoby bahnem. Prostě jsme ponořili ruce do tý zabahněný země přímo pod našima nohama a napatlali si ji na vlasy, obličej, krk… všude.

Co Vás naopak překvapilo, co bylo těžší, než se původně zdálo?

Víte, to si nepamatuju. Když točím, tak mi nepřipadá těžkého nic. Padám ze skály, jezídm na koni v brnění, které bych normálně ani neunesla, nechám se fackovat, až mě pálí tváře... kamera má magický účinek. Až když se řekne „stop“, tak vám dojde, jak nebezpečné třeba to a to bylo. Ale už je natočeno. Takže v pořádku a jde se dál.

Velká část natáčení se odehrávala v poměrně malém kolektivu čtyř herců. Jaké mezi vámi byly vztahy? Trávili jste spolu čas i mimo natáčecí plac?

Byli jsme spolu pořád. Kdykoli jsem měla chvilku pauzu a mohla z těch chodeb na světlo, mazala jsem pro celý štáb chleby a rohlíky. S paštikou, s nutelou, s máslem. To mě uklidňovalo. A nejradši bych s těmi třemi šla do dalšího projektu. Je velké štěstí, když si tak dokonale na place padnete do noty.

Jak se vám spolupracovalo s jednotlivými hereckými kolegy? Znali jste se už před tím?

Na Honzu Zadražila jsem dala režiséru Tomáši Houškovi tip sama. Poslala jsem ho do divadla na Údolí včel, ať se na Honzu podívá. Vím, že je skvěle. Hráli jsme spolu dlouho v Excaliburu a já viděla, jaký je to talent, a navíc dříč. S Martinem Zbrožkem jsme se znali jen z předávání Českých lvů a já si myslela, že je to úplný blázen (smích). Ale fascinoval mě jeho humor a rozhled. Je to velice prudce inteligentní člověk. A Mary? Ta byla jako zjevení a obstarává v Labyrintu krásu. Připomíná mi Jennifer Lopez v U-Turn.

Vzniklo dole v podzemí přátelství, která přetrvala období natáčení? Nebo naopak napjaté vztahy? V tak drsných podmínkách by to bylo zcela pochopitelné.

Prošli jsme si vším. Ty role tam dole v podzemí najednou nebylo nutné hrát. Prostě se nám to všechno dělo a často to bylo peklo. Řvali jsme na sebe a měli hysteráky. Ale pak se vyšlo nad zem a zase bylo všechno fajn.

Prošli jste před natáčením průpravou jakéhokoliv druhu (semináře z historie, psychologická průprava na pobyt v podzemí, fyzická průprava...)? Nebo Vás tvůrci prostě hodili do vody?

Fyzicky jsme byli všichni hodně vycepovaní. Jinak by to nebylo možné utáhnout. Těžké krosny, boty a obličeje od bláta, nikde možnost se narovnat. Vím, že jsem v podzemí zhubla asi o 5 kg.

Jak se vám pracovalo s debutujícím režisérem Tomášem Houškou?

Výborně. Líbilo se mi, že se ho můžu na všechno zeptat: Psal i scénář, takže znal odpovědi a dával tiché připomínky, což mám ráda. Když se začne na place moc řvát, často se křehká herecká duše lekne... (smích)

Při natáčení si lidé představují luxusní karavan, kde herci čekají na záběr, a vy jste byli dva týdny v podzemí. Jak jste to snášeli? Co bylo nejtěžší? Měli jste nějaké speciální oblečení? Kde jste odpočívali?

Tak to se u natáčení českých filmů většinou neděje. Máte maximálně jeden autobus pro všechny, nebo v našem případě školku, která v té době byla prázdná. Ale za sebe musím říct, že když točím s velkými zahraničními produkcemi, tak ty karavany nemám ráda. Jsem šťastná na place. Koukám, jak kameraman zasvěcuje, jak se všechno připravuje... chci prostě být u toho, ne v nějakém minisvětě s chlebíčkama a ovocem. To mě nezajímá.

Myslíte, že pobyt ve stísněné atmosféře podzemí nějak ovlivnil váš herecký výkon?

Myslím, že je velký rozdíl, když hrajete v reálných katakombách, než když jste ve studiu s kašírovanou kulisou.

Byly momenty, kdy jste se cítila stejně jako Renata?

Často. Taky jsem pečená vařená v knihovnách. A když mě něco zajímá, tak nemůžu jíst ani spát, dokud na to nepřijdu. Určitá umanutost je nám asi společná.

Vaše filmová vizáž se dost liší od vašich dosavadních filmových rolí. Jak vznikla?

Brýle jsem získala až den před začátkem natáčení. Hodně mi k Renatě seděly, tak jsem na nich trvala. A taky jsem chtěla zvýraznit rozdíl mezi Lucií - zpěvačkou a herečkou. Aby si na mě divák nemusel polovinu filmu zvykat.

Jaká byla nejkrkolomnější či nejnáročnější scéna?

Pro mě osobně asi scéna v dešti, kdy s Mary utíkáme z bytu. Byla zima a ta voda, kterou na nás pouštěli, byla jako ledová tříšť. Jako by vás bodaly malé jehly do těla.

Režisér mluvil s velkým respektem o Vaší statečnosti při natáčení podzemních scén. Máte pocit, že jste pro své kolegy byla v tomto směru nějakou psychickou oporou?

To určitě ne. Stateční byli naprosto všichni! Kameraman nejvíc. A jsem ráda, že jsem zažila natáčení, kde se nehraje na privilegované a opečovávané herce a pak až na ty ostatní. Celý štáb byl na jedné lodi, která se klidně mohla potopit, ještě než vyplula. Nestalo se to a já to považuju za menší zázrak.

Zažili jste při natáčení nějaké dramatické momenty i mimo podzemí?

Nic strašnějšího než plazit se při natáčení čtrnáct dní v podzemí se vám jen tak nestane. Když jsme vystoupili na zem, všechno nám připadalo jako procházka růžovou zahradou. Krásně tu funguje ta relitivita. Z výšky se vám taky všechny problémy zdají malicherné. A my vlastně, když jsme vylezli na zemský povrch, jsme byli v té výšce (smích).

Závěr celého filmového příběhu je překvapivý a diváci čekají na rozuzlení až do konce. Jste zavázána nějakou smlouvou, která vám zakazuje mluvit o detailech příběhu?

To nejsem, ale mě samotnou závěr pokaždé překvapí, takže to nechci kazit ani divákům. To bych byla sama proti své hrdince Renatě, když už tak neúnavně pátrala.

Znali jste celý scénář nebo z bezpečnostních důvodů jen scénář své postavy?

Že bych neznala dějové linie jiných postav, to jsem při natáčení zažila jen jednou, u Post coita s Jurajem Jakubiskem. Také to má něco do sebe, ale v případě Labyrintu je všechno tak provázané a osudy tak propletené, že by to bylo pro herce limitující.

Vždy se Vám dařilo velmi harmonicky kombinovat hudební kariéru, divadelní role a hraní ve filmech. Na základě čeho si filmové projekty vybíráte a co pro vás znamenají?

Filmů se netočí zas tak moc. Je to většinou takový svátek a já si ho užívám až do dna. Divadlo jsem naopak vždycky brala jako základ, bez kterého herec nemůže růst. A muzika? To je odlehčení, které je někdy potřeba, abyste se z těch osudů na divadle nezbláznili. Líbí se mi proplouvat mezi disciplínami. A všechno pospojovat dabingovou a rozhlasovou prací.


zdroj: TZ Pragency.cz