Annie Girardot (25. října 1931 – 28. února 2011), francouzská herečka.
Annie začala hrát v roce 1954 a jejím filmovým debutem byl snímek Třináct u stolu. Naposledy se ve filmu objevila v roce 2007, kdy si zahrála v dramatu Krabice. Během své kariéry získala řadu ocenění. Vyhrála například Prix Suzanne Bianchetti v roce 1956 a v roce 1977 cenu César za nejlepší herečku ve filmu Dr. Françoise Gailland. Na filmovém festivalu v Benátkách pak v roce 1965 získala Volpi Cup (nejlepší herečka) za roli v Třech pokojích na Manhattanu a i v roce 2002 získala Césara jako nejlepší herečka ve vedlejší roli s rolí v Pianistce. S režisérem Pianistky Michaelem Hanekem pak ještě spolupracovala v roce 2005 na snímku Caché.
Říkalo a psalo se o ní, že je „hezčí než krásná“. Všestranný talent jí přinesl velkou popularitu nejen ve Francii a v sedmdesátých letech byla velkou hvězdou stříbrného plátna. U nás byla srovnávána s Věrou Galatíkovou, která jí také v dabingu propůjčila svůj hlas. I jejich fyzická podoba byla neuvěřitelná. Typické role Annie Girardot byly ženy se silnou vůlí, nezávislé, tvrdě pracující a často osamělé, měla možnost plně rozvinout své postavy se zemitostí a reálností, naprosto věrně vystihla takové ženy a jejich každodenní „boj“. Nikoho pak nepřekvapilo, že Annie Girardot se stala jedním ze symbolů feministického hnutí v počátcích 70. let ve Francii. Avšak v osobním životě Annie rozhodně žádnou feministkou nebyla.
Svou profesionální dráhu odstartovala v Comédie-Française v roce 1954 poté, co absolvovala s vyznamenáním na Conservatoire de Paris. Se souborem zůstala do roku 1957, přičemž se občas objevila v rádiu, televizi a v pařížských nočních klubech. V raných dobách své filmové tvorby pak byla Annie často obsazována do rolí žen pochybného původu. Takovou byla například postava Nadi, prostitutky, kterou potkal tragický konec ve snímku Luchino Viscontiho Rocco et Ses Freres (Rocco a jeho bratři, 1960). Během natáčení tohoto filmu se sblížila s Renatem Salvatorim, který byl jejím „spoluhráčem“. Sice se vzali, ale manželství nakonec nebylo šťastné. S Renatem měli dceru Giuliu. Žili odděleně, ale nikdy se nerozvedli.
V našich končinách mezi její nejoblíbenější filmy patří zejména Něžné kuře (Tendre poulet, 1978), komedie, kde se po jejím boku objevil Philippe Noiret. Ve stejném roce vznikl i další v Česku oblíbený film – Jeden hot a druhý čehý (La Zizanie), ve kterém si zahrála s Louisem de Funčs. V těchto snímcích dokázala, že navzdory své „škatulce“ je schopná zvládnout i výrazné komediální polohy. Vysoce hodnoceným je u nás ale také thriller Prožít si své peklo (Ŕ chacun son enfer, 1977), jenž by bez problémů obstál i dnes ve srovnání s hollywoodskou produkcí a který doporučuji. Příběh ženy, která čelí únosu své dcery a k tomu strašlivému poznání dodnes uchvátí atmosférou a zejména výkonem Annie Girardot. Sám režisér filmu André Cayatte se nechal slyšet, že na celém světě byla jediná herečka schopná tuto roli ztvárnit – Annie Girardot.
Osud k hvězdě Annie Girardot ale nebyl moc příznivý. První příznaky její nemoci byly pozorovány v roce 2000, kdy Annie zapomněla text na jevišti během představení. „Výrobce mojí paměti mi nic neřekl o skončení platnosti licence,“ říkala ještě tehdy s úsměvem Annie. Od července 2007 žila v pečovatelském domě, kam ji dovedla zákeřná Alzheimerova choroba a kde zůstávala společně se svým starším bratrem Jeanem, který nemocí též trpí. Během léta roku 2010 tisk odhalil, že Annie ztratila všechny své vzpomínky a její nemoc sílí. Nepamatovala si, že patřila mezi hvězdy stříbrného plátna, ani kdo vůbec je. Nemoc jí vzala vše. Dcera Giulia i její vnučka Vogel Lola byly s Annie do posledních chvil u jejího lůžka. Annie Girardot 28. února 2011 zemřela v pařížské nemocnici ve věku 79 let.
Autor: Ivan Hladík
Zdroj: Fans, int, arch, Filmový magazín Filmstage
.png)
