FDB: Původně měl mít film premiéru 9. června, v předvečer vyhlazení Lidic. Z jakého důvodu jste se rozhodli uvést Lidice do kin už o týden dříve, čili 2. června?
Adam Dvořák: Posunulo se to proto, že se ukázalo, že by nebyl dostatek času pro objednávání školních představení. Pak se to samozřejmě volí také podle nasazení ostatních filmů. A myslím si, že aby šly vedle sebe dva české filmy, není správné, protože si tím my, čeští filmaři, uškodíme vůči těm americkým filmům.

FDB: Kolik si myslíte, že na film přijde diváků?
Adam Dvořák: Vůbec netuším, kolik na film přijde diváků. Je to samozřejmě vážné téma, není to komedie, takže opravdu nemám odhady. Samozřejmě budu rád, když diváci přijdou. Myslím si, že ty předsudky, které spousta diváků má, že se chtějí v kině jenom bavit, jsou mylné. A myslím, že zábava jako taková může probíhat i u vážnějšího filmu, a to podstatné, co dělá kino kinem, jsou emoce. A my jsme si to zjednodušili jen na to, že se budeme smát. Ale myslím si, že spousta lidí si ráda prožije i jiné emoce. A v kině je ten prostor pro ně daleko větší. Ale ty, které jsou v tom našem filmu, nejsou až tak deprimující, aby prostě člověk vyšel z kina a prostřelil si hlavu. Myslím, že to dá určitou katarzi. Někdo si třeba pobrečí, ale odchází z kina s lepším pocitem, než do něj šel. A to si myslím, že by měl být jasný cíl.

FDB: Scenárista Zdeněk Mahler se i osobně sešel s Františkem Seidlem, jediným lidickým mužem, který přežil vyhlazení své obce, a o kterém film vypráví. Proto se nabízí otázka, jestli jsou vůbec ve filmu nějaké fiktivní scény, které si pan Mahler vymyslel, nebo jde opravdu čistě jen o skutečné události?
Adam Dvořák: No, po panu Mahlerovi se ten scénář ještě trochu upravoval, takže nevím přesně, kdo tam tu scénu zařadil, ale je to třeba ta, kdy utíkají ti dva mladíci z Lidic a zastřelí je vojáci. To je scéna, která má určitý účel, ale nestala se. A je tam jako odpověď na otázku: „Proč teda z těch Lidic neutekli?“. No protože to bylo celé obšacované, a protože kdyby se o to někdo pokusil, tak by ho zastřelili. A nechat někoho říci „Nemůžeme odtud odejít, protože tu jsou všude vojáci,“ to je samozřejmě nefilmové, takže proto tam tato je scéna. A pak tam jsou ještě nějaké, které se mohly stát, ale nevíme jistě, jestli se staly. Ale těchto scén, těchto pasáží je opravdu velmi, velmi málo, a většina je opravdu autentická.

FDB: Říkal jste, že nakonec bylo zhruba půl hodiny scén, které se do filmu nedostaly a objeví se zřejmě až na DVD. Prozradíte alespoň dvě?
Adam Dvořák: Je to třeba scéna sundávání zvonů, která byla zrovna docela drahá. Vyrobil se z polystyrenu celý zvon, který se umístil na kostel, a pak se stahoval obrovskou kladkou. Tak ta se vystřihla, protože do toho celkového tempa a rytmu příliš nepasovala. Nebo je tam scéna před kostelem, ve které si Marie Vaňková (Zuzana Fialová) povídá s panem farářem, a zpytuje, co by měla/neměla dělat. To je opravdu pěkná scéna, velmi pěkně zahraná, ale jsou to věci, které musíte vnímat v kontextu. Kdyby to byly jednotlivé scény, tak ať je tam, protože něco stála, protože to bylo pracné, ale v celku si myslím, že tam prostě neměla místo. A takových pěkných scén tam bylo více. Ale jsem rád, že jsem je vytěsnil, abych prostě nepřemýšlel o tom, kolik stály peněz a energie. Ale v podstatě to, že si některé scény už vůbec nepamatuju, je pro mě dobrým signálem, že jsme to udělali správně, když jsme je vystřihli.

