Když jsme kapitána Jacka viděli naposledy, plavil se na širém moři na malé kocábce. Nějak se dostal do Anglie, kde pomůže panu Gibbsovi, a kde se dozvídá, že se za něho někdo vydává, aby naverboval posádku. Jack zjišťuje, že je to Angelica. Dívka, se kterou měl kdysi pletky. Díky ní se tak dostane na loď obávaného piráta Černovouse, který chce najít legendární pramen mládí. Jenže není sám. Na tento úžasný přírodní úkaz mají spadeno také Španělé a starý známý Barbossa, jenž už není pirátem, ale plaví se pod královskou vlajkou. Cesta to tedy bude určitě velmi dobrodružná, protože Jack a spol. narazí i na zombie a mořské panny.
 

I přes výměnu režiséra a nezařazení Willa (Orlando Bloom) a Elizabeth (Keira Knighley) do příběhu se naštěstí podařilo zachovat většinu aspektů původní trilogie, které ji činí tak populární. Především vtipné akční scény, atmosféru a humor. Není to ani tak zásluhou Roba Marshalla, který u režisérského kormidla nahradil Gore Verbinskiho, jako spíše tří jiných osobností. Scenáristů Teda Elliotta a Terryho Rossia, kteří psali i předchozí tři díly, a navíc druhý jmenovaný už údajně dokončil první verzi scénáře pro ten pátý (lépe pro jiného režiséra). Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna sice vznikly podle knižní předlohy, která mimochodem inspirovala tvůrce slavné série počítačových her Monkey Island, ale jedná se spíše jen o její volnou adaptaci. Scenáristé totiž vložili do příběhu mnoho svého, aby všechno odpovídalo tomu, na co jsme v této úspěšné a oblíbené sérii zvyklí. Podle většiny ostatních recenzí to vypadá, že jejich autoři očekávali od filmu něco trochu jiného. Ale přece není důvod nikterak měnit něco, co výborně funguje. Žádný díl této série přece nikdy nebyl, není a nebude jen průměrným filmem.
 

No, a třetí osobností je samozřejmě Johnny Depp v roli kapitána Jacka Sparrowa, který i kdyby ty dvě a čtvrt hodiny dělal jen to, co v tomto teaseru, bylo by po celou dobu stejně o zábavu postaráno. Jedině dobře, že na něj nemusíme čekat nějakých 30 minut, jako v části s podtitulem Na konci světa, protože tentokrát se objevuje skutečně záhy. A nástup je to vskutku povedený. Ostatně jaký jiný by měl v podání nejslavnějšího filmového piráta být, že? Jeho intrikaření a vypočítavost v kombinaci s až klaunskými rysy, mimořádnými hláškami a schopností improvizovat dělají tuto postavu opravdu výjimečnou. Zahrát ji určitě není jednoduché, ale Johnny Depp ji ztvárňuje tak dokonale, jak by to nikdo jiný nedokázal. I proto o ní prakticky už od Prokletí Černé perly hovoříme jako o kultovní.
 

Jackův vztah s Angelikou, zdánlivě nepříliš výrazný, se nakonec ukáže být v jistém smyslu velmi podstatný. Zatímco on se spíše opět přetvařuje, ona mu spíše důvěřuje. I přesto, že se k ní kdysi nezachoval zrovna ideálně. Angeliku si zahrála Penélope Cruz. Třebaže nikdy nepatřila k mým oblíbenkyním, musím říci, že ve své roli je opravdu velmi dobrá. Přesto by se zřejmě našla ještě vhodnější herečka. Třeba Mila Kunis. Nicméně Angelica je v podání Penélope lehce naivní, milá, a zároveň odhodlaná a nebojácná, zkrátka přesně taková, jaká by měla podle toho, co o ní víme, být. Navíc její nadávání ve španělštině je opravdu roztomilé. Přesto Keiru Knightley prostě nemůže nahradit, ale naštěstí se o nic podobného ani náznakem nepokouší. Nesnaží si ji nijak napodobovat, aby byli příznivci série spokojení, ale prostě hraje po svém, a buď ji takovou přijmou, nebo ne.
 

Její otec, obávaný pirát Černovous je sice děsivý a jistě budí respekt, i kvůli tomu, že se mu povedlo ukořistit Perlu a umístit ji i s opicí Jackem tam, kde by ji asi nikdo nehledal, ale v porovnání s Davy Jonesem v Truhle mrtvého muže je to poměrně neškodný občánek, třebaže jeho meč umí velice pozoruhodné věci. Možná zaostává i proto, že není zakletý „chobotnatec“. Když už je řeč o otcích, ve správnou chvíli se objevuje i ten Jackův, tedy kapitán Teague, kterého si znovu, byť není herec, s obrovským přehledem vystřihl člen skupiny Rolling Stones Keith Richards. Pravda, jedná se sice jen o cameo, ale vsadil bych boty, že by v takovéto pohodě zvládl klidně i celý film, ať už by musel dělat cokoliv.
 

V Pirátech z Karibiku: Na vlnách podivna se kapitán Teague objevuje po ohromně zábavné počáteční akční scéně, kdy Jack utíká vojákům přes stoly, přes lustry, přes drožky ... Tady si jistě i vy řeknete: „There’s the Jack I know.“ I vzpoura na lodi je velmi povedená, a navíc výborně sestříhaná, stejně tak jako závěrečná bitva všech u pramene mládí. Naopak souboj Jack Sparrow vs. Jack Sparrow je poměrně nepřehledný, ale protože nese dost podobných rysů jako souboj Jack Sparrow vs. Will Turner z kovárny v prvním díle, tak tento nedostatek můžeme v klidu přehlédnout. A ani nevadí, že finále této šermířské scény pro vás bude, pokud jste viděli trailer, nepochybně zcela předvídatelné. Slušný, či spíše velkolepý je i Jackův útěk ze španělského tábora, do kterého jde s Barbossou pro kalichy, potřebné pro rituál u pramene, o které se předtím přetahovali ve velmi vtipné scéně na lodi.
 

Ve filmu je také mnoho efektních záběrů, přičemž i díky nim hodně připomíná fantasy Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka. Především scéna u pramene mládí je téměř jako ta u jeskynního jezírka. I mořské panny se vyskytují i ve filmech pro děti, ale určitě ne takové. Milé, sexy, okouzlující, přitažlivé, ale i zákeřné a nebezpečné. Scéna, ve které se shlukují ke člunům, patří určitě k těm nejlepším z celého filmu. Jednu se navíc podaří odchytit, protože ke zmíněnému rituálu potřebují její slzu, ale získat ji rozhodně nebude nic jednoduchého. Tato mořská panna vypadá jako jiná Španělka ve filmu, nevinně zhlížející kráska Astrid Berges-Frisbey, která svou úlohu plní též opravdu znamenitě.
 

Největší prohrou filmu Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna je 3D, či spíše „3D“. Je ještě méně výrazné, než ve Thorovi. V podstatě to spíše vypadá, že jde o kombinaci 2D a 3D. Něco podobného jsme viděli třeba v loňské sci-fi Tron Legacy, kde ovšem pro toto „handlování s rozměry“ existovala zcela jasná pravidla a záměr. Zatímco obyčejný svět byl dvojrozměrný, v neobyčejném kyberprostoru se nám objevoval i rozměr třetí. V nových Pirátech ale nic takového neplatí, takže tu je jeden záběr snad opravdu 2D, protože i po sundání brýlí je obraz normálně ostrý, kdežto třeba už další záběr je rozmazaný, ale po nasazení brýlí je 3D efekt stejně minimální. Navíc to má ještě tu nevýhodu, že scény, odehrávající se v noci jsou ještě o dost tmavší. 2D verzí tedy určitě o nic nepřijdete. A klidně můžete volit i tu dabovanou, protože je nadstandardně zdařilá.
 

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna udržují laťku nastavenou předchozími díly, a ne, že ne. Jen se mohl někdo alespoň slůvkem zmínit o Willovi a Elizabeth, protože s tím jistě mnozí počítali. Jinak mohl film být klidně ještě o čtvrt hodiny delší, protože nabízí opravdu pohodovou zábavu, kterou podtrhává naprosto famózní hudba skladatele Klause Badelta (a snad i Hanse Zimmera). Samozřejmě je třeba upozornit ještě na scénu za závěrečnými titulky, která se v rámci této série stala tradicí. Ne že by v ní byla nějaká velkolepá akce, vtipné hlášky, nebo úchvatné visuální efekty (toto všeho si totiž ve větší i menší míře užijeme během samotného filmu), ale pro pokračování by mohla být důležitá.