FDB: Která scéna byla vůbec nejdražší?
Adam Dvořák: Která byla nejdražší? Vlastně ani nevím. Možná se dá říci, které byly hodně komplikované. Třeba vzhledem k počtu lidí to byla scéna v Lidicích, kde bylo opravdu téměř tisíc komparzistů, kteří přišli dobrovolně, do toho mělo pršet, ale my jsme všechno potřebovali zvládnout. Takže šlo spíše o to, abychom to zvládli, než o to, kolik ta scéna stála. Jsem šťastný, že u některých věcí ani nevím, kolik stojí, protože pak si najednou uvědomíte, kolik peněz je třeba dáno jen do rozmaru počasí. My jsme třeba dotočili, a za deset minut začalo opravdu hodně pršet, takže jsme z té pláně museli rychle utéct, ale všechno jsme stihli.

FDB: Jaký byl ve finále celkový rozpočet filmu?
Adam Dvořák: Tak ve finále jsme u sedmdesáti milionů korun, takže rozpočet ještě trochu vyrostl, ale myslím si, že tomu filmu ty prostředky navíc pomohly.

FDB: A natáčecích dní bylo celkem kolik?
Adam Dvořák: Natáčecích dní bylo tuším 51. Padesát bylo plánovaných, a pak jsme ještě dotáčeli atentát na Heydricha.

FDB: Kameraman Antonio Riestra odvedl opravdu vynikající práci, která je, řekl bych, až na evropské úrovni, protože si myslím, že žádný z českých kameramanů by film takhle skvěle nenasnímal. Jak jste se díval na to, že by měl mexický kameraman natáčet ryze české téma?
Adam Dvořák: Antonio je opravdu vynikající kameraman, a jsem hrozně rád, že se na vzniku filmu podílel. Protože to přesně zapadalo do toho, že jsme chtěli vytvořit jiný pohled na tu věc. Jsou to prostě Lidice natočené jinak. A i pro nás je to svým způsobem občerstvující vidět Lidice z pohledu cizince.

FDB: Měli němečtí herci nějaké náročnější požadavky?
Adam Dvořák: Vůbec ne. Ani co se týče honorářů. Myslím si, že v této oblasti je česká kotlina víc než evropská. Ale nechtěl bych, aby to sklouzlo k honorářům. Joachim Assböck je obrovský profesionál. On přijel, všechno s Petrem Nikolaevem konzultoval, a dokonce si i sám o tom tématu zjišťoval nějaké podrobnější informace. Takže neměl žádné hvězdné manýry, jak by se možná podle jeho filmografie mohlo zdát. A Petr si ho neskutečně pochvaloval, protože k celé té věci přistoupil velmi, velmi kreativně.

FDB: Při minulém rozhovoru jste mi říkal, že se dobře znáte s Alicí Nellis. Myslíte si, že by film vypadal hodně jinak, kdyby režírovala ona?
Adam Dvořák: To je těžko říct. Určitě by vypadal jinak, ale rozhodně si netroufnu říct, jestli by vypadal hůř nebo líp. Myslím, že každý režisér má určitý přístup a pohled na tu věc. A myslím, že už teď sotva rozsoudíme, jak by to dopadlo. Ten film bych natáčel stejně rád s Alicí, tak jako jsem ho natáčel s Petrem. A myslím si, že to skvěle dopadlo, a že ty vynucené změny ten film nesrazily na kolena, a to je určitě dobře.

FDB: Nakonec se ještě před měsícem dotáčel atentát na Heydricha, ale ta „heydrichovská“ zatáčka dnes už neexistuje. Kde jste tedy tuto scénu natáčeli?
Adam Dvořák: Ta scéna se natáčela na Praze 4, kousek od České televize. Takže když šli naši koproducenti do práce, a slyšeli výstřely, tak se hned přišli podívat. To místo sice nebylo autentické, ale my jsme netočili žádné velkozáběry, ale pouze fragmenty z té situace, nemuseli jsme ani nic vyretušovávat, takže ta lokace tomu postačila.